Je rozhodnuto: Petr Pavel řekl, kdy budou volby. Politickým stranám zadělal na perné léto
Petr Pavel nic nerozhodl. Spustil jen hodiny, které tikaly dávno před ním, a teď bijí na poplach.
Obsah článku
Prezidentské rozhodnutí č. 117/2026 Sb. je ukázkovým příkladem politického divadla, kde hlavní aktér hraje roli notáře a média mu přisuzují režii. Pavel 26. června podepsal vyhlášení komunálních a senátních voleb na 9. a 10. října 2026. Jenže zákon o volbách do zastupitelstev obcí říká jasně: volby se konají v prvním celém říjnovém týdnu roku, kdy mandáty končí. U Senátu totéž, první celý říjnový týden, žádná prezidentská fantazie. Jediné, co Pavel reálně udělal, bylo stisknout spoušť zákonných lhůt, které teď stranám seberou léto. A právě tady začíná skutečný příběh.
Prezident jako notář, ne jako stratég
Říct, že Pavel „rozhodl o termínu voleb“, je politická fikce. Stejně dobře bychom mohli tvrdit, že poštovní doručovatel rozhodl o obsahu dopisu. Zákon č. 491/2001 Sb. termín komunálních voleb fixuje. Ministerstvo vnitra ve svých materiálech k senátním volbám 2026 uvádí totéž, první kolo v prvním celém říjnovém týdnu, případné druhé kolo o týden později, tedy 16.–17. října. Prostor pro prezidentskou libovůli? Prakticky nulový.
Co ale není nulové, je dopad samotného aktu vyhlášení. Okamžikem publikace ve Sbírce zákonů, 29. června 2026, se rozběhly tvrdé lhůty, které nelze posunout, prodloužit ani obejít. A právě tady se z ceremoniálního gesta stává administrativní gilotina.
Srpnové deadliny jako stresový test připravenosti
Kdo si myslel, že léto 2026 bude patřit koupání a festivalům, měl by se podívat na kalendář, který teď diktuje tempo české politiky:
- 4. srpna 2026, 16:00: nejzazší termín pro podání kandidátních listin (komunál) i přihlášek k registraci (Senát).
- 17. srpna: konec lhůty pro odstranění vad u komunálních kandidátek.
- 20. srpna: totéž pro senátní přihlášky.
- 21. srpna: rozhodnutí o registraci nebo odmítnutí senátních kandidátů.
- 22. srpna: totéž u komunálních voleb.
Šest týdnů od vyhlášení do prvního tvrdého deadlinu. Šest týdnů, z nichž většina připadá na červenec, měsíc, kdy obecní úřady jedou na kostru, místní politici jsou na dovolených a stranické sekretariáty zívají prázdnotou. Kdo nemá hotové kandidátky, prověřené podpisy a zmocněnce připravené k akci nejpozději do konce července, ten v srpnu neřeší kampaň. Ten řeší přežití.
A to není dramatizace. Registrační proces je nemilosrdně binární: buď papíry sedí, nebo nesedí. Oprava vad má lhůtu v řádu dnů, ne týdnů. Jeden chybějící podpis, jedna špatně vyplněná kolonka, a kandidátka letí do koše.
Kampaň začala, ať se to líbí, nebo ne
Zákon č. 234/2025 Sb. o volebních kampaních je v tomhle brutálně jednoznačný: volební kampaň právně začíná dnem vyhlášení voleb. Ne dnem, kdy si to strany naplánují. Ne dnem, kdy lídr vystoupí na pódium. Dnem, kdy prezident podepíše rozhodnutí a Sbírka zákonů ho zveřejní.
Od 29. června tedy běží pravidla financování kampaně, povinnosti transparentních účtů, strop 150 dnů. A také zákaz zveřejňování volebních průzkumů od třetího dne před volbami do uzavření hlasování. Jinými slovy, kdo teď utratí korunu za billboard s tváří kandidáta, už ji utratil v režimu volební kampaně se vším, co to obnáší.
Průhledný manévr některých stran, které ještě minulý týden tvrdily, že „do kampaně je daleko“, se tím rozplynul jako ranní mlha. Kampaň neběží, až když to řekne předseda strany. Kampaň běží, protože to říká zákon.
Senát jako strukturální brzda pro vítěze Sněmovny
Řečnická otázka, která visí ve vzduchu: může ANO po loňském sněmovním triumfu ovládnout i Senát? Odpověď je prostá, ne jedním tahem, a nejspíš ne ani dvěma.
Matematika je neúprosná. Senátorský klub ANO měl k únoru 2026 patnáct členů. Většina v horní komoře začíná na 41 křeslech. Letos se přitom volí pouze 27 obvodů z 81, třetina Senátu, jak velí ústavní princip průběžné obměny. I kdyby ANO vyhrálo ve všech 27 obvodech (scénář, který hraničí s politickou sci-fi), pořád by mělo maximálně 42 senátorů, a to jen za předpokladu, že žádný stávající člen klub neopustí.
Jenže senátní volby nefungují jako sněmovní. Žádná celostátní kandidátka, žádný poměrný systém, žádná celostátní vlna, která nese i slabé kandidáty. Každý obvod je samostatná bitva, kde rozhoduje lokální tvář, osobní pověst a schopnost přesvědčit voliče v druhém kole. SPD ani Motoristé v aktuálním Senátu zastoupení nemají, a bez silných lokálních osobností se na tom letos sotva co změní.
Co z toho plyne pro voliče i pro strany
Praktická novinka, která stojí za pozornost: novela č. 108/2026 Sb. zavedla pro senátní volby samostatný hlasovací lístek pro každého kandidáta. Volič vloží do obálky právě jeden. Zdánlivá drobnost, ale v praxi to eliminuje zmatky s více lístky a zjednodušuje orientaci.
Pro ty, kdo plánují v říjnu cestovat: voličský průkaz funguje pouze u senátních voleb, nikoli u komunálních. Vydávání začne 24. září 2026, písemná žádost musí dorazit nejpozději 2. října, osobní pak do 7. října. A pozor, s průkazem lze hlasovat jen v okrsku spadajícím do volebního obvodu, kde má volič trvalý pobyt. Žádné hlasování „kdekoli v republice“.
Kdo chce zasednout v okrskové komisi, měl by se ozvat obecnímu úřadu co nejdřív. Delegování členů končí 9. září, první zasedání komisí proběhne nejpozději 18. září. Při souběhu komunálu se Senátem obsluhuje jedna komise obě volby. Odměny se pohybují od 4 300 Kč pro řadového člena v běžné obci po 6 800 Kč pro předsedu v Praze, při konání obou kol.
Petr Pavel neudělal stranám naschvál. Udělal něco horšího, připomněl jim, že zákony platí i v létě. A kdo si myslel, že se dá do voleb vplout na vlně celostátních preferencí bez lokální práce a hotových papírů, ten právě zjistil, že improvizace má deadline. Je to 4. srpna, šestnáct hodin.