K čemu Macinka potřebuje klimatizaci za 51 milionů z veřejných peněz, když říká, že klimatická změna neexistuje?
Málokdy se politická póza rozpadne tak elegantně jako ve chvíli, kdy její autor podepíše objednávku na chlazení.
Obsah článku
Petr Macinka, ministr zahraničí a předseda Motoristů sobě, vybudoval kariéru na zesměšňování klimatické krize. Na Facebooku vyhlásil její konec. Ve Sněmovně ji definoval větou, že „se vyznačuje tím, že v létě je horko, v zimě je zima, v noci je tma.“ A pak jeho ministerstvo uzavřelo smlouvu na klimatizaci Janákovy přístavby Černínského paláce za 42,5 milionu korun bez DPH, po dani zhruba 51,4 milionu. Horko, které rétoricky neexistuje, si v praxi vyžádalo investici za desítky milionů z veřejných peněz. Ironie se tu píše sama.
Kapitulace před teplem, které prý nehrozí
Nejde o pár splitů na chodbě. Zakázka, kterou ministerstvo vypsalo v lednu 2026 a jejíž realizační smlouvu registr smluv zveřejnil 26. června 2026, pokrývá dodávku a montáž klimatizačních systémů v kancelářích funkcionalistické přístavby z roku 1940 plus kompletní stavební doprovod: nosné konstrukce, prostupy, klempířské a instalatérské práce, sádrokartony, malby, skleněné prvky, žaluzie a reflexní fólie. Je to fakticky adaptace historické budovy na podmínky, které Macinka politicky odmítá pojmenovat.
A právě tady leží jádro absurdity. Nikdo rozumný nebude tvrdit, že ministerské kanceláře nemají mít klimatizaci. Problém není technika. Problém je, že tentýž politik, který investici do chlazení akceptuje provozně, současně shazuje klimatickou krizi jako ideologickou fikci, a buduje na tom politickou značku.
Rétorika kontra realita: anatomie rozporu
Macinkova pozice má tři pečlivě vrstvené roviny. Oficiální ideová východiska Motoristů tvrdí, že „žádná klimatická krize“ neexistuje a lidský vliv na klima je zanedbatelný. Kapitoly se jmenují „Klima není nepřítel“ a „Energie není nepřítel“, jako by šlo o dva oddělené problémy. Na webu strany Macinka označuje „boj s klimatem“ za zbytečný a ideologický. A ve sněmovním vystoupení z letošního června klimatickou krizi ironizuje školáckou větou o horku v létě a zimě v zimě.
Jenže pak přijde provozní realita státní budovy. Janákova přístavba je osmdesát šest let stará kancelářská budova bez moderního chlazení. Letní teploty v ní rostou, a rostou právě proto, že se mění klima, jehož krizovost Macinka popírá. Ministerstvo tedy tiše investuje do adaptace na problém, který jeho šéf veřejně prohlašuje za neexistující. Průhlednější manévr si lze těžko představit.
Férově je třeba dodat: Macinka se ke konkrétní zakázce veřejně nevyjádřil. Není dohledatelný jediný výrok, kde by smlouvu obhajoval, vysvětloval, nebo se od ní distancoval. Ticho je tu výmluvnější než jakýkoli komentář.
Macinka to nespustil, ale vlastní to
Kdo hledá polehčující okolnost, najde ji v časové ose. Projektová dokumentace ke „zlepšení tepelných podmínek Janákovy přístavby“ byla zasmluvněna už 19. července 2023 za 1,67 milionu korun bez DPH, tedy za předchozího vedení ministerstva. Otevřené řízení vyhlásilo MZV v lednu 2026, smlouvu zveřejnilo v červnu téhož roku. Macinka akci zdědil, nezahájil.
Jenže to je právě ten laciný trik, kterým se podobné rozpory obvykle vysvětlují: „Já to nespustil, já to jen dokončuji.“ Ministr, který má problém s klimatickou politikou, měl dvě možnosti. Buď zakázku zastavit a demonstrovat, že to s popíráním myslí vážně. Nebo ji podepsat a přiznat, že adaptace na měnící se klima je nutnost. Udělal to druhé, a mlčí. Politická fikce zůstává nedotčená, klimatizace se montuje.
Navíc nejde o ojedinělý výdaj. Už v červnu 2025 ministerstvo uzavřelo menší smlouvu na dodání klimatizačních jednotek za necelých 286 tisíc korun. A ve Sněmovně zazněl návrh projednat „tři čtvrtě milionu za klimatizaci pro kamarády Motoristů“ na ministerstvu životního prostředí, které Macinka dočasně řídil rovněž. Vzorec se rýsuje.
Padesát milionů jako důkaz
Srovnejme: rekonstrukce vzduchotechniky v objektu ministerstva obrany v Bučovicích stála necelých deset milionů korun včetně DPH. Janákova přístavba vychází pětinásobně dráž. Rozsah prací je jiný, budova je jiná, srovnání kulhá, ale řád částky ukazuje, že nejde o údržbovou banalitu, kterou lze zamést pod koberec. Je to strategická investice do klimatické adaptace. Přesně ten typ výdaje, který Macinkova politická linie označuje za zbytečný produkt zelené ideologie.
A tady se kruh uzavírá. Můžete na Facebooku vyhlásit konec klimatické krize. Můžete ve Sněmovně vtipkovat o horku v létě. Můžete ve stranickém programu napsat, že lidský vliv na klima je zanedbatelný. Ale když vám v kancelářích teče pot po stěnách, zavoláte klimatizační firmu, a zaplatíte z veřejných peněz. Ideologie končí tam, kde začíná termostat.
Jednapadesát milionů korun je docela drahá vstupenka na přednášku o tom, že žádný problém neexistuje.