Kdo je největší vládní šašek? Ani Macinka ani Turek, pro smích je ministr z SPD. Skáče tak, jak Babiš píská
Ministr obrany Jaromír Zůna dokázal za půl roku to, co se jinému politikovi nepovede za celou kariéru: veřejně odvolal sám sebe.
Obsah článku
Česká politika má své spolehlivé kandidáty na roli dvorního šaška. Macinka provokuje, Turek loajálně přikyvuje, oba jsou vidět a oba občas řeknou něco, co zvedne obočí i jejich vlastním voličům. Jenže skutečný kabaret se neodehrává před kamerami v televizních duelech. Odehrává se na ministerstvu obrany, kde sedí člověk, který nejprve řekne A, pak natočí video, ve kterém říká B, a nakonec smí veřejně mluvit jen o tom, co mu dovolí koaliční rada. Jaromír Zůna není šašek proto, že by říkal hlouposti. Je jím proto, že jeho vlastní slova nemají trvanlivost ani čtyři dny.
Čtyři dny, které řekly všechno
19. prosince 2025 stál Zůna před novináři a mluvil jako ministr obrany suverénního státu v NATO. Rusko je agresor, podpora Ukrajiny bude pokračovat, plánuje se cesta do Kyjeva, strategické projekty jako F-35 nebo Leopard 2A8 mají zásadní význam pro alianční závazky. Kdo to slyšel, mohl si na chvíli myslet, že SPD na obraně překvapí pragmatismem. O čtyři dny později, 23. prosince, se na facebooku SPD objevila série videí, v nichž Zůna pod otázkami Radima Fialy korigoval prakticky všechno podstatné. Cesta na Ukrajinu? Odmítnuta. Muniční iniciativa? Nezmiňována. F-35? „Rozhodne vláda.“ Jako by někdo přepsal scénář a herec poslušně přečetl novou verzi.
Tohle nebyla změna názoru po zralé úvaze. Tohle byla politická korektura v přímém přenosu, provedená s elegancí školáka, kterého učitel přistihl při opisování a který teď horečně přepisuje sešit.
Ministr, který smí mluvit jen o kasárnách
Nejtvrdší důkaz omezené autonomie nepřišel z žádného úniku ani ze zákulisní šeptandy. Přišel z oficiálního výstupu koaliční rady. Po prosincovém fiasku se podle ČT24 koalice dohodla na prostém pravidle: Zůna bude mluvit k armádě a jejímu zabezpečení, vládní postoje k zahraniční politice bude sdělovat premiér Babiš. Přeloženo z diplomatické češtiny: ministr obrany suverénní země nesmí veřejně říkat, co si myslí o válce za hranicemi aliance, jejímž je jeho stát členem.
Je těžké vymyslet absurdnější institucionální konstrukci. Ministr obrany bez mandátu mluvit o bezpečnostní situaci ve světě je jako chirurg, kterému dovolili držet skalpel, ale zakázali se dívat na pacienta. A přesto to všichni přijali jako normální koaliční kompromis.
Když pak v květnu Babiš prosadil Miroslava Hlaváče do čela armády jako „přirozenou volbu“, Zůna podle dostupných informací měl jiný názor. Neprosadil ho. Na summitu NATO v Ankaře 8. července pak stál v doprovodu premiéra, zatímco Babiš oznamoval navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun a dosažení dvou procent HDP. Ministr obrany jako tichý kompars na vlastním summitu.
Černochová řekla nahlas, co vidí každý
Když Jana Černochová v nedělním duelu 12. července nazvala Zůnu „šaškem v rukou Okamury“, nebyla to jen televizní provokace. Byla to publicistická zkratka celého půlročního příběhu, který si kdokoli může složit z veřejně dostupných zdrojů. Turek v téže debatě bránil vládu jako „perfektní“ a chválil Babiše i Havlíčka jako „opravdu profesionály“. To je jeho role a plní ji s přesvědčením, které hraničí s uměním. Macinka do sporu patří přes širší zahraničněpolitický chaos, ale v této konkrétní epizodě není nositelem veřejného ponížení.
Zůna ano. A právě proto je hodnocení přesné. Nejde o to, kdo říká nejhloupější věci. Jde o to, kdo nemá ani prostor říkat vlastní věci. Turek alespoň hájí linii, kterou si zvolil. Macinka alespoň provokuje z vlastní vůle. Zůna mění pozice podle toho, kdo mu naposledy zatelefonoval.
Obrana jako výkladní skříň koaliční fikce
Celý příběh ministra Zůny je ve skutečnosti příběhem o tom, jak fungují menší koaliční partneři v Babišově vládě. SPD drží resort obrany. To zní impozantně. V praxi to znamená, že smí spravovat kasárna, podepisovat smlouvy vyjednané předchůdci a občas se objevit na fotografii ze summitu. Strategickou linii určuje premiér, personální rozhodnutí v armádě prosazuje premiér, komunikaci k zahraniční politice vede premiér. Babiš po summitu NATO odmítl obnovit konzultační schůzky s prezidentem k zahraniční politice. Ani to nekonzultoval s ministrem obrany jako s někým, koho by se to mohlo týkat.
SPD nevypadá jako spoluautor obranné politiky. Vypadá jako partner, který dostane příležitost ji spolupodepsat, pokud se chová slušně. A Zůna je živoucí důkaz, že se chová slušně. Až příliš slušně. Tak slušně, že jeho vlastní slova platí jen do chvíle, než si je přečte někdo z vedení strany.
Největší vládní šašek není ten, kdo dělá scény. Je to ten, kdo nemá povoleno ani vlastní repliku.