Na vládu se žene další pohroma: Obce chtějí podat žalobu, to vše kvůli novým pravidlům větrných elektráren
Vláda si právě vyrobila problém, který si vyrobit nemusela, a teď se diví, že se jí vrací jako bumerang v podobě žalob.
Obsah článku
Když kabinet 27. července 2026 schválil Změnu č. 2 Územního rozvojového plánu a vymezil 61 takzvaných akceleračních oblastí pro větrné elektrárny, prezentoval to jako splněný milník a zodpovědný krok k energetické budoucnosti. Jenže desítky dotčených obcí to čtou jinak: jako centrální zásah do jejich krajiny, provedený bez skutečného dialogu. A chystají se to řešit u soudu.
Průhledný manévr s čísly
Ministerstvo pro místní rozvoj rádo zdůrazňuje, jak drasticky byl původní záměr oseškrtán. Ze 110 prověřovaných oblastí o rozloze 2 685 km² zůstalo v dubnovém návrhu 94 lokalit na 474 km² a ve finální verzi pouhých 61 oblastí o 297 km². Jedenáct procent původní plochy. Čtyřicet pět procent původního počtu. Zní to jako ústupek, že? Jenže právě tady začíná politická fikce.
Škrty totiž nebyly výsledkem skutečného vyjednávání s obcemi. Byly výsledkem toho, že MMR muselo vypořádat přes 13 500 podání obsahujících zhruba 31 000 připomínek, lavinu odporu, která přišla až ve fázi veřejného projednání. Obce se o záměru dozvěděly pozdě, připomínkovaly narychlo a teď zjišťují, že řada jejich námitek byla smetena ze stolu. Redukce z tabulky vypadá impozantně. V terénu ale zbývajících 61 oblastí stačí k tomu, aby se desítky obcí cítily přejeté.
Laciný trik jménem „zapojení veřejnosti“
Jak vlastně vypadalo to slavné zapojení samospráv? Společné jednání proběhlo 30. dubna 2026, veřejné projednání 15. května a lhůta pro písemné připomínky skončila 1. června. Měsíc. Na rozhodnutí, které přepisuje pravidla územního plánování pro stovky obcí v celé republice.
Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí, to v rozhovoru pro Radiožurnál pojmenovala přesně: návrh nebyl s obcemi diskutován od začátku. Formálně zákon splněn byl, veřejné projednání se konalo, připomínky se sbíraly. Materiálně šlo o divadlo. Kdo někdy seděl na zastupitelstvu obce s dvěma stovkami obyvatel, ví, že měsíc na prostudování celostátního územního plánu a formulaci kvalifikované námitky je absurdně krátká doba. A vláda to musela vědět.
Řečnická otázka se nabízí sama: je tohle způsob, jak budovat důvěru v energetickou transformaci, nebo způsob, jak ji pohřbít?
Kdo všechno se chystá k soudu
Konkrétní seznam obcí, které už formálně odhlasovaly podání žaloby, zatím veřejně neexistuje. Ale ohniska odporu jsou jasně čitelná.
Na Vysočině jde o trojici sousedících oblastí:
- AOV73 Jemnice – Jemnice, Třebětice, Budíškovice
- AOV74 Lomy – Lomy, Oponešice, Třebelovice, Mladoňovice, Budkov, Rácovice
- AOV75 Jiratice – Bačkovice, Radotice, Kdousov, Kostníky, Jiratice, Jemnice, Lovčovice, Menhartice, Slavíkovice
Jen v těchto třech oblastech leží sedmnáct unikátních obcí. Na jižním Plzeňsku se odpor koncentruje kolem oblastí AOV51 Řenče, AOV62 Střížovice a AOV63 Únětice, kde místní petice argumentuje hustým osídlením, kulturní krajinou a kumulací dopadů přes hranice katastrů. Dalších nejméně čtrnáct obcí.
Právně půjde o napadení opatření obecné povahy. Dosavadní judikatura ukazuje, že podobné přezkumy vládních opatření se vedou u Městského soudu v Praze. Obce nemusejí dokazovat, že větrníky jsou špatné, stačí prokázat vady procesu, nepřezkoumatelnost odůvodnění nebo neproporcionalitu zásahu do jejich práv. A materiálu k tomu mají dost.
Paradox, který vládu skutečně ohrožuje
Nejpikantější na celém sporu je, že vládu kritizují obě strany. Obce říkají: příliš mnoho, příliš rychle, bez nás. Komora OZE a Hnutí DUHA říkají pravý opak: příliš málo, příliš omezené, s výškovými limity, které znemožňují instalaci moderních turbín. Finální seznam je podle nich po všech škrtech tak slabý, že nesplní svůj vlastní účel.
Vláda se tak ocitá v kleštích. Z jedné strany hrozba soudních sporů, které mohou zablokovat nebo zdržet účinnost celé změny, a s ní i milník Národního plánu obnovy, na němž visí až 25 miliard korun z evropských zdrojů. Z druhé strany vědomí, že i kdyby všech 61 oblastí přežilo soudní přezkum, energetický přínos bude podle odborníků na obnovitelné zdroje marginální.
Skutečný problém není v paragrafech
Jádro konfliktu neleží v tom, zda Česko potřebuje větrné elektrárny. Potřebuje. Neleží ani v tom, zda stát smí vymezovat akcelerační oblasti. Smí, evropská směrnice RED III to přímo vyžaduje. Skutečný problém je v tom, že vláda zvolila cestu nejmenšího odporu shora a teď sklízí maximální odpor zdola.
Čím víc ministerstvo opakuje, že akcelerační oblast neznamená automatické povolení stavby, tím méně mu lidé v dotčených obcích věří. A mají k tomu důvod: celý smysl zrychlených zón spočívá právě v tom, že část veřejných zájmů se posoudí předem, na celostátní úrovni, a investor pak má v povolovacím řízení jednodušší cestu. To není konspirační teorie. To je účel zákona.
Změna č. 2 nabude účinnosti patnáctý den po vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce Úřadu vlády. Hodiny tikají. A s nimi i lhůty pro podání žalob, které mohou celý projekt proměnit v právní bitvu na roky. Vláda vsadila na rychlost. Obce vsadily na soudy. Kdo prohraje, zaplatí všichni.