Konečně došlo na Okamurova slova o nebezpečné migraci: Jenže jinak, než si SPD představovalo, hrozba míří z Ruska
Tomio Okamura léta budoval politickou kariéru na strachu z migrace, a teď, když se migrace skutečně stala bezpečnostní zbraní, jeho strana ztichla, protože útočník nesedí do scénáře.
Obsah článku
SPD ve svém volebním programu pro sněmovní volby 2025 označuje nelegální migraci z afrických a islámských zemí za „zásadní bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku“. Formulace jako vystřižená z bezpečnostní strategie. Jenže právě bezpečnostní strategie, ta skutečná, evropská, dnes pracuje s pojmem, který Okamurovi zjevně nevoní: instrumentalizace migrace Ruskem a Běloruskem. Evropská komise to v prosinci 2024 pojmenovala černé na bílém v komunikaci o hybridních hrozbách. Migrace jako zbraň existuje. Jen ji nedrží ten, na koho SPD ukazuje.
Ceuta jako laboratoř hybridního chaosu
Koncem července 2026 se španělská exkláva Ceuta proměnila v epicentrum migrační paniky. Kolem 30. a 31. července se tisíce lidí pokusily překročit hranici z Maroka, živeny online fámami o „otevřené hranici“, které se šířily sociálními sítěmi rychleji než jakákoli oficiální reakce. Španělský premiér Pedro Sánchez přiletěl na místo ještě 31. července. O čtyři dny později, 4. srpna, svolal komisař EU pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner krizovou videokonferenci ministrů vnitra, na které se řešily právě falešné informace na sociálních sítích a dezinformační trendy kolem celé epizody.
Důležité je, co Brunner neřekl. Nejmenoval konkrétního viníka. Neprohlásil, že Rusko organizovalo přesun lidí. Ale apeloval na posílení monitorování dezinformací, a to v kontextu, který evropské instituce už rok a půl rámují jako ruskou informační válku proti evropské soudržnosti. Kdo umí číst mezi řádky unijní diplomacie, slyší to zřetelně.
Selektivní slepota jako politická metoda
A tady se dostáváme k jádru problému SPD. Strana, která se profiluje jako hlídací pes národní bezpečnosti, trpí pozoruhodnou selektivní slepotou. V červnovém politickém usnesení z roku 2026 najdete nulovou toleranci ilegální imigrace, odmítnutí migračního paktu EU, a ve stejném dokumentu odmítnutí vojenské i finanční pomoci Ukrajině. Žádná zmínka o tom, že Rusko a Bělorusko prokazatelně využívají migraci jako nástroj hybridního nátlaku na východní hranici EU. Žádné slovo o tom, že Moskva facilituje přesuny migrantů přes Finsko, Polsko a Pobaltí.
To není opomenutí. To je průhledný manévr. Bezpečnostní politika, která hlasitě popisuje symptom, ale selektivně mlčí o původci, není obrana státu. Je to ideologická kulisa.
Vzorec, který SPD nechce vidět
Ruská instrumentalizace migrace není teorie z bruselských kaváren. V roce 2015 přes norský hraniční přechod Storskog prošlo v první polovině roku pouhých 40 žadatelů o azyl. V říjnu a listopadu téhož roku jich bylo téměř 5 400, náhlý, koncentrovaný tlak přes ruskou hranici, který přetížil lokální kapacity a vyvolal politickou krizi. Evropská komise dnes výslovně mluví o „zneužívání migrace jako zbraně“ ze strany Ruska a Běloruska na východních hranicích Unie.
Ceuta do tohoto vzorce zapadá znepokojivě přesně: náhlý šok, přehlcení kapacit, virální dezinformace, politická polarizace. Veřejně dostupné zdroje zatím nedokládají, že Moskva přímo zorganizovala samotný průnik do Ceuty. Ale doložený je dezinformační ekosystém, který vlnu živil, a ten odpovídá ruskému způsobu operování, jak ho popisuje EEAS i Evropská komise. Rozdíl mezi „Rusko to udělalo“ a „Rusko z toho těží a aktivně to zesiluje“ je pro zpravodajské služby podstatný. Pro politickou stranu, která se ohání bezpečností, by měl být podstatný taky.
Past, ze které nevede cesta ven
Okamura stojí před dilematem, které si sám vyrobil. Pokud připustí, že migrace může být ruská hybridní zbraň, podkopává roky budovaný narativ, v němž je hlavním viníkem Brusel, islám a africká migrace. Pokud to nepřipustí, přiznává, že bezpečnostní hrozby filtruje podle toho, jestli se hodí do stranické rétoriky. Obojí je politicky toxické.
Přímou reakci SPD na ceutskou epizodu v kontextu ruské hybridní role se nám v oficiálních výstupech strany nepodařilo dohledat. A právě to mlčení je výmluvnější než kterýkoli Okamurův projev o nebezpečné migraci. Strana, která roky křičí „pozor, migrace!“, najednou nemá co říct, když se ukáže, že migraci jako zbraň používá stát, jehož zájmy SPD programově hájí odmítáním pomoci Ukrajině.
Řečnická otázka na závěr je zbytečná. Odpověď zná každý, kdo si přečte stranický program a usnesení vedle sebe: SPD nevaruje před migrací proto, že ji považuje za bezpečnostní hrozbu. Varuje před ní proto, že se s ní dá vyhrávat volby, ale jen dokud se neptáte, kdo ji jako zbraň skutečně drží v ruce.