Koalice ochotných? Jen kecy politiků, tvrdil Babiš. Teď se ukázalo, že realita je úplně jinde

Premiér, který u jednoho stolu jedná o evropské protiraketové obraně a o týden později doma tutéž platformu označí za „nulu“, nemá problém s koalicí ochotných. Má problém s vlastní věrohodností.

Zdroj fotografie: Vláda ČR

Andrej Babiš 20. července 2026 na tiskové konferenci po jednání vlády prohlásil, že „výsledek účasti České republiky v koalici ochotných je nula“, že „nic není“ a že být „v nějaké koalici na papíře, z čeho nic nevypadlo nikdy, jenom nějaké kecy politiků“, nepotřebuje. Silná slova. Problém je, že je pronesl člověk, který o sedm dní dříve v Paříži u téhož formátu řešil s Emmanuelem Macronem zapojení Česka do společného projektu obrany proti balistickým střelám. Buď tedy premiér za týden zapomněl, co sám vyjednával, nebo vědomě hraje dvě hry najednou: jednu pro zahraniční partnery, druhou pro domácí publikum. Obě varianty jsou špatné.

Papírová kulisa, která má obsah na desítky stran

Nazvat koalici ochotných „kecy politiků“ vyžaduje ignorovat Pařížskou deklaraci z 6. ledna 2026. Dokument, pod nímž je i Česko, mluví o systému bezpečnostních garancí pro Ukrajinu, o monitoringu příměří, o přípravě mnohonárodní síly a o plánování opatření ve vzduchu, na moři i na zemi. To není dekorace. To je bezpečnostní architektura, která se teprve staví, a Česko u toho sedí.

Polsko už koalici překlápí z politického formátu do vojenské praxe: na podzim 2026 má hostit první cvičení koalice. Rakousko svou účast rámuje přes neutralitu a zdrženlivější roli. Česko? Česko se účastní, jedná, podepisuje, a pak jeho premiér doma tvrdí, že z toho „nic nevypadlo“. Jako byste podepsali hypotéku a pak sousedům tvrdili, že žádný dům nemáte.

Premiér proti vlastním resortům

Nejpikantnější na celé věci není Babišův výrok sám o sobě. Je to rozpor s tím, co dělají jeho vlastní ministerstva. Ministerstvo obrany přes agenturu AMOS uzavřelo s ukrajinským Ukroboronpromem dohodu o společném obranném klastru, tedy společné produkci vojenského materiálu. Ministerstvo zahraničí buduje finanční a politický rámec pro české firmy, které se mají dlouhodobě uplatnit při obnově Ukrajiny. Stát čerpá stovky milionů eur z evropských nástrojů právě na tuto agendu. Program humanitární, stabilizační a hospodářské asistence Ukrajině běží na léta 2026–2030.

Premiér tedy říká „nula“, zatímco:

• jeho resort obrany staví průmyslový klastr s Ukrajinou,
• jeho resort zahraničí otevírá českým firmám dveře k rekonstrukčním zakázkám,
• stát aktivně čerpá evropské peníze na zapojení českého byznysu.

Kdo tu komu lže? Premiér veřejnosti, nebo ministerstva premiérovi?

Informační selhání, nebo politická hra?

Babiš svůj výrok zdůvodnil tím, že o části agendy nebyl dopředu informován, o jedné iniciativě se prý dozvěděl až po příletu do Paříže. Budiž. Ale i kdyby to byla pravda, je to přiznání informačního kolapsu mezi premiérem a bezpečnostním aparátem jeho vlastní vlády. A to v době, kdy probíhá válka na hranicích Evropy.

Existuje ale i druhé čtení, méně charitativní. Veřejné shazování koalice dává dokonalý smysl jako domácí politický manévr: premiér se vymezuje vůči „úředníkům“ a „zděděným strukturám“, hraje suverenistickou kartu a přitom si v zahraničí nechává otevřená zadní vrátka. Doma říká „kecy politiků“, v Paříži jedná o protiraketovém štítu. Průhledný trik, ale funkční, pokud ho nikdo nepostaví vedle sebe.

Právě to je ale třeba udělat. Protože rétorika má důsledky. AMOS výslovně varuje, že veřejné napadání českých bezpečnostních iniciativ ohrožuje věrohodnost vůči partnerům. Část přínosů koalice probíhá v citlivém režimu: logistické, dodavatelské a plánovací informace nelze rozkrývat, aniž by se poškodila celá iniciativa. Premiér to ví. Nebo by měl vědět.

Cena za domácí politické body

Skutečné riziko Babišovy rétoriky neleží v diplomatickém incidentu, který by šel změřit příští týden. Leží v erozi pozice, kterou Česko buduje roky. Ministerstvo zahraničí staví českou ekonomickou přítomnost na Ukrajině na jednom prostém argumentu: Česko Ukrajinu dlouhodobě podporuje, a proto má přednostní přístup k obnově. České firmy dostávají finanční nástroje, politické krytí, institucionální zázemí.

Co se stane, když premiér téže vlády veřejně prohlásí, že celá ta podpora je „nula“? Ukrajinský partner si přečte titulek. Konkurenční země, Polsko, které staví infrastrukturu pro koaliční cvičení, nebo pobaltské státy s jasným bezpečnostním závazkem, nabídnou totéž, ale bez premiéra, který vlastní iniciativy shazuje na domácí tiskovce. Česko pak nebude mít problém s koalicí ochotných. Bude mít problém s tím, že ho nikdo nebude brát vážně.

Babiš umí počítat hlasy. Otázka je, jestli umí počítat i škody.