Motoristé slibovali menší stát. Místo toho úřady plní příznivci a loajalisty. A platí je z našich daní
Strana, která postavila celou svou identitu na boji proti byrokratickému molochu, si z ministerstva životního prostředí udělala vlastní personální agenturu.
Obsah článku
Není to náhoda, přehlédnutí ani dětská nemoc mladé strany ve vládě. Je to systém. Motoristé sobě přišli s heslem „menší stát“ a s konkrétním číslem: snížit počet státních zaměstnanců o dvacet procent. Jenže na resortu, který skutečně řídí, se odehrává něco docela jiného. Místa se škrtají, to ano. Ale ne plošně. Škrtá se tam, kde seděli odborníci, a obsazuje se tam, kde je potřeba loajalita. Výsledek není menší stát. Je to stát přestavěný k obrazu jedné strany, a placený z daní nás všech.
Sliby jako politická fikce
Stačí otevřít oficiální program Motoristů pro rok 2025. Najdete tam „principy finanční odpovědnosti, menšího státu a skutečné tržní ekonomiky“. Najdete tam slib okamžitých škrtů dotací a úřadů. Najdete tam úsporu přes třicet miliard korun ročně díky elektronizaci. A najdete tam to magické číslo: dvacet procent státních zaměstnanců pryč.
Krásná rétorika. Jenže co se děje na ministerstvu životního prostředí, jediném resortu, kde Motoristé skutečně vládnou? Počet tabulkových míst klesl ze 714 na 670. To je pokles o šest procent, ne o dvacet. A i ten je iluzorní, protože za těmi čísly se skrývá něco mnohem podstatnějšího než pouhá aritmetika. Klíčové rozhodovací pozice se neruší. Přeskupují se. A obsazují se lidmi, jejichž hlavní kvalifikací je stranická příslušnost.
Kdo jsou ti „odborníci“
Pojďme si je pojmenovat. Jaromír Wasserbauer, spoluautor programu Motoristů, neúspěšný sněmovní kandidát strany. V lednu 2026 ho ministr Petr Macinka jmenoval vrchním ředitelem nově vytvořené „supersekce“ technické ochrany životního prostředí. Podle EkoNews bere minimálně 120 tisíc hrubého měsíčně. To je nejméně 1,44 milionu ročně z veřejných peněz za člověka, který ještě nedávno aktivně agitoval za stranu, jež ho do křesla posadila.
Pavel Vlček, Macinkův šéf kabinetu, přesunutý do pozice náměstka člena vlády. Filip Turek, europoslanec a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku, který má pracoviště přímo v budově ministerstva. Pavel Straka, volební kandidát Motoristů, od června 2026 ředitel České inspekce životního prostředí.
Čtyři jména, čtyři klíčové pozice, jedna strana. A to jsou jen ti, které známe z veřejných zdrojů. Kolik dalších spřízněných duší sedí o patro níž, to se z otevřených dat zjistit nedá. Což je samo o sobě vypovídající: strana hlásající transparentnost nedokáže transparentně říct, kolik jejích lidí stát živí.
Dvojí metr jako metoda vládnutí
Tady je jádro celého podvodu, ne právního, ale politického. Motoristé nerozšiřují stát v absolutních číslech. Jsou chytřejší. Zmenšují ho selektivně. Odborníkům méně míst, vlastním lidem víc moci.
Deník Alarm na základě analýzy vnitřního fungování resortu popsal, jak se kolem trojice Turek–Wasserbauer–Vlček vytvořilo mocenské centrum, které de facto řídí ministerstvo. Reportéři ČT v dílu příznačně nazvaném „Ministerstvo Motoristů“ popsali atmosféru dvojvládí a chaosu. A Seznam Zprávy přinesly informaci, že na Wasserbauera byla podána stížnost kvůli veřejné podpoře Motoristů, tedy kvůli chování, které je u státního zaměstnance v přímém rozporu se zákonem o státní službě.
A právě tady se příběh láme. Vlček jako náměstek člena vlády stojí mimo režim zákona o státní službě, může být otevřeně politický, to je legální. Ale Wasserbauer po přechodu do čela sekce už spadá pod paragraf 77 služebního zákona: musí být nestranný, nesmí ohrozit důvěru ve svou nezávislost, jako představený nesmí vykonávat funkci v politické straně. Jenže on dál veřejně tlačí motoristickou linku. V jedné kauze se tak míchají dva právní režimy, a Motoristé z toho těží. Politické posty obsazují otevřeně, úřednické posty obsazují stejně, jen s tenčím alibi.
Proč to nikdo nezastaví
Řečnická otázka, na kterou existuje deprimující odpověď. Politické funkce (ministr, náměstek, kabinet) se obsazují a odvolávají politicky. Žádný zákon nezakazuje ministrovi přivést si vlastní lidi. U služebních míst je situace jiná, ale i tam je mechanismus pomalý: stížnost, prověření, případné kárné řízení. Opozice může interpelovat, žádat informace podle zákona 106, tlačit přes sněmovní výbory. Ale dokud koaliční aritmetika drží, politická sankce nepřijde.
Zbývá tedy sankce volební. A tady je otázka pro každého, kdo Motoristům hodil hlas s vírou v menší stát: kolik stranických kádrů na ministerských postech je potřeba, aby člověk přiznal, že koupil politickou fikci?
Co si z toho odnést
Motoristé nejsou první stranou, která obsazuje úřady svými lidmi. Politický patronát je v Česku starý jako samostatná republika. Ale jsou první stranou, která to dělá s heslem „menší stát“ na rtech a s dvacetiprocentním škrtem v programu. Ta drzost je nová. A je drahá, doložitelně nejméně 120 tisíc měsíčně za jednoho člověka, reálně mnohonásobně víc za celou síť, jejíž skutečný rozsah ministerstvo odmítá zprůhlednit.
Menší stát Motoristů existuje. Jen v něm nezbylo místo pro odborníky. Pro loajalisty se místo našlo vždycky.