Jsou prezidentské volby předem prohraný boj? Pavel má auru neporazitelného, kvalitních kandidátů máme ale více
Česká prezidentská volba se nerozhoduje v roce 2028, ale právě teď, a rozhoduje se tím, že se nikdo nerozhoduje.
Obsah článku
Petr Pavel dnes nevypadá jako neporazitelný proto, že by byl politicky nedotknutelný. Vypadá tak proto, že se proti němu nikdo nepostaví. Důvěra 57 %, nejlepší známka za zahraniční působení, 72 % veřejnosti, která mu přiznává právo hlídat, zda vláda dodržuje demokratická pravidla. To jsou solidní čísla. Ale „aura neporazitelného“ nevzniká z čísel. Vzniká z prázdného ringu. A prázdný ring není důkaz síly. Je to důkaz zbabělosti ostatních.
Nikdo nechce být ten první
Filip Turek to pojmenoval s brutální upřímností: kampaň proti úřadujícímu prezidentovi je „sebevražda“. A přesně tenhle výrok shrnuje celý problém české politické scény lépe než jakýkoli průzkum. Nejde o to, že by Pavel byl nesestřelitelný. Jde o to, že nikdo nechce investovat rok a půl života, desítky milionů korun a vlastní politickou budoucnost do střetu, který možná nevyhraje. Když iDNES obvolal zvažovaná jména, odpovědi zněly jako variace na totéž: ne, teď ne, uvidíme, ještě je brzo. Česká politika v roce 2026 neprodukuje odvahu. Produkuje alibismus.
A Pavel sám jim v tom ochotně asistuje. Na Colours of Ostrava v červenci prohlásil, že rozhodnutí o kandidatuře oznámí až příští rok, protože nechce „rok a půl žít v kampani“. Elegantní. Strategicky bezchybné. A pro potenciální vyzyvatele paralyzující, protože dokud neřekne ano, všichni čekají. A dokud všichni čekají, nikdo nezačne.
Babiš: věčný skoro-kandidát
Jediný člověk, který Pavlovi v datech reálně stačí, je Andrej Babiš. STEM/MARK ho označuje za jediného, kdo úřadujícímu prezidentovi „dýchá na záda“. Důvěra 55 % proti Pavlovým 57 %, to je statistický šum, ne propast. Babiš má masovou známost, stranický aparát, peníze a elektorální váhu, o které si ostatní mohou nechat zdát.
Jenže Babiš dělá to, co umí nejlépe: taktizuje. Na lednovém sněmu ANO mluvil o společném nominantovi, debata má prý začít na začátku roku 2027. V červenci 2026 kandidaturu proti Pavlovi vyloučil. A za měsíc? Kdo ví. Nejasnost mu vyhovuje. Drží prezidentské téma při životě, aniž by se k čemukoli zavázal. Je to průhledný manévr, ale funguje, protože nikdo jiný nenabízí ani manévr.
Eben a Vašut: politická fikce jako symptom
Ve výzkumu STEM/MARK se na předních příčkách „eventuální volitelnosti“ objevují Marek Eben a Marek Vašut. Ano, čtete správně. Moderátor a herec. Agentura sama upozorňuje, že otázkou je jejich reálná ochota i schopnost projít druhým kolem. Ale samotný fakt, že veřejnost spontánně jmenuje televizní osobnosti místo politiků, vypovídá víc než celý průzkum dohromady.
Lidé nehledají konkrétního kandidáta. Hledají profil: má sjednocovat společnost, neuchylovat se k vulgaritám, jezdit do regionů, podporovat české podnikatele v zahraničí. Šest z deseti lidí zatím nemá favorita. To není apatie, to je poptávka bez nabídky. A strany, které by tu nabídku měly generovat, mlčí.
Kdy se to láme, a proč ještě není pozdě
Přesné datum volby zatím neexistuje, ale z Ústavy a kalendáře se dá odvodit dost. Pavel se ujal úřadu 9. března 2023, jeho mandát končí 9. března 2028. Volba musí proběhnout v posledních šedesáti dnech mandátu, nejpozději třicet dní před jeho koncem. Zákon stanoví pátek a sobotu jako volební dny, případné druhé kolo čtrnáct dní po prvním. Reálné termíny prvního kola tak vycházejí na polovinu nebo konec ledna 2028.
To znamená, že vážný kandidát potřebuje začít budovat známost a strukturu nejpozději na jaře 2027. STEM/MARK to říká explicitně: úspěšný uchazeč potřebuje aspoň dva roky. Kdo dnes mlčí, za půl roku už bude pozdě mlčet. A přesto: 61 % veřejnosti nechce pravomoci prezidenta měnit, preference jsou tekuté, pole je otevřené. Pavlova pozice je silná, ale není betonová.
Neporazitelnost jako sebenaplňující proroctví
Pavlova „neporazitelnost“ dnes funguje jako sebenaplňující proroctví: je neporazitelný, protože ho nikdo nechce porazit, a nikdo ho nechce porazit, protože vypadá neporazitelně. Stačí, aby jeden odvážný kandidát s reálnou infrastrukturou vstoupil do hry, a celá konstrukce se může sesypat. Nebo nemusí. Ale to se nedozvíme, dokud to někdo nezkusí.
Problém české prezidentské volby 2028 není silný Pavel. Je to slabá ochota s ním soutěžit. A to není jeho vina. To je diagnóza celé politické scény.