Nejdřív chtěli ve vládě zrušit deváté třídy, teď pro změnu zkrátit letní prázdniny. A co na to lidi? Nic měnit nechceme, vzkazují Babišovi
Česká vláda se ke školství chová jako k pokusné laboratoři, kde se každých pár týdnů testuje nový nápad, a milion rodin má být vděčný, že smí být pokusným králíkem.
Obsah článku
Červenec patřil devátým třídám, které prý nemají smysl. Srpen patří prázdninám, které jsou prý moc dlouhé. Mezitím ministr školství Robert Plaga už na jaře potichu zkrátil školní rok o čtyři dny, aniž by kdokoli ve vládě řekl rodičům, kdo se o jejich děti v těch čtyřech dnech navíc postará. Tři různé zásahy do školního kalendáře za necelé čtyři měsíce, žádný paragrafový text, žádná dopadová analýza, žádná nabídka infrastruktury péče. Jen mediální balóny a facebookové ankety. A pak se vládní politici diví, že odpověď veřejnosti zní jednoznačně: nesahejte na to.
Tři nápady, nula plánů
Začněme chronologií, protože ta odhaluje víc než kterýkoli jednotlivý návrh. V polovině července 2026 vystoupil Tomio Okamura s tím, že Česko nepotřebuje devátou třídu základní školy. Ušetří se prý padesát miliard ročně, mladí dřív vstoupí na trh práce, v zahraničí to tak přece funguje. O šest dní později téma převzal Andrej Babiš a prohlásil, že by „stačilo jen osm tříd“. Z okrajového nápadu šéfa SPD se přes noc stalo premiérské téma. A pak? Pak 29. července Plaga v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že zrušení devátých tříd „není na pořadu dne“. Žádný zákon nebyl předložen, žádný nebyl stažen. Celé to byla politická fikce, hlučná, mediálně vděčná a naprosto prázdná.
Jenže než stihla debata o devátých třídách vychladnout, přišlo další kolo. Plaga otevřel v srpnu debatu o přeskládání letních prázdnin, o přesunu části dvouměsíčního volna do průběhu školního roku. Formalizovaný návrh? Neexistuje. Paragrafové znění? Nedohledatelné. Dopadová studie? Nikde. Zato anketa na sociálních sítích, jako by se státní vzdělávací politika dala řídit palcem nahoru.
Kalendář už jednou změnil. Bez ptaní
Tady je potřeba připomenout fakt, který se v letní kanonádě nápadů snadno ztratí: Plaga do školního kalendáře už sáhl. Na konci března 2026 rozhodl, že výuka ve školním roce 2025/2026 skončí 26. června místo obvyklého termínu. Čtyři dny navíc volna. Zní to nevinně, dokud si člověk neuvědomí, co to znamená v praxi.
Od 1. července do konce srpna 2026 připadá zhruba 44 pracovních dnů. Zákonné minimum dovolené v Česku je 20 dnů. Dvacet versus čtyřicet čtyři. Ten aritmetický nesoulad je jádrem celého problému a žádný přesun prázdnin z léta do října nebo do února ho nevyřeší, jen ho rozloží do více termínů, kde navíc bývá slabší nabídka táborů, příměstských programů a hlídání. Rodiče to pochopili okamžitě. Na sociálních sítích psali, co s dětmi mají dělat, a ironicky ministrovi vzkazovali, ať si je hlídá sám.
Milion rodin, milion logistických hlavolamů. Podle Českého statistického úřadu chodilo ve školním roce 2025/2026 do základních škol 1 002 916 žáků. I „malá“ úprava kalendáře o pár dní zasahuje populaci velikosti Brna, Ostravy a Plzně dohromady.
Evropa to dělá jinak. Ale taky celé jinak
Zastánci kratšího léta rádi ukazují na západ. Německo má letní prázdniny jen šest týdnů, Nizozemsko také, Francie končí výuku začátkem července. Jenže to srovnání je průhledný manévr, pokud se zamlčí druhá polovina rovnice. Německé spolkové země mají prázdniny rozfázované regionálně a kompenzují kratší léto delšími bloky volna na podzim a v zimě. Nizozemsko má tři povinné prázdninové bloky během roku. Francie prokládá školní rok dvoutýdenními pauzami. Všude jde o promyšlený celoroční systém, ne o izolované ukrojení z léta.
OECD ve své analýze organizace školního roku upozorňuje, že reformy kalendáře jsou citlivé a spíše vzácné, právě proto, že zasahují do rodinné logistiky, pracovního trhu i infrastruktury péče současně. Výzkum z Nizozemska navíc ukazuje, že delší letní pauza sice může prohlubovat nerovnosti v učivu, ale samotné zkrácení léta bez dalších opatření není automatická spása. Jinými slovy: nestačí uříznout dva týdny z července a prohlásit to za reformu.
Styl vládnutí jako hlavní problém
Skutečný vzkaz veřejnosti totiž nemíří proti jedné konkrétní vyhlášce. Míří proti stylu, kterým se o školství rozhoduje. Okamura hodí nápad na Facebook, Babiš ho zvedne na premiérskou úroveň, Plaga ho za dva týdny shodí ze stolu, a mezitím už běží další balón o prázdninách. Kdo v tom má hledat systém? Kdo má věřit, že za příštím nápadem stojí analýza, a ne jen snaha zaplnit srpnové zpravodajství?
České školství přitom má skutečné problémy, které se do titulků dostávají mnohem hůř než „zrušíme devátou třídu“. Podfinancování. Nerovnosti mezi školami. Děti bez silného rodinného zázemí, pro které je právě ten devátý ročník často poslední šance dohnat zameškané. Revize rámcových vzdělávacích programů, které ministerstvo samo paralelně řeší. To všechno je abstraktnější než „přeskládáme prázdniny“, a právě proto to politicky netáhne.
Kdo se ptá rodičů, měl by poslouchat odpověď
Řečnická otázka na závěr: je facebooková anketa ministra školství legitimním nástrojem vzdělávací politiky? Jako teploměr nálady možná ano. Jako podklad pro změnu pravidel, která zasáhnou milion rodin, rozhodně ne. Právně může podobu prázdnin změnit jen ministerstvo v režimu organizace školního roku, ne kraj, ne škola, ne komentářová sekce pod příspěvkem. Pokud vláda chce sahat na školní kalendář, měla by nejdřív nabídnout chlazené učebny, dostupné příměstské tábory a stabilní pravidla oznámená s ročním předstihem. Dokud tohle chybí, je každý další nápad jen laciný trik, a odpověď rodičů zůstane stejná.