Okamurův nápad zrušit devátou třídu na školách naštěstí skončil hned v zárodku. S čím SPD přijde příště?
Padesát miliard korun ročně. Tak zněl slib, který se při bližším pohledu smrskl na čtvrtinu, a ani ta by nepřišla hned.
Obsah článku
Jsou politické návrhy, které vzniknou z analýzy, projdou odbornou debatou a teprve pak se dostanou na veřejnost. A pak jsou takové, které se narodí jako facebookový status uprostřed prázdnin, pár dní žijí v titulcích a tiše zmizí, aniž by po nich zůstal jediný sněmovní tisk. Okamurův plán zrušit devátou třídu základní školy patří do druhé kategorie tak dokonale, že by mohl sloužit jako učebnicový příklad politického marketingu vydávaného za rozpočtovou odpovědnost.
Padesát miliard, které nikdy neexistovaly
Celý návrh stál na jediném čísle: padesát miliard korun ročně. Tolik mělo Česko údajně ušetřit, kdyby se devátá třída prostě škrtla. Okamura to rámoval srovnáním s Německem, Polskem a Maďarskem, přidal příslib dřívějšího vstupu mladých na trh práce a jako horizont nabídl rok 2029. Premiér Babiš téma ochotně převzal, ekonomické krytí dodal Petr Mach, náměstek ministryně financí a politik blízký SPD.
Jenže to číslo se při prvním kontaktu s realitou rozpadlo. Analytici PAQ Research odhadli přímou roční úsporu na zhruba dvanáct miliard. Rozdíl? Osmatřicet miliard, víc než třetina celkových výdajů na základní vzdělávání, které v návrhu rozpočtu na rok 2026 činí necelých 104 miliard korun. I sám Mach nakonec přiznal, že plný efekt padesáti miliard by nabíhal postupně, plně až po devíti letech. Jinými slovy: titulek sliboval okamžitou úlevu, drobný tisk říkal něco úplně jiného.
Ministr řekl ne, Sněmovna neřekla nic
Rychlost, s jakou návrh narazil na zeď, je sama o sobě výmluvná. Ministr školství Robert Plaga veřejně vystoupil proti ještě v době, kdy se téma teprve rozjíždělo. Označil Okamurovy údaje za zavádějící a celý koncept za slepou uličku. Na Radiožurnálu už 27. července komentátor Matěj Ondřej Havel mluvil o „populistickém plácnutí“. A to je koaliční partner, ne opozice.
Nejpříznačnější je ale to, co se nestalo. K 31. červenci 2026 není v evidenci sněmovních tisků u Okamury žádný návrh novely školského zákona, který by rušení devátých tříd řešil. Žádná důvodová zpráva, žádná RIA, žádný propočet dopadů. Platný školský zákon počítá s devítiletou základní školou a bez novely se na tom nic nezmění. Návrh tedy nebyl reforma zastavená v zárodku. Byl to výkřik, který nikdy neměl legislativní nohy.
Co by to udělalo s dětmi a školami
Odhlédněme od čísel a podívejme se, co by zrušení deváté třídy znamenalo v praxi, kdyby se někdo opravdu pokusil je protlačit.
- Stlačení učiva do osmi let. Rámcový vzdělávací program je dimenzovaný na devět ročníků. Škrtnout jeden znamená buď zredukovat obsah, nebo zvýšit hodinovou dotaci v každém zbývajícím roce. Obojí dopadá na děti.
- Dřívější rozhodování o budoucnosti. Čtrnáctiletí by si museli vybírat střední školu o rok dřív. V době, kdy odborníci volají po oddálení selekce, ne po jejím urychlení.
- Přechodový chaos na středních školách. V roce přechodu by se na střední školy hlásily dva ročníky najednou. Kapacity, učitelé, rozpočty, nic z toho není připraveno. A právě v těch prvních letech by střední školy stály víc, ne míň, protože jsou na žáka dražší než základní.
Rodiče a ředitelé škol se mohou zatím spolehnout na to, že devátá třída nikam nemizí. Žádný zákon se nemění, žádný návrh neleží ve Sněmovně. Ale „zatím“ je v české politice slovo s omezenou zárukou.
Vzorec, ne výjimka
Bylo by pohodlné odbýt celou epizodu jako letní kuriozitu. Jenže ona kuriozitou není, je symptomem. Silný titulek, žádná legislativa, pár dní v médiích, pak ticho. Okamura tento postup nepoužil poprvé a těžko naposledy.
Buďme féroví: myšlenka zkrátit základní školu na osm let není jeho vynález. Už v květnu 2023 o ní mluvil tehdejší ministr Mikuláš Bek, poslankyně Renáta Zajíčková dlouhodobě prosazuje model 8+2, tedy osm let základní školy a dva povinné roky střední. Rozdíl je v přístupu. Bek i Zajíčková rámují změnu jako systémovou přestavbu vzdělávání. Okamura ji zarámoval jako rozpočtový škrt s pětačtyřicetimiliardovou chybou v hlavním čísle.
A právě tady je jádro problému. Když se školská politika řídí z politického studia, a ne z ministerstva, když se reformy testují na sociálních sítích místo v odborných komisích, výsledkem není úspora. Výsledkem je eroze důvěry v to, že někdo vzdělávání dětí bere vážně.
Co přijde příště?
Otázka má bohužel reálný základ. Prázdninové okno se zavře, ale vzorec zůstane. Stačí najít oblast, kde lze velké číslo prodat jako snadnou úsporu (zdravotnictví, sociální dávky, dopravní infrastruktura), a cyklus se opakuje. Mediální exploze, rychlá oponentura, tiché stažení, žádný sněmovní tisk.
Devátá třída zůstává. Otázka není, jestli SPD přijde s dalším podobným nápadem, ale kdy, a kolik lidí mu tentokrát uvěří.