Je těžké volit Piráty, když jejich kandidátka v Praze říká, že by místo kruhových objezdů zasadila les
Pirátská lídryně pro Prahu mluví o Paříži a zeleni, zatímco strana po osmi letech nepřinesla ani jeden nově postavený městský byt.
Obsah článku
Existuje okamžik, kdy se politická vize přestane tvářit jako odvaha a začne vypadat jako únik. U Terezy Nislerové, pirátské kandidátky na primátorku Prahy, ten okamžik nastal ve chvíli, kdy se z rozhovorů o budoucnosti města začala vytrácet Praha a místo ní se objevila Paříž, s koupáním v řece, zelenými bulváry a vizí, která zní krásně, dokud si nevzpomenete, co všechno Piráti za dvě volební období nedodělali. Les místo kruhových objezdů? V otevřených materiálech strany takový bod nenajdete. Ale jako komunikační zkratka to říká víc o stavu pirátské kampaně než tucet tiskových konferencí.
Metafora, která se tváří jako program
Problém není zeleň. Problém je, když se metafora začne tvářit jako odpověď. Nislerová v rozhovorech pro Deník N i FORUM 24 opakovaně zmiňuje Paříž jako inspiraci: zpřístupnění Vltavy ke koupání, občanské plovárny, víc zeleně ve veřejném prostoru.
Les místo kruháče tak sice není stranický program. Je to nicméně osobní vize kandidátky na primátorku, která se v mediálním přenosu proměnila v posměšnou zkratku.
A právě tady leží jádro potíže. Piráti mají na papíře docela technicistní program: akcelerační zóny navázané na metro, tramvajové tratě, P+R parkoviště, regulaci Airbnb, Městskou nájemní agenturu. Jenže místo toho, aby kampaň stála na těchto konkrétních bodech, veřejná debata se zasekla na pařížských snech. To není náhoda. To je důsledek komunikační volby.
Účet za osm let, který nikdo nechce platit
Každá velká vize potřebuje kredit. A kredit se buduje dodanými sliby. Tady je pirátská bilance v Praze bolestně smíšená:
- Bydlení: Piráti založili Pražskou developerskou společnost, rozjeli Městskou nájemní agenturu, opravili podle vlastních údajů tři tisíce městských bytů. Ale Nislerová sama v rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznala, že dosud nebyl postaven ani jeden nový městský byt. Ani jeden.
- Parkování: Parkovací reforma, vlajkové téma, zůstává podle pirátského vlastního „dopravního účtu“ stále v přípravě. Rezident v části pražských podoblastí dnes platí 600 korun ročně za první vůz, 3 500 za druhý, a debata o zdražení, kterou Nislerová otevřeně nabízí, nemá zatím žádný konkrétní ceník.
- Doprava: Tramvajové projekty se rozjely, terminál Smíchov se připravuje, prodlužování metra je v plánu. Ale to jsou projekty s horizontem deseti a více let, ne volební vizitka.
Když kandidátka, která nese odpovědnost za tuto bilanci, začne mluvit o pařížských bulvárech, je to jako kdyby restaurace s prázdnou kuchyní vyvěsila nové menu. Může být sebekrásnější, ale host už jednou čekal.
Konkurence mluví jinak
Srovnání s ostatními pražskými lídry je pro Nislerovou nepříjemné právě v tónu. Tomáš Portlík ze SPOLU razí slovník tempa, investic a kolon způsobených chaotickými uzavírkami. Může se vám líbit nebo ne, ale je to jazyk, kterému rozumí řidič stojící každé ráno na Jižní spojce. Scheinherrova koalice Praha sobě s KDU-ČSL a Zelenými akcentuje bydlení, školy a veřejný prostor, témata blízká Pirátům, ale bez pařížské omáčky.
Nislerová se proti tomu profiluje jako urbanisticko-sociální kandidátka s ekonomickým vzděláním, pěti lety v Evropské komisi a zkušeností z byznysu. Říká, že politik nemusí být dvacet let kariérní politik. Fér. Jenže právě proto by měla mluvit jazykem výsledků, ne jazykem inspiračních přednášek na TEDu. Nová tvář potřebuje důvěru, a důvěra se nezíská vizí Paříže, ale odpovědí na otázku, proč po osmi letech pirátského vlivu pořád není kde bydlet.
Vize bez pokrytí je politická fikce
Buďme féroví v jednom: oficiální pirátský program pro Prahu není špatný dokument. Propojení kolejové dopravy s bytovou výstavbou, tři nové čtvrti patnáctiminutových vzdáleností, akcelerační zóny u stanic metra, to je urbanismus, který dává smysl. Sama Nislerová přiznává, že městské byty nesníží ceny o miliony, ale mají pomoct učitelům, zdravotníkům a ohroženým skupinám. To je poctivější než většina volebních slibů.
Jenže právě proto je tak frustrující, když se kampaň nechá definovat pařížskou symbolikou místo toho, aby tlačila tyto konkrétní body. Piráti mají v rukou materiál na věcnou debatu. Místo toho nabízejí les na kruhovém objezdu, který v jejich vlastním programu neexistuje. A volič, který hledá funkční město, s bytem, na který dosáhne, s parkováním, které dává smysl, s tramvají, která jezdí, si právem klade otázku: mám věřit další velké vizi od lidí, kteří nedotáhli ty předchozí?
Praha nepotřebuje les na kruháči. Praha potřebuje politiky, kteří dodají, co slíbili, a teprve pak budou snít o Paříži.