Očekávaná důchodová reforma je jedno velké fiasko. Vláda schválila novelu, která přidá jen pár vyvoleným důchodcům, na ostatní se zapomnělo
Kabinet si odškrtl reformní úkol, jenže z téměř tří milionů důchodců pocítí změnu jen zlomek.
Obsah článku
Politická drzost této novely nespočívá v tom, co obsahuje, ale v tom, co si troufá neobsahovat. Vláda Andreje Babiše si do programového prohlášení napsala spravedlivější důchody a návrat k valorizaci o polovinu růstu reálných mezd. 20. července 2026 pak kabinet schválil novelu, která z tohoto slibu doručuje přesně nic. Místo plošného přilepšení pro všechny penzisty přišel úzký balíček pro seniory nad osmdesát let a pro ty, kdo při pobírání důchodu dál pracují. Zbytek? Zbytek ať počká. Na kdy, to nikdo neříká nahlas.
Reforma, která si nezaslouží své jméno
Nazvat tuhle novelu důchodovou reformou je politická fikce prvního řádu. Reforma předpokládá systémovou změnu, která se dotkne celého systému. Tady se dotkne dvou úzkých skupin. Senioři od 80 let dostanou od ledna 2027 příplatek 500 korun měsíčně, s dalšími skoky v 85, 90, 95 a ve 100 letech. Pracující starobní důchodci si polepší o 1,5 procenta procentní výměry za každý odpracovaný rok. A pak je tu ještě technická úprava výplat do zahraničí v jiné měně, což je sice právně důležité, ale politicky to nikoho nerozpláče.
To je celý obsah. Tři body. Žádná plošná valorizace, žádný návrat k polovině růstu reálných mezd, žádný strop důchodového věku na 65 letech. Systém, který podle ČSSZ obsluhuje bezmála 2,85 milionu důchodců, dostal novelu, která se okamžitě týká jen jejich menšiny. A vláda to prodává jako splněný slib.
Průhledný manévr se dvěma fázemi
Nejcyničtější na celém postupu je způsob, jakým si MPSV samo vytvořilo alibi. Rozdělilo reformu do dvou fází. V první jsou věkové příplatky a práce v důchodu. Ve druhé má přijít strop důchodového věku na 65 letech, údajně s účinností od ledna 2028. A ta štědřejší valorizace pro všechny? Ta se v obou fázích jaksi rozplynula.
Kdo tomuhle rozfázování věří, ten asi věří i tomu, že se stavba dálnice D1 dokončí podle harmonogramu. Vláda si nechala v titulcích široký slib a ve schváleném textu doručila úzké adresné skupiny. Je to laciný trik: veřejnost slyší „důchodová reforma“, představí si víc peněz na účtu, a pak zjistí, že se jí to netýká. Pokud jí není osmdesát. Pokud nepracuje při penzi. Pokud nežije v zahraničí a nepotřebuje převod měny.
Řekněme si to natvrdo: běžný starobní důchodce pod osmdesát let, který už nepracuje, nedostane z této novely ani korunu navíc. Platný vzorec zůstává na sto procentech důchodcovské inflace plus třetině růstu reálných mezd. Tedy přesně ten vzorec, který zavedla předchozí Fialova vláda a který přinesl od ledna 2026 průměrné navýšení o 668 korun. Současný kabinet slíbil víc. Doručil méně.
Komu vlastně vláda pomáhá a proč právě jim
Oficiální zdůvodnění MPSV zní rozumně, pokud ho čtete izolovaně. Seniorům nad 80 let rostou výdaje na léky, péči a služby. Pracující důchodce chce stát motivovat k delší ekonomické aktivitě kvůli demografii a trhu práce. Obojí je legitimní argument. Jenže legitimní argument ještě nedělá reformu.
Pětistovka měsíčně pro osmdesátníka není špatná věc. Automatické navýšení penze za práci v důchodu je dokonce systémově rozumný krok. Problém není v tom, co novela dává. Problém je v tom, co si troufá nedávat, a přitom se tvářit, že splnila zadání. Představte si restauraci, která na menu napíše pětchodové degustační menu, přinese polévku a dezert a pak řekne, že hlavní chod přijde v druhé fázi. Zaplatíte plnou cenu?
A mimochodem, i ti „vyvolení“ si musí dávat pozor na detaily. Zaměstnanci dostanou navýšení za práci v důchodu automaticky, první přijde v lednu 2028. Ale živnostníci musí podat žádost a doložit výkon činnosti v přehledu o příjmech a výdajích. Dvourychlostní systém uvnitř jedné novely. Kdo je OSVČ a nepřečte si zákon, nedostane nic.
Slib dnes, odklad zítra
Nejpodstatnější otázka nezní, jestli je pětistovka pro osmdesátníky málo, nebo dost. Nejpodstatnější otázka zní, proč by kdokoli měl věřit, že druhá fáze skutečně přijde. Vláda sama si napsala časový plán, ve kterém strop důchodového věku na 65 letech má platit od ledna 2028. To je za rok a půl. A návrat k polovině růstu reálných mezd? Ten v žádném oficiálním harmonogramu s konkrétním datem není.
Opozice mluví o předvolebním kalkulu. Že vláda si nechává populárnější opatření na dobu, kdy bude potřebovat hlasy. Z oficiálních dokumentů lze potvrdit jen časování, ne motiv. Ale politická logika je průzračná: nejdřív projde to, co stojí málo a zasáhne málo lidí, a pak se uvidí. Uvidí se, jestli bude rozpočtový prostor. Uvidí se, jestli bude politická vůle. Uvidí se, jestli se blíží volby.
Člověk, kterému je dnes sedmdesát pět, dosáhne osmdesáti v roce 2031. Pět let čekání na pětistovku navíc. Člověk, kterému je sedmdesát, se dočká v roce 2036. A mezitím? Mezitím platí valorizační vzorec, který vláda sama označila za nedostatečný, když ho kritizovala v opozici.
Fiasko s razítkem
Tato novela je důkazem, že v české politice lze slíbit systémovou změnu a doručit kosmetickou úpravu, aniž by to někoho stálo funkci. MPSV ministra Juchelky předložilo balík, kabinet ho 20. července odkýval, a teď se bude rok a půl čekat, jestli přijde zbytek. Skoro tři miliony důchodců zatím zůstávají na stejném vzorci jako předtím.
Skutečná reforma by vypadala jinak. Obsahovala by plošnou valorizaci, jasný fiskální rámec a konkrétní datum pro každý slib z programového prohlášení. Tohle není reforma. Tohle je první splátka slibu, u kterého nikdo negarantuje, že bude splacen celý.