Jen blázen by zaváděl důchod od 65 let. Pro státní finance by to byl smrtící krok — a Babiš to ví
Babišův nejpopulárnější důchodový slib by do poloviny století stál rozpočet téměř 129 miliard korun ročně.
Obsah článku
Existují politické sliby, které voličům chutnají jako dezert, a pak přijde účet. Zastropování důchodového věku na 65 letech je přesně takový dezert: sladký v ústech, devastující pro peněženku státu. Andrej Babiš to nemůže nevědět. Má k dispozici ministerské podklady, má poradce, má data. A přesto slib drží v programovém prohlášení jako svou vlajkovou loď. Otázka tedy nezní, jestli je ten návrh špatný. Otázka zní, proč ho premiér prosazuje, když ví, že je špatný.
Lacný trik s odloženou splatností
Politický marketing má jednu zlatou vlastnost: slibovat lze cokoli, co se projeví až za horizont volebního období. A přesně tímhle trikem je strop 65 let. Podle podkladů MPSV citovaných ČTK a Českou televizí by zastropování začalo zvyšovat výdaje od roku 2030, zpočátku o „pouhé“ 2,2 miliardy korun ročně. Jenže do poloviny století naroste roční dopad na téměř 129 miliard. To není alarmismus. To je ministerská kalkulace, kterou má vláda na stole.
Babiš sám v červnu veřejně připustil, že se strop na 65 let v tomto volebním období reálně neprojeví a že hranice se tam dostane až ve třicátých letech. Jinými slovy: slíbím teď, zaplatíte potom. Je těžké si představit čistší příklad politické fikce. Slib, který nic nestojí dnes, ale zadluží generaci, která ještě nemůže volit.
Reforma, kterou Babiš chce rozstřílet, měla smysl
Fialova vláda v roce 2024 prosadila reformu, která pro ročníky narozené po roce 1988 nastavila důchodový věk na 67 let. Nebylo to populární, nebylo to voličsky sexy. Ale bylo to fiskálně zodpovědné. Národní rozpočtová rada odhadla, že tato reforma zlepšila nejhorší budoucí saldo penzijního systému asi o 2 procentní body HDP. Dva procentní body. To je obrovský stabilizační polštář, který Babišova vláda chce proříznout jedním legislativním škrtem.
Návrat na 65 let znamená pro budoucí kohorty zhruba o dva roky dřívější nárok na penzi. A to v situaci, kdy průměrná doba pobírání důchodu už vzrostla z 20 let v roce 2000 na 24,7 roku na konci roku 2024, jak uvádí Vladimír Bezděk s odkazem na statistiky ČSSZ. Systém tedy už dnes vyplácí déle, než na kolik byl dimenzován. A premiér chce tu dobu ještě prodloužit? To není odvaha. To je hazard.
Bezděk říká nahlas to, co si myslí každý, kdo umí počítat
Vladimír Bezděk není náhodný komentátor z internetu. Je to prezidentský poradce pro důchodovou reformu, vedl dvě expertní komise, seděl v NERVu. Když člověk s touto autoritou v rozhovoru pro České důchody označí návrat k 65 letům za „smrtící“, není to rétorika. Je to diagnóza.
A Bezděk nabízí i alternativu. Náročné profese se nemají řešit plošným snižováním věku pro všechny, ale cíleně přes zaměstnavatele. Mechanika už částečně funguje od ledna 2026: zaměstnavatel ve vybrané rizikové kategorii posílá 4 % z vyměřovacího základu na penzijní produkt zaměstnance. Při základu 25 000 korun je to tisícovka měsíčně, při 60 000 korun už 2 400 korun. Princip je přímočarý: kdo vytváří pracovní zátěž, ať za ni platí. Ne všichni daňoví poplatníci plošně.
Rakousko to dělá podobně: explicitní penze za těžkou práci, odchod od 60 let, ale jen při 45 letech pojištění a 10 letech prokazatelně náročné práce. Německo zase staví na délce pojištění, ne na seznamu profesí. Obě cesty jsou spravedlivější a levnější než český plán říct všem: „Jděte v 65, stát to nějak zaplatí.“
Vnitřní rozpor, který nelze zamaskovat
Programové prohlášení Babišovy vlády obsahuje dvě věty, které spolu nemohou koexistovat. Jedna slibuje „finančně udržitelný“ důchodový systém. Druhá slibuje strop na 65 letech. Buď jedno, nebo druhé. Obojí najednou je jako slíbit, že budete hubnout a zároveň jíst dvojité porce.
MPSV samo přiznává, že polovina lidí při dosažení důchodového věku už nepracuje a 21 % přichází do důchodu rovnou z evidence úřadu práce. Skutečný problém starších pracovníků tedy není zákonný věk na papíře, ale to, že trh práce je vyplivne dávno předtím. Snížení stropu na 65 let tenhle problém neřeší. Jen ho přebarví na rozpočtový náklad a pošle účet dalším generacím.
Babiš ví, že rozpočtová situace je těžká. Řekl to sám. Ví, že novela s účinností od ledna 2028 se teprve připravuje a uvnitř vlády se stále řeší, co přesně bude obsahovat. A přesto drží slib, který mu přináší politické body dnes a fiskální katastrofu pozítří. Buď je to cynismus, nebo nekompetence. Třetí možnost nevidím.
Důchodový systém se nedá řídit podle toho, co chce slyšet volič před urnou. Řídí se podle toho, co unesou čísla. A čísla říkají jediné: 65 let je past.