Motoristé ztrácejí voliče, kudy chodí. Macinka už štve úplně všechny, provokuje a nepřemýšlí, co dělá
Petr Macinka si ve Strážnici přišel pro pískot. Dostal ho. A spolu s ním i další důkaz, že jeho strana padá volným pádem.
Obsah článku
Záměrná provokace je legitimní politický nástroj, pokud víte, koho provokujete a proč. Macinka to zjevně neví. Ministr zahraničí a předseda Motoristů sobě si v posledním půlroce systematicky znepřátelil Hrad, koaličního partnera, vedení jihomoravského města i publikum folklorního festivalu. To by ještě mohla být strategie. Jenže čísla říkají něco jiného než „geniální plán“: ze 6,77 % ve sněmovních volbách 2025 spadli Motoristé podle STEM na 4,8 % v březnu 2026 a podle Medianu na 3,5 % v květnu. Macinka neprovokuje nepřátele. Macinka rozhání vlastní voliče.
Strážnice jako laboratoř samoúčelného konfliktu
Folklorní festival ve Strážnici není politická aréna. Nikdy nebyl. Když tam v pátek publikum vypískalo Otu Klempíře, logická reakce politika s pudem sebezáchovy by byla zůstat v autě. Macinka udělal pravý opak: vyžádal si vystoupení na sobotu. A pak veřejně přiznal, že si pro pískot přijel dobrovolně a vědomě. Město Strážnice se od celé věci distancovalo oficiálním prohlášením. Jinými slovy: ani pořadatel nechtěl být součástí toho, co Macinka považuje za politický výkon.
Tohle není odvaha. Tohle je politická fikce, ve které se hlavní hrdina rozhodl, že nepřízeň publika dokazuje jeho pravdu. Jenže v politice nepřízeň publika dokazuje jediné: že ztrácíte publikum.
Provokace jako metoda, nekompetentnost jako výsledek
Macinkův styl má svou logiku. Připomíná to, čemu Steve Bannon říká „zahlcení prostoru“: sypte každý den nový konflikt, média nestíhají, protivník reaguje, vy kontrolujete tempo. Václav Klaus, který Macinku otevřeně označuje za pokračovatele svého ducha, to dělal podobně. Ale s jedním zásadním rozdílem: Klaus měl institucionální váhu a pevný ideový tábor. Macinka nemá ani jedno.
Data agentury Kantar ukazují, že Motoristé si svých 380 tisíc hlasů posbírali napříč celým spektrem: od voličů ANO přes SPD a Spolu až po nevoliče. A tady přichází paradox, který by Macinkovi měl brát spánek: 60 % jeho voličů v prezidentské volbě dalo hlas Petru Pavlovi. Ne Babišovi. Pavlovi. Člověku, jehož instituci Macinka od ledna veřejně napadá.
Válka s Hradem tedy není útok na cizí tábor. Je to střelba do vlastních řad. A Strážnice to jenom přenesla z institucionálního sporu do kulturního prostoru, kde to vypadalo ještě absurdněji.
Měkký elektorát, tvrdá hlava
Problém Motoristů není jen Macinkova osobnost. Je to struktura jejich voličské základny. STEM je označuje za jedny z nejméně ukotvených voličů v českém systému. Jejich podpora je extrémně citlivá na aktuální dění, na kauzy, na pocit. A právě tady je jádro celého problému: permanentní konflikt může fungovat u strany s tvrdým jádrem, které vám odpustí cokoliv. U strany, jejíž voliči přišli z pěti různých směrů a drží se volně, je každá zbytečná provokace důvod k odchodu.
Macinka si zřejmě myslí, že vyrábí pozornost. Ve skutečnosti vyrábí pocit zbytečného hlasu. Pokud průzkumy ustálí Motoristy pod pěti procenty, nastane psychologický efekt, který zná každý politolog: voliči přestanou hlasovat pro stranu, o které si myslí, že „se tam stejně nedostane“. A kam půjdou? Mají kam. Část se vrátí k dominantnějšímu ANO, část může zamířit k Naše Česko Martina Kuby. Motoristé nemají monopol na nic.
Babiš mlčí, ale ne navždy
Premiér Babiš po Strážnici veřejně řekl, že s vystupováním koaličních partnerů není spokojen a že to „nebylo úplně šťastné“. Schillerová výměnu ministrů odmítla. To je klasická babišovská taktická trpělivost: veřejná kritika stylu, žádný personální zásah. Zatím.
Jenže i tady Macinka platí cenu, kterou si neuvědomuje. Každý jeho výstřelek posiluje obraz Babiše jako premiéra, se kterým si koaliční partneři dělají, co chtějí. A Babiš tohle snáší jen do bodu, kdy mu to začne škodit víc než koaliční stabilita. Lednový spor s Hradem kvůli Turkovi, jarní eskalace kolem summitu NATO v Ankaře, červnová Strážnice. Linka je jasná a směřuje jedním směrem: dolů.
Macinka si osvojil klausovský ideový slovník a bannonovské tempo, ale chybí mu to podstatné: voliči, kteří by mu to odpustili. Záměrná strategie s nekompetentním výsledkem. Horší kombinace v politice neexistuje.