Nové pořádky ve Sněmovně: Vláda chce opozici zatrhnout obstrukce. Jak krátkozraké, za pár let se jí to vymstí
Sněmovna si 3. července odhlasovala přísnější pravidla vlastní hry. Jenže hráč, který si přepisuje pravidla uprostřed zápasu, obvykle zapomíná, že příště bude sedět na druhé straně.
Obsah článku
Politická paměť je v Česku notoricky krátká, a přesto se pokaždé najde většina, která věří, že právě ona bude vládnout věčně. 3. července 2026 prošla Sněmovnou novela jednacího řádu, která zkracuje řečnické časy při změnách programu, natahuje středeční blok třetích čtení a dává plénu širší pravomoc sekat řečníkům minuty. Stodeseti hlasy proti dvanácti. Průhledný manévr? Spíš sebevědomá sázka na to, že budoucnost nikoho nezajímá, dokud je přítomnost pohodlná. Jenže jednací řád není provozní řád kanceláře. Je to ústava parlamentní soutěže. A tu by neměl přepisovat ten, kdo ji zrovna potřebuje ve svůj prospěch.
Pravidla hry se nemění za pochodu
Každý, kdo někdy hrál cokoliv soutěžního, zná základní princip: pravidla se dohodnou předem, ne v poločase, kdy jeden tým prohrává. Sněmovna tento princip porušila s elegancí buldozeru. V debatě zazněl výslovný návrh, aby změny platily až od příštího volebního období. Odmítnut. Zazněl argument, že si aktuální většina nesmí šít provoz na míru. Přehlasován. Výsledkem je novela, která má nabýt účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, tedy ještě za téhož mandátu, v němž vznikla. To není reforma. To je legislativní servis pro vlastní pohodlí.
A nejde jen o abstraktní férovost. Jde o precedent, který zůstane v systému dlouho poté, co se dnešní většina rozpadne. Kdo dnes legitimizuje přepsání pravidel podle okamžité potřeby, těžko zítra vysvětlí, proč totéž nesmí udělat jeho nástupce. Odpověď „protože my jsme to dělali z dobrých důvodů“ nikdy v dějinách parlamentarismu nikoho nepřesvědčila.
Ironie střídání rolí
Nejpikantnější na celé věci je obsazení rolí. ANO strávilo minulé volební období jako mistr obstrukcí. Veto dvou klubů proti třetím čtením mimo standardní čas? Klasický tah z června 2023, kdy tehdejší opozice v čele s hnutím Andreje Babiše paralyzovala sněmovní program s chirurgickou přesností. Dnes totéž hnutí hlasuje pro omezení nástrojů, které samo ještě nedávno používalo jako páku. Kde je ta slavná politická konzistence?
A pozor, nejde o čistou osu vláda versus opozice. Mezi původními předkladateli tisku z prosince 2025 figuroval vedle Radka Vondráčka i Marek Benda. Pro novelu nakonec zvedla ruku většina přítomných poslanců ODS a STAN a menší část Pirátů. Takže tu nemáme příběh o zlé vládě a utlačované opozici. Máme příběh o establishmentu, který se napříč bloky shodl, že si zjednoduší život. Což je v jistém smyslu ještě znepokojivější.
Co vlastně zmizelo a co zůstalo
Buďme konkrétní. Novela není apokalypsa parlamentní demokracie, ale není ani nevinná kosmetická úprava:
- Řečnická doba při návrzích na změnu programu klesá na 1 až 5 minut pro běžného poslance, maximálně 30 minut pro řečníka s přednostním právem.
- Středeční třetí čtení se prodlužuje do 19:00, za určitých podmínek až do 21:00.
- Omezení řečnické doby se nově může vztahovat i na zpravodaje, přednostní práva a mluvčí klubů.
- Faktické poznámky zůstávají, ale musí se týkat projednávané věci.
Opozici tedy zbývá víc, než sugeruje slogan o konci obstrukcí. Veto dvou klubů proti třetím čtením po určité hodině přežilo. Návrhy na změnu programu nezmizely, jen se zkrátily. Řečnická doba se stále omezuje až dodatečným hlasováním pléna, není to automatický strop. Mizí část technických obstrukcí, ne možnost politického zdržování jako taková. Jenže právě ta technická vrstva byla pojistkou menšiny proti aroganci většiny. A pojistky se neodstraňují proto, že se jednou zneužily.
Krátkozrakost jako systémová vada
Skutečný problém není v tom, že někdo chce efektivnější Sněmovnu. Kdo by nechtěl. Problém je v metodě. Pravidla parlamentní soutěže se mají měnit širokou dohodou a s odloženou účinností, ne průběžnou silou momentální většiny. To není akademická poučka. To je praktická pojistka proti tomu, aby se každé volební období začínalo přetahovanou o procesní rámec.
Vondráček po schválení oznámil, že po prázdninách se poprvé sejde skupina připravující zcela nový jednací řád. Skvělé. Jenže proč se tedy teď narychlo protlačovala dílčí novela, místo aby se počkalo na systémové řešení? Odpověď je nepříjemně prostá: protože systémové řešení vyžaduje kompromis, a kompromis vyžaduje čas, a čas je to poslední, co většina chce investovat do pravidel, která jí aktuálně překážejí.
Budoucnost, která přijde rychleji, než si myslíte
Politické role se v Česku střídají rychleji než sněmovní koberce. ANO, které dnes hlasuje pro zkrácení řečnických časů, se může za tři roky ocitnout v opozici s identickým arzenálem frustrací, jaký měla Fialova koalice. A pak bude sedět v lavicích s ořezanými nástroji, které si samo pomohlo ořezat. Bude si stěžovat. Bude mluvit o demokracii. A nikdo mu nebude věřit, protože stenozáznamy z července 2026 budou stále online.
Novela ještě čeká na Senát a není účinná. Možná se ještě změní. Ale i kdyby prošla beze změny, skutečná škoda není v konkrétních minutách a hodinách. Je v tom, že český parlament znovu ukázal, že neumí myslet za horizont vlastního mandátu. A to je vada, kterou žádná novela jednacího řádu neopraví.