Nejdřív chtěli rušit deváté třídy, teď ministr Plaga bojuje za extra nulté ročníky. To není konzistentní politika, ale ad hoc reakce na vnější tlaky
České školství neřídí vize, ale panická snaha reagovat na poslední výstřel koaličního partnera. A ministr Plaga je hlavním hasičem požárů, které sám nezaložil.
Obsah článku
Podívejme se na to střízlivě. Během jediného roku resort školství vyhlásil novelu, která má od roku 2029 zrušit přípravné třídy, vzápětí začal zpochybňovat, jestli to byl dobrý nápad, a mezitím odmítal koaliční návrh na zkrácení základní školy o celý ročník. To není reforma. To je improvizace v reálném čase, kde každý tah popírá logiku toho předchozího.
Kdo vlastně chtěl rušit deváté třídy, a kdo to hasí
Připišme zásluhy správnému autorovi. Návrh na zrušení devátých tříd nepřišel od Plagy. Přišel od SPD a Tomia Okamury, mediálně ho přiživil Andrej Babiš a ministr školství se ocitl v roli člověka, který musí vysvětlovat, proč je to nesmysl. Na ČT24 23. července 2026 řekl, že si takovou změnu „nedovede představit v tomto volebním období“. O šest dní později v Radiožurnálu přitvrdil: „Zrušení devátých tříd není na pořadu dne,“ a celou debatu označil za „světlici Tomia Okamury“.
Jenže právě tady začíná problém. Plaga nemusel návrh vymyslet, aby byl součástí chaosu. Stačí, že ho musí veřejně odmítat, zatímco současně přepisuje pravidla jinde. Ministr, který tráví léto vysvětlováním, proč nebude rušit devátý ročník, nemá kapacitu řídit to, co skutečně potřebuje pozornost, totiž reformy, které jeho vlastní resort spustil.
Přípravné třídy: zrušíme, co jsme schválili, než to začne platit
Tady je jádro skutečné nekonzistence. Odkladová novela školského zákona, vyhlášená 15. července 2025, stanovila jasný harmonogram: přípravné třídy (lidově nulté ročníky pro děti s odkladem školní docházky) skončí k 1. září 2029. Místo nich měly nastoupit jiné podpůrné nástroje, včetně asistentů pedagoga v běžných prvních třídách od září 2026.
Zákon ještě ani nestačil projít prvním rokem účinnosti a už se bortí. V dubnu 2026 zaznělo na půdě Sněmovny, zda nemá smysl „pro tento okamžik zrušit“ plánovaný konec přípravných tříd. Mluvčí ministerstva téměř současně potvrdil, že Plaga rušení přípravných tříd „nevnímá jako správné“. Takže resort, který před necelým rokem podepsal jejich konec, teď pracuje na tom, aby je zachránil.
Řečnická otázka se nabízí sama: proč vůbec schvalovat zákon se čtyřletým přechodným obdobím, když ho začnete demontovat po devíti měsících? Odpověď je prostá, protože legislativa vznikla v jednom politickém kontextu a praxe ji dohání v jiném. Ředitelé škol a rodiče dětí s odklady okamžitě signalizovali, že přípravné třídy potřebují. A ministr reagoval. Ne z koncepce. Z tlaku.
Kurikulum jako další oběť permanentní opravy
Kdyby šlo jen o přípravné třídy a deváté ročníky, dalo by se to odbýt jako dvě izolované epizody. Jenže 10. června 2026 Plaga sáhl ještě do kurikula. V revidovaném rámcovém vzdělávacím programu zrušil povinnou angličtinu od první třídy a povinný druhý cizí jazyk od sedmého ročníku. Argument? Proveditelnost. Školy prý nemají dost kvalifikovaných učitelů a podpora není připravená.
Ten argument je legitimní. Ale je to argument proti vlastnímu ministerstvu. Revize RVP nebyla dílem opozice ani koaličního partnera, připravoval ji resort sám. A teď ho sám škrtá. Plaga v rozhovoru pro Seznam Zprávy v únoru 2026 přiznal, že „příprava revize RVP dříve nebyla řízena“. Jinými slovy: ministerstvo spustilo proces, který nezvládlo řídit, a teď ho opravuje za pochodu.
Výsledek pro školy je toxický. Ředitelé musí současně:
- organizovat zápisy podle nových odkladových pravidel,
- zajistit asistenty pedagoga do prvních tříd od září 2026,
- přepracovat školní vzdělávací programy po červnovém zásahu do RVP,
- a plánovat budoucnost přípravných tříd, o nichž nikdo neví, jestli v roce 2029 skončí, nebo ne.
To není reforma. To je provozní ruleta.
Mechanismus existuje, disciplína ne
Plaga sám říká, že „nástroj, který máme, je dlouhodobý záměr“. Formálně má pravdu: české školství disponuje strategickými dokumenty, kurikulárním rámcem, devítiletou strukturou základního vzdělávání zakotvenou v zákoně. Polsko má osmileté základní školy s povinným předškolním ročníkem pro šestileté. Česko má devět let a k tomu přípravné třídy jako podpůrný mezistupeň. Ani jeden model není objektivně špatný. Špatné je, když se pravidla mění rychleji, než je školy stačí zavést.
A přesně to se děje. Problém českého školství není absence plánu na papíře. Je to politická kultura, ve které každý koaliční partner může vystřelit mediálně chytlavý návrh (zrušme deváté třídy, zaveďme povinnou školku od čtyř let) a ministr místo prosazování vlastní linie tráví energii vysvětlováním, proč to nejde. Mezitím se jeho vlastní novely rozpadají pod tlakem reality a kurikulum se přepisuje v červnu, kdy mají učitelé chystat příští školní rok.
Kdo za to platí
Účet nejde dětem abstraktně. Jde konkrétním ředitelům, kteří plánují úvazky v proměnlivém zadání. Učitelům, kteří nevědí, jestli budou od září učit angličtinu v první třídě, nebo ne. Rodičům, kteří zvažují odklad a zjišťují, že přípravná třída možná bude a možná nebude. Ministr Plaga není autor tohoto chaosu, ale je jeho správcem. A správce, který opravuje vlastní stavbu dřív, než vyschne beton, nemůže tvrdit, že staví na pevných základech.