Nový recept, jak zlevnit elektřinu? Zestátnění ČEZu kýžený efekt nepřinese, a Babiš by to měl vědět
Andrej Babiš prodává veřejnosti politickou fikci. Plné ovládnutí ČEZ státem prezentuje jako cestu k levnějším účtům za elektřinu, jenže dokumenty samotného ČEZ mluví o dluhu, riziku a dražším financování.
Obsah článku
Premiér 14. dubna prohlásil, že zestátnění ČEZ je nutné pro „lepší kontrolu vývoje cen energií“. Zní to jako slib, který by měl rozehřát každou českou domácnost. Problém je, že celá operace nemá s cenou na faktuře prakticky nic společného. Je to majetková transakce: oddělit zákaznický segment, případně prodat kus investorům, z výnosu a nového dluhu vykoupit minoritní akcionáře. Kdo v tom hledá levnější kilowatthodinu, hledá špatně.
Průhledný manévr místo cenového opatření
Říkejme věcem pravým jménem. Představenstvo ČEZ 23. dubna navrhlo převod distribuce, obchodu, tradingu a energetických služeb do nové dceřiné společnosti. Valná hromada to 1. června schválila, 24. června vznikla ČEZ Energy. Celé to výslovně souvisí s vládním záměrem vykoupit minoritu. A pozor: v téže struktuře se počítá s možným prodejem až 49,9 % zákaznické části externím investorům. Takže vláda mluví o „plné kontrole“, zatímco plán připouští, že skoro polovinu stabilní, regulované části pustí z ruky. Kde je v tom logika?
Karel Havlíček v rozhovoru pro Český rozhlas 1. června popsal finanční jádro věci bez příkras: výnos ze zpeněžení části obchodu a distribuce se má použít „ve prospěch ovládnutí ČEZ“. To je upřímné. Jenže to je taky něco úplně jiného než recept na levnější elektřinu.
Laciný trik s cenou, kterou stát neovládá
Jak vlastně vzniká cena na účtence za elektřinu? Energetický regulační úřad to vysvětluje jednoduše: regulovanou složku (poplatky za distribuci, systémové služby) určuje ERÚ cenovými výměry. Neregulovanou složku (silovou elektřinu a marži dodavatele) řídí trh a obchodní strategie firmy. Do neregulované části ERÚ zasahovat nemůže a ani nemá pravomoc.
Co z toho plyne? I kdyby stát vlastnil sto procent ČEZ, velkoobchodní cena silové elektřiny se bude řídit evropským trhem. A regulovanou složku určuje ERÚ už dnes, bez ohledu na to, komu ČEZ patří. Dokonce i zastánci zestátnění v rozhlasové debatě 4. května připustili, že cenové nástroje (zákon o cenách, úprava DPH) má stát k dispozici už teď. Tak proč celá tahle operace? Řečnická otázka, na kterou odpověď zní: protože nejde o ceny.
Účet za 220 miliard, a to je bez prémie
Pojďme k číslům, která premiér raději nezmiňuje. Stát drží zhruba 70 % akcií ČEZ. Minorita činí asi 30 %. Při závěrečném kurzu 1 364 Kč za akcii na pražské burze z poloviny srpna vychází hodnota vykupovaného podílu na přibližně 220 miliard korun. To je holé minimum. S obvyklou prémií za vytěsnění se pohybujeme někde v pásmu 264 až 286 miliard.
A teď to podstatné: prospekt dluhopisového programu ČEZ z května 2026 černé na bílém říká, že firma na výkup minority nemá dost finančních prostředků. Peníze by musely přijít z interních zdrojů a nového dluhu. Agentura S&P na to zareagovala už 28. dubna změnou výhledu ratingu na negativní. Trh tedy neřeší politické sliby, oceňuje strukturální finanční riziko.
Horší rating znamená dražší peníze. Dražší peníze znamenají vyšší náklady na modernizaci sítí, výstavbu zdrojů, rozvoj plynárenství. Kdo to nakonec zaplatí? Nepřímo všichni: stát přes nižší dividendy, firma přes dražší financování, spotřebitelé přes pomalejší investice do infrastruktury.
Co stát už dávno může, a co mu zestátnění nepřidá
Se 70 % akcií stát v praxi ovládá ČEZ. Zákon o obchodních korporacích vyžaduje pro klíčová rozhodnutí valné hromady dvoutřetinovou většinu, tu stát má. Skutečný právní skok nastává až na hranici 90 %, kdy vzniká právo na squeeze-out, nucené vytěsnění minoritních akcionářů. Nejde tedy o přechod z bezmoci do kontroly. Jde o přechod z kontroly s minoritou do kontroly bez minority.
Kdo na tom vydělá? Minoritní akcionáři, ti dostanou peníze a případnou prémii. Stát, ten se zbaví sporů s minoritou. Investoři do ČEZ Energy, ti mohou získat atraktivní regulované aktivum. Domácnostem veřejné dokumenty žádnou automatickou úsporu neslibují. Ani jednou.
Evropské zrcadlo: Francie a Německo to zkusily
Francie v únoru 2023 získala přes 95 % kapitálu EDF. Zlevnila elektřina? Ne díky zestátnění. Účty domácností brzdil samostatný „tarifní štít“, který omezoval růst regulovaných cen, nejprve na 4 %, pak na 15 %. Vlastnictví EDF bylo o kontrole, ne o ceně. Německo převzalo 99 % Uniperu kvůli zajištění energetické bezpečnosti po kolapsu ruských dodávek plynu. Opět: záchrana systému, ne recept na levnější kilowatthodinu.
V obou případech platí totéž schéma. Zestátnění řeší kontrolu a bezpečnost. Levnější účty řeší jiné, cílené nástroje. Přesně ty nástroje, které má česká vláda v ruce už dnes.
Babiš to ví. Dokumenty ČEZ to říkají. S&P to naceňuje. Jediný, kdo tomu ještě věří, je volič, kterému nikdo neřekl celý příběh.