Motoristické hlídání Babiše skončilo dřív, než začalo. Babišovi hrají jen druhé housle a řeší vlastní skandály
Hlídací pes, který si sám nasadil náhubek ještě před prvním štěknutím, tak dnes vypadá role Motoristů sobě v Babišově vládě.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické drzosti, která spočívá v tom, že stranu prodáváte jako pojistku proti premiérovi, s nímž pak dobrovolně vládnete za jeho podmínek. Motoristé sobě šli do voleb se sloganem „Ukončit Fialu a pohlídat Babiše“. První část splnili. Druhou pohřbili sami, a to ne pod tlakem okolností, ale veřejným prohlášením vlastního místopředsedy Borise Šťastného, že motto skončilo podpisem koaliční smlouvy. Žádný dramatický zlom, žádná krize. Prostě tiché přiznání, že celý projekt „hlídání“ byl reklamní kostým, který se svléká v šatně hned po focení.
Slogan na jedno použití
Před volbami zněla rétorika Motoristů nekompromisně. Petr Macinka sliboval být „nemilosrdný“, Matěj Gregor varoval před Babišovým „vyměknutím“ v Evropské unii. Strana měla v programu rozepsaný harmonogram snižování deficitu: 225 miliard v roce 2026, 165 miliard v roce 2027, 85 miliard v roce 2028 a nula v roce 2029. Navrhovala třípětinovou většinu pro schválení schodku nad tři procenta HDP. To nebyla vágní rétorika, to byl číselný závazek, který dnes vypadá jako politická fikce.
Co z toho přežilo kontakt s vládní realitou? Prakticky nic. Koalice schválila pro rok 2026 schodek 310 miliard, o 85 miliard víc, než Motoristé slibovali. Národní rozpočtová rada v červnu varovala, že saldo pro rok 2027 může přesáhnout 350 miliard. A Šťastný v květnu oznámil, že hlídání Babiše je passé, teď prý kontrolují plnění vládního programu. Jenže ten vládní program psal hlavně Babiš. Kontrolovat plnění programu silnějšího partnera není hlídání. Je to poslušnost s lepší vizitkou.
Fiskální mantinely z papíru
Nejde jen o čísla v rozpočtu. Jde o to, že Motoristé spolupodepsali rozvolnění pravidel, která měla deficity krotit. Prezident Petr Pavel v červenci vetoval zákon o veřejných rozpočtech právě proto, že podle něj oslabuje parlamentní kontrolu, umožňuje deficity hlubší než tři procenta HDP a rozšiřuje výdajový prostor vlády bez dostatečných pojistek. Rozpočtová rada mluví o „bezprecedentním rozvolnění“. Celý rozpočtový proces se posunul do srpna, na jaře už neexistuje pevný, dopředu daný deficitní strop. Procedura změkla spolu s čísly.
A kde jsou v tom Motoristé? Tam, kde juniorní partner vždycky bývá, zvedají ruku pro návrhy, které jdou přímo proti jejich vlastnímu programu. Strana, která chtěla přísnější pravidla pro schvalování deficitů, teď hlasuje pro jejich uvolnění. To není kompromis. To je kapitulace, jen bez bílé vlajky.
Vlastní skandály místo cizích hříchů
Hlídací pes by měl být aspoň čistý. Motoristé nejsou. Filip Turek, jejich nejviditelnější tvář vedle Macinky, po vážné dopravní nehodě v červenci dočasně přestal vykonávat funkci vládního zmocněnce, do rozhodnutí policie. Sám Babiš tehdy řekl, že pokud záběry z nehody nelžou, měl by Turek rezignovat. Když premiér veřejně zpochybňuje vlastního koaličního partnera, je těžké tvrdit, že ten partner má v koalici silnou pozici.
K tomu přidejme legislativní perlu: novelu zákona o střetu zájmů, kterou v červnu předložili společně poslanci ANO a Motoristů (Vondráček, Pražák, Pošarová a právě Turek). Strana, která měla hlídat Babiše v citlivých oblastech, s ním spolupředkládá zákon o střetu zájmů. To není ironie. To je důkaz, že z hlídače se stal spolupachatel, přinejmenším opticky.
Marketingový projekt bez institucionální páky
Zpětně je zřejmé, že „hlídání Babiše“ nikdy nemělo institucionální základ. Nebyl to mechanismus, byla to nálada. Motoristé neměli v koaliční smlouvě právo veta na rozpočtové parametry, neměli vlastního ministra financí, neměli nic, čím by Babiše reálně brzdili. Měli slogan a předpoklad, že voliči nebudou počítat.
Voliči ale počítat umějí. Rozdíl mezi slíbenými 225 miliardami schodku a reálnými 310 miliardami je 85 miliard korun. Rozdíl mezi slíbeným vyrovnaným rozpočtem v roce 2029 a trajektorií, která míří k 350 miliardám ročně, není nuance. Je to propast. A prezident Pavel ve svém vetu připomíná, že při tomto tempu hrozí náraz na dluhovou brzdu kolem roku 2037, s rozsáhlými sociálními dopady, které zaplatí ti, kteří dnes Motoristům věřili.
Druhé housle nejsou urážka, jsou diagnóza
Kritici z řad opozice Motoristům v televizních debatách připomínají, že místo hlídání Babiše řeší vlastní problémy. Mají pravdu, ale problém je hlubší. Motoristé nepřestali hlídat Babiše kvůli skandálům nebo kvůli jednomu prohranému sporu. Přestali ve chvíli, kdy přijali logiku koaliční disciplíny. Kdo sedí u stolu a jí z jednoho talíře, nekontroluje kuchaře, děkuje za porci.
Podle nás je nejpřesnější interpretace prostá: hlídání neskončilo při prvním konfliktu. Skončilo ještě předtím, protože nikdy nezačalo. Byl to předvolební produkt s omezenou trvanlivostí a datum spotřeby vypršelo v den, kdy Motoristé podepsali koaliční smlouvu.
Strana, která prodávala sebe jako pravicovou brzdu, se proměnila v pravicovou dekoraci. Babiš má svůj rozpočet, svou novelu střetu zájmů a svého tichého partnera, který občas zavrčí do kamery, ale v hlasování zvedne ruku. Hlídací pes se stal pokojovým psíkem a zdá se, že mu to vyhovuje.