Koho ANO nakonec vyšle do boje proti Pavlovi? Vondráček podlézá Babišovi, na Hrad si přitom sám brousí zuby
Radek Vondráček hraje hru, kterou v české politice známe důvěrně: veřejná oddanost šéfovi a tichá příprava na den, kdy šéf řekne „nejdu“.
Obsah článku
Je srpen 2026, do prezidentských voleb zbývá zhruba rok a půl a hnutí ANO stále nemá kandidáta. Nemá ho, protože si ho nechce vybrat, nebo přesněji, protože Andrej Babiš si ho nechce vybrat. V lednu mluvil o ženě, o nepolitické tváři, o širším výběru. V červenci už z jeho okolí zaznívalo, že se věc „zatím neřeší“ a debata přijde až v roce 2027. A přesně do tohoto vakua vstupuje Vondráček se svou pečlivě kalibrovanou loajalitou a s jednou větou, která prozrazuje víc, než by si možná přál.
Podmiňovací způsob jako politická zbraň
25. února 2026 seděl Vondráček v Epicentru Blesku a řekl větu, kterou si zapamatujte: kandidatura na prezidenta je „velmi vážné osobní rozhodnutí“, ale pokud by byl osloven, „rozhodně bych přemýšlel“. Rozhodně. Ne snad. Ne možná. Rozhodně.
Tohle není jazyk člověka, který o Hradě nepřemýšlí. Tohle je jazyk člověka, který o něm přemýšlí denně, ale ví, že otevřená deklarace by v hnutí ovládaném jedním mužem znamenala politickou sebevraždu. Proto volí podmiňovací způsob, nejbezpečnější zbraň v arzenálu ambiciózního politika. Nic neslíbil, nic nevyloučil. Kdyby Babiš kandidoval, Vondráček byl loajální. Kdyby nekandidoval, Vondráček byl připravený. Elegantní? Bezpochyby. Průhledné? Taky.
Zemanovo požehnání není náhoda
Miloš Zeman v rozhovoru pro Spotlight Aktuálně.cz začátkem července 2026 otevřel otázku, koho chce za dva roky na Hradě. A do prostoru se dostalo jméno Radka Vondráčka. Ten sám pak prozradil, že mu Zeman osobně, a opakovaně, prý třikrát, řekl, že by byl dobrý prezident. Pojí je prý „dlouhá historie a důvěra“ sahající až k epizodě ze Zemanovy hospitalizace v roce 2021.
Kdo věří, že bývalý prezident jen tak plácne jméno do éteru, nerozumí Zemanovi. Každé jeho veřejné slovo je kalkulace. A kalkulace je jasná: Babiš je příliš polarizující, příliš snadno mobilizuje protitábor. Vondráček, místopředseda ANO, bývalý předseda Sněmovny, muž se zahraniční agendou, který na některých summitech zastupoval právě Zemana, je méně třaskavá varianta téhož politického tábora. Zeman to ví. Vondráček to ví. Otázka je, jestli to ví Babiš. A jestli mu to vadí.
Babišovo mlčení mluví hlasitě
Podívejme se na fakta, která ANO asi nechce vidět pohromadě. Průzkum NMS z února 2026 dává Petru Pavlovi 54 % pozitivního hodnocení. Babiš má 43 %, Karel Havlíček 39 %, Alena Schillerová 34 %. Mimo Babiše nemá hnutí nikoho, kdo by se Pavlovi byť jen přiblížil, a ani Babiš sám na to nestačí. V roce 2023 prohrál druhé kolo 41,67 ku 58,32 procenta. Drtivě.
Politolog Jan Kubáček v létě 2026 pro CNN Prima NEWS upozornil na paradox: Babišova kandidatura by ANO oslabila v exekutivě a zároveň by Pavlovi znovu pomohla mobilizovat odpůrce. Jinými slovy, nejsilnější jméno hnutí je současně jeho nejrizikovější volba. A právě proto Babiš mlčí, odkládá, mění rámec. V lednu prezidentka, v červenci „to teď neřešíme“. Tohle není strategie. Tohle je absence strategie maskovaná jako rozvaha.
Loajalita jako pojistka pro oba scénáře
A tady se vracíme k Vondráčkovi a k tomu, proč jeho hra stojí za pozornost. Jeho pozice je geniálně jednoduchá: nemusí nic dělat. Stačí být vidět, být loajální a občas pronést větu v podmiňovacím způsobu. Když Babiš půjde na Hrad, Vondráček byl věrný voják. Když Babiš nepůjde, Vondráček je muž, kterého doporučil sám Zeman, který má zahraniční zkušenost a který na rozdíl od šéfa neprohrál prezidentské volby o sedmnáct procentních bodů.
Jeho slova jsou trojím signálem najednou. Babišovi: nevzbouřím se. Voličům ANO: existuje i jiná hradní varianta z vašeho tábora. A sobě samému: nespálil jsem si mosty.
Čas hraje proti ANO
Každý měsíc bez kandidáta je měsíc, který pracuje pro úřadujícího prezidenta. Pavel má náskok v průzkumech, má výhodu incumbenta, má čas budovat pozici. ANO mezitím testuje varianty (Babiš, Havlíček, nepolitická tvář, žena, Vondráček) a žádnou z nich nedotáhne do konce. Experti varují, že vládní tábor chybuje, pokud kandidáta neřeší včas. Jenže ANO není vládní tábor v klasickém smyslu. ANO je Babiš. A Babiš se rozhodne, až se rozhodne.
Vondráček to chápe líp než kdokoli jiný v hnutí. Proto nepospíchá, netlačí, neútočí. Jen stojí připravený, s podmiňovacím způsobem na rtech a se Zemanovým požehnáním v kapse. Jestli je to loajalita, nebo kalkul, je v české politice otázka čistě akademická. Funguje to jako obojí.