Kam až může zajít Macinkův „antiklimatický fanatismus“? Popírat klimatickou krizi v době největších such je pohrdání fakty
Ministr zahraničí popírá lidský vliv na klima ve chvíli, kdy české hluboké vrty vykazují nejhorší stav za 35 let. To není názor, to je selhání funkce.
Obsah článku
Petr Macinka si z vědecky uzavřené otázky udělal kulturní válku. V rozhovorech opakuje, že „člověk nemá zásadní vliv na klima“, přehazuje odpovědnost na Slunce a Milankovičovy cykly, oponenty označuje za „fanatiky“. Dělá to z pozice šéfa české diplomacie, úřadu, který přímo vstupuje do evropské klimatické a bezpečnostní agendy. A dělá to v roce, kdy ČHMÚ hlásí mimořádné sucho a třetí nejteplejší červen od roku 1961. Nejde o spor dvou rovnocenných názorů. Jde o střet politické fikce s měřitelnými daty.
Rétorika slaměných panáků místo argumentů
Macinkův trik je průhledný a opakuje se s nudnou pravidelností. Nejprve zkarikuje pozici protivníka, klimatická opatření se promění v „nenávist k člověku“, zelení politici ve „fanatiky“, vědecký konsenzus v „ideologii“. Pak tuhle karikaturu slavnostně vyvrátí. V rétorice se tomu říká slaměný panák a Macinka ho staví s řemeslnou zručností.
V předvolební debatě na CNN Prima News v září 2025 prohlásil, že klimatickou změnu způsobuje sluneční záření, nikoli lidská činnost. Na oficiálním webu Motoristů sobě pak v rozhovoru z prosince 2024 rozvinul obraz, v němž jsou „levicoví zelení“ nepřátelé svobody a prosperity. Ideová východiska jeho strany popisují „zachraňování planety“ jako záminku k omezování občanských práv. Všimněte si, co v tom celém chybí: jediné číslo, jediný odkaz na měření, jediný mechanismus. Místo dat jen nálepky.
A právě tady se láme podstata problému. Když někdo přepíná mezi Sluncem, oběžnou dráhou Země a sopkami, aniž by porovnal jejich skutečnou velikost s lidskými emisemi, nevede vědeckou debatu. Vede kampaň.
Co říkají data, která Macinka ignoruje
NASA to formuluje jednoznačně: od roku 1978 satelity měří dopadající sluneční energii a žádný vzestupný trend neexistuje. Současné oteplování je na orbitální změny, ty slavné Milankovičovy cykly, příliš rychlé. Přírodní faktory jako sopky nebo variabilita Slunce existují, ale byly převáženy lidskou činností.
IPCC ve své šesté hodnotící zprávě dává nejlepší odhad lidsky způsobeného oteplení na 1,07 °C. Čistý příspěvek přírodních vlivů? Někde mezi −0,1 a +0,1 °C. Prakticky nula. Tohle není „názor vědců“. Je to výsledek tisíců měření, stovek studií a desítek nezávislých datových řad.
A pak je tu domácí realita. ČHMÚ 27. května 2026 oznámil, že duben a květen přinesly u hlubokých vrtů v celé České republice nejhorší stav od počátku měření v roce 1991. Červen 2026 se stal třetím nejteplejším od roku 1961, podzemní voda zůstala mimořádně podnormální. Krajina vysychá, zatímco ministr zahraničí vysvětluje, že za to může Slunce.
Řečnická otázka se nabízí sama: kolik rekordů musí padnout, než to přestane být „zelená ideologie“?
Proč záleží na tom, kdo to říká
Kdyby totéž tvrdil poslanec z třetí řady nebo komentátor na sociální síti, šlo by o běžný šum české veřejné debaty. Macinka to ale říká z funkce, která spoluutváří zahraniční důvěryhodnost státu.
Rada EU 21. dubna 2026 schválila závěry o energetické a klimatické diplomacii, v nichž výslovně popsala klimatickou krizi jako otázku zahraniční a bezpečnostní politiky. Česká evropská agenda běží v úzké vazbě na ministerstvo zahraničí, Stálé zastoupení při EU je jeho součástí. Když šéf tohoto resortu veřejně popírá vědecký základ agendy, kterou má spoluvyjednávat, nevzniká škoda jen v „názoru na počasí“. Vzniká deficit důvěryhodnosti u jednacího stolu.
Podle nás je přesně tohle jádro problému. Macinka nestaví prestiž své funkce do služby české zahraniční politice. Staví ji do služby rétorice, která je v přímém rozporu s daty NASA, IPCC i vlastního ČHMÚ.
Není to úlet, je to systém
Bylo by pohodlné odbýt Macinkovy výroky jako osobní excentricitu. Jenže nejsou. Programové prohlášení Babišovy vlády mluví o „nerealistických“ klimatických cílech a volá po „zásadní revizi“ Green Dealu. Vládním zmocněncem pro klimatickou politiku se stal Filip Turek, další tvář Motoristů. Macinka není vybočení z kurzu. Je jeho ostřejší verze.
Mezi koaličními stranami existují rozdíly. SPD ve svém programu současně uznává probíhající změny klimatu a volá po adaptaci, i když Green Deal označuje za neudržitelný. Motoristé jdou dál: nezpochybňují jen nástroje, zpochybňují samotnou příčinu. To je kvalitativní posun, od politického sporu o tempo a náklady k popírání fyzikální reality.
Daniel Kortus, výzkumník a popularizátor klimatologie z VŠCHT, tento mechanismus dlouhodobě rozebírá ve veřejných vystoupeních i na svých profilech. V květnu 2026 debatoval v Debatním deníku s Františkem Kubáskem, pozdějším zaměstnancem ministerstva a podporovatelem Motoristů. Ale s Macinkou osobně? Přímý veřejný střet na stejné úrovni se neodehrál. Možná proto, že v debatě opřené o data by laciný trik se slaměným panákem nefungoval.
Kde končí „názor“ a začíná pohrdání
Existuje jednoduchý filtr, jak rozlišit vědecký argument od politické rétoriky. Vědecký argument uvádí mechanismus, čísla, nejistotu a zdroj. Politická rétorika pracuje s nálepkami a zaměňuje téma. Když někdo místo emisních křivek mluví o „fanaticích“, nesnaží se nic vysvětlit. Snaží se něco zneviditelnit.
Macinka zneviditelňuje realitu, ve které české vrty vysychají tempem nevídaným za 35 let, ve které globální teplota stoupá způsobem, který přírodní faktory nedokážou vysvětlit, a ve které EU řadí klima mezi bezpečnostní priority. Dělá to vědomě, systematicky a z jedné z nejvyšších státních funkcí.
Slovo „pohrdání“ není přehnané. Je přesné.