Novináři, těšte se, vzkazuje Babiš do médií. Chystá kontroly, a to je teprve začátek
Premiér, který z vládní tiskovky přirovnává české redakce k ruským dezinformačním webům, nepotřebuje cenzurní zákon. Stačí mu mikrofon a rozpočet.
Obsah článku
Andrej Babiš nevede s médii spor o fakta. Vede válku o legitimitu, a vede ji metodicky. Nejdřív konkrétní redakce označí za lháře a aktivisty, pak jeho vláda otevře institucionální frontu přes financování veřejnoprávních médií a debatu o kontrolních pravomocích. Obojí běží současně, obojí se vzájemně posiluje. A právě v tom je ten trik: když premiér půl roku opakuje, že Seznam Zprávy a Novinky „manipulují“ a „vedou tažení proti vládě“, pak změna financování České televize nevypadá jako zásah do nezávislosti, ale jako rozumná správa veřejných peněz. Kdo by přece házel miliardy médiím, která „lžou“?
Slovník jako zbraň
Časová osa mluví jasně. 28. března 2026 Babiš na sociálních sítích označil Seznam Zprávy a Novinky.cz za „politicky aktivistická média“ a jejich práci za „otevřené tažení proti naší koaliční vládě“. O den později reagovalo společným prohlášením 21 šéfredaktorek a šéfredaktorů, kteří útoky označili za nepřijatelné. Babiš necouvl. Na tiskové konferenci 1. června si donesl vytištěné titulky z předchozího týdne, rozebíral je jeden po druhém a Seznam s Novinkami přirovnal k ruským dezinformačním webům. 7. června přidal další příspěvek, v němž o Seznamu, Novinkách a Právu tvrdil, že jim lidé nemají věřit „ani pozdrav“.
Tohle není emotivní výlev unaveného politika. Je to komunikační strategie s jasnou gradací: sociální sítě, vládní tiskovka, další sociální sítě. Pokaždé jmenovitě, pokaždé s konkrétnějším obviněním. A pokaždé v momentě, kdy kritická média přinášejí investigativní texty o vládních pochybeních.
Instituce následují rétorice
Kdyby šlo jen o slova, dalo by se mávnout rukou. Jenže slova připravují půdu pro činy, a ty už přicházejí. 15. června 2026 vláda schválila zákon, který má od ledna 2027 nahradit televizní a rozhlasové poplatky financováním České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu. Částky? Na Českou televizi 5,74 miliardy korun, na Český rozhlas 2,065 miliardy. Celkem přes 7,8 miliardy ročně. Babiš na tiskovce přiznal, že ředitelé obou institucí konkrétní čísla do rána neznali.
Současně v Poslanecké sněmovně běží debata o rozšíření pravomocí NKÚ na hospodaření ČT a ČRo. Formálně jde o kontrolu financí, ne obsahu. Ale v atmosféře, kde premiér veřejnoprávní média opakovaně označuje za zaujatá, se hranice mezi „kontrolou hospodaření“ a „pákou na redakční nezávislost“ stírá rychleji, než by si kdokoli přál.
Tomio Okamura mezitím hraje komplementární roli. Na kameru říká, že koalici jde „jen“ o zrušení poplatků a o nic jiného. Průhledný manévr: Babiš dodává emoce a nepřítele, Okamura zlehčuje obavy a normalizuje institucionální změnu. Dělba práce jako z učebnice.
Česko není Maďarsko. Zatím.
Reportéři bez hranic mezi prosincem 2025 a červnem 2026 napočítali třináct politických útoků na média, z toho šest přímo od Babiše. Výslovně píší, že tyto útoky brání novinářům v právu informovat a občanům v právu být informováni. Už v lednu 2026 RSF v otevřeném dopise premiérovi připomněli, že od srpna 2025 platí evropský akt o svobodě médií a že financování veřejnoprávních médií musí mít účinné pojistky nezávislosti.
Je fér říct, že Česko pořád není Maďarsko. Tam Orbánův okruh kontroluje zhruba osmdesát procent mediální krajiny a veřejnoprávní vysílání se proměnilo v propagandistický stroj. Česko je jinde, má silnější mediální pluralitu, aktivní šéfredaktory a fungující soudy. Seznam.cz na Babiše podal žalobu a žádá omluvu, stažení výroků ze sociálních sítí i zákaz jejich opakování. Ale politický slovník, který Babiš používá (lháři, aktivisté, manipulátoři), je ze stejného rejstříku, jaký otevíral cestu maďarskému i slovenskému scénáři. A instituce, které jeho vláda přetváří, jsou přesně ty, které mají být pojistkou.
Proč by vám to mělo vadit
Řečnická otázka: musí premiér zakázat článek, aby poškodil svobodu tisku? Nemusí. Stačí, když opakovaně a z pozice moci označí konkrétní redakce za nepřátele státu. Stačí, když investigativní novináři začnou počítat, kolik je bude stát další text o střetu zájmů, ne v penězích, ale v kyberšikaně, soudních sporech a veřejném lynči. RSF to pojmenovávají přesně: politické útoky vystavují novináře tlaku a podněcují autocenzuru. Nemusíte nikoho zavřít. Stačí, když se příště dvakrát rozmyslí.
Pro soukromá média typu Seznam nebo Novinky Babiš nemá přímou páku, žádný nový zákon, žádný kontrolní orgán. Ale nepotřebuje je. Delegitimizace funguje sama o sobě: pokud dost lidí uvěří, že Seznam „vede tažení proti vládě“, klesá ochota čtenářů důvěřovat jeho investigacím. A to je přesně ten bod, kde se slovní útok mění v reálný zásah do informačního prostoru.
Trik, který se opakuje
Vzorec je starý jako populismus sám: nejdřív z kritiků uděláte nepřátele lidu, pak jakýkoli zásah do jejich prostoru vypadá jako služba veřejnosti. Babiš ho nepřepisuje, jen ho překládá do češtiny, s vytištěnými titulky v ruce a miliardovým rozpočtem za zády. Třináct útoků za půl roku není styl. Je to program.