Motoristé vstoupili do vlády s programem hlídat Babiše. Moc jim ale zachutnala, a sliby voličům už najednou nejsou tak důležité

Strana, která si na plakáty napsala „pohlídat Babiše“, dnes kryje rozpočet se schodkem 310 miliard a pomáhá oslabit kontrolu, kterou měla vykonávat.

Zdroj fotografie: Vláda ČR

Existuje zvláštní druh politické alchymie, při které se hlídací pes promění v domácího mazlíčka dřív, než stihne poprvé zaštěkat. Motoristé sobě ji předvedli v rekordním čase. Před volbami razili slogan „Ukončit Fialu a pohlídat Babiše“, ve vlastním programu slibovali vyrovnaný rozpočet do čtyř let a zpřísnění fiskálních pravidel. Půl roku po vstupu do vlády jejich poslanec hlasuje pro rozpočet o 85 miliard horší, než strana sama navrhovala, jejich předseda veřejně chválí premiéra jako „silného lídra“ a celá frakce kryje novelu, kterou prezident vetoval mimo jiné proto, že oslabuje parlamentní kontrolu nad veřejnými financemi. Z deklarované pojistky se stal spolunosič mechanismu, který pojistku odpojuje.

Slogan jako politická fikce

„Pohlídat Babiše“ znělo v kampani skvěle. Bylo to přesně to, co chtěl slyšet volič, který ANO sice dal hlas, ale nechtěl mu dát bianco šek. Motoristé v programu pro volby 2025 rozepsali vlastní rozpočtovou trajektorii: schodek 225 miliard v roce 2026, postupný pokles přes 165 a 85 miliard až k vyrovnanému hospodaření v roce 2029. Slibovali zpřísnění fiskálních pravidel hned v prvním roce. Jasné, měřitelné, ověřitelné.

Jenže ověřit to dnes znamená přečíst si výsledky hlasování na webu Sněmovny. A tam je realita jiná. Poslanec Matěj Gregor 11. března 2026 v hlasování číslo 235 zvedl ruku pro státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Ne 225 miliard, jak strana plánovala. Tři sta deset. Rozdíl 85 miliard, to není zaokrouhlovací chyba, to je celý jeden rok slibované konsolidace vymazaný jediným hlasováním.

Místo zpřísnění přišlo rozvolnění

Kdyby šlo jen o rozpočet, dalo by se to ještě obhájit koaličním kompromisem. Ale Motoristé nezůstali u pasivního souhlasu s vyšším schodkem. Aktivně se podíleli na prosazení novely zákonů v oblasti veřejných rozpočtů (sněmovní tisk 90), kterou Gregor ve sněmovní debatě hájil a kterou koalice protlačila i přes vrácení Senátem.

Co ta novela dělá? Přesně opak toho, co Motoristé slibovali. Prezident Petr Pavel ji 22. července 2026 vetoval a v dopise Sněmovně vysvětlil proč:

• Zavádí výjimku, která vyjímá dopravní, vodní a energetickou infrastrukturu z výdajových rámců.
• Umožňuje překročit rozpočtové výdaje až o deset procent za „zhoršené bezpečnostní situace“ jen na základě návrhu Bezpečnostní rady státu.
• Ruší čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu a oslabuje roli rozpočtového výboru Sněmovny.

Přečtěte si to ještě jednou. Strana, která měla hlídat vládu, kryje zákon, který vládě rozšiřuje manévrovací prostor pro vyšší výdaje a současně zmenšuje viditelnost toho, jak s penězi nakládá. To není kompromis. To je průhledný manévr, a Motoristé jsou jeho součástí.

Z hlídače koaličním držákem

Rétorika se posunula stejně rychle jako hlasování. Petr Macinka, předseda Motoristů a člen vlády, už v únoru 2026 veřejně označil Andreje Babiše za „silného premiéra“, na kterého máme být „pyšní“. Kde je v tom hlídání? Kde je korektiv?

A Gregor? Ve sněmovní debatě o sporné novele neakcentoval kontrolu koaličního partnera ani vlastní brzdící roli. Hlavní osu obrany postavil na útoku proti minulé vládě Petra Fialy: „Jsme tu půl roku, jedeme podle rozpočtu, co jste tu nechali.“ Řečnická otázka se nabízí sama: pokud Motoristé po půl roce ve vládě stále vysvětlují problémy odkazem na předchůdce, kdy přesně začnou hlídat současnou exekutivu?

Vládní program, který Motoristé spolupodepsali, mimochodem mluví o vyrovnaném hospodaření až „v delším horizontu“. Porovnejte to s programovou trajektorií strany, kde stálo jasné „do čtyř let“. Z pevného závazku se stal mlhavý příslib. A v koaliční debatě už zaznívá, že schodek pro rok 2027 může být i vyšší než letošních 310 miliard. Národní rozpočtová rada ve svém vyjádření k rozpočtu 2026 upozornila na překročení výdajových rámců. Kritika tedy nejde jen z opozičních lavic, jde z nezávislé instituce, jejíž existence má právě takovým situacím bránit.

Varování pro každého, kdo věří hlídacím stranám

Příběh Motoristů není unikátní, ale je mimořádně rychlý a dobře zdokumentovaný. Slogan, program, hlasování, vládní prohlášení, prezidentovo veto, to všechno je veřejně dohledatelné a ukazuje stejným směrem. Jakmile se strana stane součástí kabinetu a sněmovní většiny, musí spolunést rozpočet, vládní program i sporné novelizace. Hlídací značka funguje jen tehdy, když je strana ochotná v klíčových hlasováních vládu skutečně brzdit. A to se zde neděje.

Nejde přitom o jednorázový přešlap. Jde o systematický přesun od kontrolní role k loajalitě vůči koaličnímu provozu, od sloganu přes program až po konkrétní tlačítko ve sněmovním hlasovacím zařízení. Voličům Motoristů zbývá jediný skutečný nástroj: porovnávat kampaňový slib s reálným hlasováním svých poslanců. Protože slogan na plakátu kontrolu nenahradí.