Kuba se ohradil proti přezdívce „béčko ANO“. Jenže Naše Česko se tak chová, a jednou kritikou Babiše to nezachrání
Martin Kuba staví hnutí, které mluví jako ANO z roku 2011, vypadá jako ANO z roku 2011 a loví ve stejném rybníku. Dvě letní výtky Babišově vládě na tom nic nemění.
Obsah článku
Jihočeský hejtman má problém, který si vyrobil sám. Odešel z ODS s příběhem o „jiném stylu politiky“, založil hnutí s názvem Naše Česko a okamžitě začal používat slovník, který čeští voliči znají nazpaměť: žádné hádky, žádné škatulky, řešení místo ideologií, politika pro normální lidi. Když pak Petr Fiala v podcastu Ptám se já označil Kubův projekt za Babišovo „béčko“ a komentátor Bohumil Pečinka na CNN Prima NEWS totéž zopakoval, Kuba se bránil. Jenže bránit se slovem nestačí, když celá konstrukce hnutí říká opak.
Rétorika jako přes kopírák
Stačí položit vedle sebe dva weby. Na anobudelip.cz najdete příběh o revoltě proti tradičním stranám, o pragmatismu a boji za „všechny slušné lidi“. Na cesko.cz čtete o politice „bez nekonečných hádek“, o tom, že „nejde o konzervativní versus liberální“, a o státu, který lidi nevodí za ruku od kolébky do důchodu. Jazyk je měkčí, tón méně agresivní, ale mechanismus je totožný: plošné oslovení, odmítnutí ideologického ukotvení, slib manažerské efektivity.
A pak je tu struktura. Stanovy Našeho Česka říkají, že do zvolení řádných orgánů vykonává funkci předsedy předseda přípravného výboru, tedy Martin Kuba. Celý veřejný obraz hnutí je nalepený na jednu tvář, jednu regionální značku, jednu osobní důvěryhodnost. Přesně tak začínalo ANO. Přesně proto ta přezdívka sedí.
Dvě výtky, které nic neřeší
Kubova letní ofenziva proti Babišově vládě sestává ze dvou epizod. 1. června napsal premiérovi dopis, v němž ho vyzval, aby upustil od přesunu koordinace protidrogové politiky z Úřadu vlády na ministerstvo zdravotnictví. Varoval před zúžením kompetencí a ohrožením financování služeb. 16. července pak po summitu NATO vytkl vládě, že místo bezpečnosti a investic řešila „kdo povede delegaci“ a „kdo smí na večeři“.
Obě výtky jsou věcně legitimní. A obě jsou bezpečné. Míří na provoz a styl, ne na podstatu. Kuba nezpochybnil, že se Babišova vláda opírá o SPD a Motoristy. Neřekl, kde jsou jeho koaliční červené linie. Nepojmenoval, v čem je samotný mocenský model ANO (koncentrace rozhodování, personalistické řízení, programová tekutost) pro něj nepřijatelný. Možná proto, že by tím popsal sám sebe.
Voliči z obou břehů, a z žádného pevně
Kuba v únoru řekl Novinkám, že chce „voliče z obou politických táborů“, a dodal, že v jižních Čechách ho volili i lidé, kteří pak ve sněmovních volbách dali hlas ANO. V červnu na Seznam Zprávách vysvětloval, že jeho pozice je „ve středu mapy“. Zní to jako chytrá strategie. Ve skutečnosti je to politická fikce.
Nelze současně oslovovat zklamané voliče ODS tím, že nejste Babiš, a měkčí voliče ANO tím, že nejste Fiala, aniž byste se někde řízli o vlastní hranici. STEM v březnu ukázal, že největší část podpory Našeho Česka tvoří bývalí voliči koalice SPOLU. Median v květnu naměřil hnutí 4,5 %. NMS v červnu 3,9 %, a výslovně upozornil na „extrémně tenké“ až neexistující pevné jádro. Jinými slovy: Kuba má mediální viditelnost, ale nemá lidi, kteří by za něj šli do deště.
Manévr, který potřebuje obsah
Problém Našeho Česka není v tom, že existuje. Česká politika snese nový středopravý subjekt. Problém je v tom, co Kuba nabízí místo programu. V dubnu vysvětloval, že nechce vydat „ucelenou knížku“, protože by ji nikdo nečetl; raději program dávkuje po bodech, po „desateru“. Na podzim chce hnutí testovat v komunálních a senátních volbách. Manifest slibuje na září.
Jenže do té doby zůstává Naše Česko značkou, která se definuje hlavně tím, čím není. Není ODS, není ANO, není konfrontační, není ideologická. To je marketingový plán, ne politický projekt. A dokud Kuba nepojmenuje, za co se jeho hnutí opravdu pohádá (ne proti komu se ohradí v jednom letním dopise), bude každé distancování od Babiše vypadat přesně tak, jak vypadá: jako průhledný manévr člověka, který potřebuje, aby ho nikdo nezařadil, protože zařazení by mu vzalo polovinu potenciálních voličů.
Nálepka „béčko ANO“ není nespravedlivá. Je předčasná jen v tom smyslu, že Kuba ještě může dokázat opak. Zatím ale nedokázal nic.