Kalousek radí opozici: Běžte do terénu a najděte lídra. Poslechne ho někdo?
Kalousek míří blízko, ale ne přesně. ODS, STAN i Piráti už mezi lidi vyrážejí, každý však po své ose. A právě v tom je slabina, která může opozici bolet víc, než vypadá.
Obsah článku
Opozice už do terénu vyráží, přesto stále není jasné, kdo ji vede. Právě tady má Miroslav Kalousek pravdu jen napůl, když říká, že se opozice musí snažit „přesvědčit maximum lidí v terénu“. Nebrzdí ji neochota vyjet mezi lidi, ale neschopnost proměnit jednotlivé cesty v jednu rozpoznatelnou sílu.
Terén už běží, jen nikdo mu nevelí
Kalousek trefuje jen polovinu problému. ODS už v lednu rozjela sérii „Kupka jede za vámi“, Vít Rakušan po volbách řekl, že chce znovu procestovat republiku, a Piráti po znovuzvolení Zdeňka Hřiba veřejně napsali, že v čele opozice mají stát právě oni. Terén totiž znamená osobní kontakt s lidmi v regionech, ne jen vystoupení ve Sněmovně nebo ve studiu.
Jenže hlavní bitva teď neleží v jednacím sále. Podle přehledu Kanceláře Poslanecké sněmovny drží ANO, SPD a Motoristé dohromady 108 hlasů, zatímco dnešní opoziční kluby mají 92. To znamená jednoduchou věc: opozice dnes neprohraje na nedostatku procedur, ale na nedostatku důvěry mimo budovu Sněmovny.
A právě tam se otevírá personální prázdno. Když jsme v Redakci srovnali lednový model STEM, který přisoudil ODS 14,1 procenta, STAN 12,6 a Pirátům 8,4, nevyšla z toho síla schopná přirozeně přikrýt zbytek opozice. Vyšla z toho tlačenice tří značek, které se navzájem potřebují, ale zároveň si každá říká o velení. Právě proto dává smysl podívat se, kdo už v terénu skutečně jezdí a proč to zatím nestačí.
Tři značky ještě nejsou jedna opozice
Terén není prázdná fráze. U ODS běží výjezdy pod jasnou stranickou hlavičkou, u STAN je jasný Rakušanův plán vrátit hnutí blíž k regionům, takže pohyb existuje a je vidět. Jenže když jsme v Redakci vedle sebe položili veřejné výstupy ODS a STAN, spíš než jednu opoziční ofenzivu jsme viděli dvě souběžné kampaně, které si sdílenou značku teprve hledají.
Tlačenice se pak rychle mění v problém autority. Martin Kupka stojí v čele ODS, Vít Rakušan vede STAN a Zdeněk Hřib je předsedou Pirátů i poslancem za Prahu, takže jména nechybějí. Chybí ale okamžik, kdy jedno z nich začne fungovat i pro voliče ostatních stran. Lednový STEM ukázal 14,1 procenta pro ODS, 12,6 pro STAN a 8,4 pro Piráty, březnový model Kantaru pro ČT24 pak posunul STAN na 15,5 procenta a ODS na 14. Nezrodil se kapitán, jen se přelévá pořadí v přeplněné šatně.
Piráti do toho navíc posílají vlastní ambici stát v čele opozice. Pro běžného voliče tak nevzniká jeden tah, ale několik paralelních signálů. A právě tady by za normálních okolností pomohla i stínová vláda, tedy opoziční tým, který má ukazovat vlastní řešení, ne jen kritiku. Když však každá značka tlačí hlavně své čelo, celek zůstává rozmazaný.
Bez překladu do života je i silné téma slabé
Samotný výjezd navíc nestačí. Schodek 310 miliard nebo debata o malých školách zabere až ve chvíli, kdy ji někdo přeloží do běžného života. Podle dat České školní inspekce za školní rok 2024/2025 tvoří základní školy do 150 žáků 50,3 procenta všech základních škol v Česku. To už není technická poznámka pro experty, ale otázka, jestli v obci zůstane služba, na kterou jsou lidé zvyklí. A právě tady se láme, jestli má opoziční terén i obsah, který lidé poznají ve vlastní peněžence a službách.
Tvrdit, že dluh je problém, nestačí. Vláda 26. ledna 2026 schválila návrh státního rozpočtu se schodkem 310 miliard korun a Sněmovna jeho základní parametry poslala dál. Národní rozpočtová rada pak upozornila na rizika i možné rozpory se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tedy s pravidly, která mají držet veřejné finance v dlouhodobě udržitelném stavu.
To je tvrdý obsah. Jenže volič neuslyší na samotnou výši schodku, pokud mu opozice neukáže, co z něj plyne pro služby, investice nebo tlak na peníze domácností. A když politici mluví o strukturálním deficitu, myslí tím schodek, který by zůstal i tehdy, kdyby ekonomika zrovna jela slušně. V Redakci se tady střetává očekávání s realitou úplně nejvíc: poměr 108 ku 92 nevypadá jako technická aritmetika, ale jako tvrdá připomínka, že bez veřejnosti se parlamentní manévr zpátky nevyhraje.
Závěr je tedy nepříjemně prostý. Kalousek má pravdu, že opozice musí ven, jenže ještě víc potřebuje někoho, kdo z rozpočtu, škol a regionálních rozdílů udělá jeden srozumitelný příběh. Dokud tohle nedokáže, neobjíždí republiku opozice, ale jen několik samostatných výprav bez velitele.
