Macinka zradil své Motoristické DNA a pořídil si za státní peníze tři elektroauta. Tohle mu voliči jen tak neodpustí
Muž, který elektromobilitu nazýval „absolutní chimérou“, právě podepsal rámcovou dohodu na tři elektrická SUV za 3,4 milionu korun z veřejných peněz.
Obsah článku
Petr Macinka vybudoval celou politickou kariéru na jednom slibu: že bude bránit spalovací motor před bruselskou regulací. Memoranda, programové body, televizní výstupy, všude totéž: „umělé prosazování elektromobility“ je zlo, zákaz spalovacích motorů se musí zrušit, zelené továrny jsou chiméra. A pak jeho ministerstvo v dubnu 2026 uzavře rámcovou dohodu se Škoda Auto na elektrická SUV. Tři kusy Enyaqů pro centrální autoprovoz resortu zahraničí. Za peníze daňových poplatníků. Tenhle rozpor není o autech. Je o tom, jestli má politická značka Motoristů sobě ještě nějaký obsah.
Anatomie pokrytectví
Nejde o to, že stát kupuje elektromobily. Ministerstvo vnitra pořizuje Enyaqy taky, a nikoho to nevzrušuje. Rozdíl je v tom, kdo sedí v čele resortu. Macinka není náhodný úředník, který podepsal objednávku na toner. Je předsedou strany, jejíž program výslovně odmítá „umělé prosazování elektromobility“. Je signatářem memoranda s Přísahou, kde se černé na bílém zavázal podpořit „všechny snahy o zrušení zákazu spalovacích motorů“. A je autorem výroku o „absolutní chiméře“ zelených továren z listopadu 2024.
Když takový politik nechá svůj úřad podepsat rámcovou dohodu na elektrická SUV, není to provozní banalita. Je to ideová kapitulace.
Zdědil, nebo podepsal?
Obranná linie se nabízí: soutěž přece vypsal ještě Lipavský. A formálně je to pravda, zadávací řízení na nákup vozů pro ministerstvo zahraničí bylo zveřejněno 23. září 2025, tedy před Macinkovým nástupem. Jenže rámcová dohoda pro část C, tedy ta na elektrická SUV, byla uzavřena 14. dubna 2026. To už je Macinkovo ministerstvo. Macinkův úřad. Macinkův podpis.
Ano, zákon o veřejných zakázkách neumožňuje zrušit soutěž jen proto, že se novému ministrovi nelíbí výsledek. Důvody pro zrušení jsou taxativní, stanoví je § 127. Ale právě tady se láme argument: pokud Macinka nemohl soutěž zastavit, mohl to alespoň veřejně vysvětlit. Mohl říct: „Zdědil jsem proces, zákon mi nedovoluje ho stopnout, ale nesouhlasím s ním.“ Nic takového se nestalo. Macinka nákup veřejně nevysvětlil. Ticho je v politice taky odpověď, a v tomhle případě ta nejhorší možná.
Tři auta, 3,4 milionu, jeden problém
Pojďme k číslům. Vítězná jednotková cena činí 1 135 674 korun s DPH za vůz. Tři kusy dávají 3 407 023 korun s DPH. Rámcová dohoda má přitom strop 8,8 milionu, prostor pro další objednávky tedy zůstává otevřený. Vozy jsou určeny pro oddělení autoprovozu resortu v Česku, nejde o ambasádní flotilu někde v Bruselu.
Tři a půl milionu korun. V rozpočtu ministerstva kapka v moři. Ale v politice nerozhoduje objem faktury, nýbrž čitelnost symbolu. A symbol je brutálně jednoduchý:
- Program strany: „Odmítáme umělé prosazování elektromobility.“
- Memorandum: „Podpořím zrušení zákazu spalovacích motorů.“
- Macinkův slovník: „Absolutní chiméra.“
- Macinkův úřad: Rámcová dohoda na elektrická SUV se Škoda Auto.
Žádná složitá argumentace, žádné nuance. Protivníci dostanou hotový meme na stříbrném podnose.
Strana pod pěti procenty si tohle nemůže dovolit
A tady přichází skutečný problém. Kdyby Motoristé sobě měli patnáct procent a stabilní elektorát, tři Enyaqy by byly víkendová anekdota. Jenže podle březnového modelu STEM stojí strana těsně pod pětiprocentní hranicí. A analytici výslovně píšou, že podpora Motoristů je „velice citlivá na aktuální politické dění“.
Přeloženo: voliči Motoristů nejsou ukotvenými straníky, kteří odpustí cokoliv. Jsou to lidé, kteří stranu zvolili kvůli konkrétnímu slibu, že někdo konečně řekne stop zelené regulaci. Když se ukáže, že ten někdo sice mluví o chiméře, ale jeho úřad mezitím podepisuje dohody na elektrická SUV, demobilizační efekt může být fatální. Ne proto, že by tři auta změnila českou energetickou politiku. Ale proto, že vyprázdní důvod, proč Motoristy vůbec volit.
Precedens vyprázdněné značky
Macinkova kauza vytváří model, který je pro českou politiku nebezpečnější než samotná faktura. Ministr může dál útočit na elektromobilitu jako na symbol bruselského šílenství, zatímco jeho resort tutéž technologii normálně pořizuje. Hesla zůstávají, odpovědnost se rozpouští v „úředním procesu“. Politická fikce běží na plné obrátky, realita se tiše podepisuje o patro níž.
Tři Enyaqy v garáži ministerstva zahraničí nejsou skandál. Jsou rentgen, a na snímku je vidět, že Motoristické DNA má v sobě víc pragmatismu, než by voličům bylo milé.