Opozice se pořád vymlouvá na Babiše. Dokud ale nenajde vlastní téma, voliči se nepohrnou
Česká opozice si půl roku po volbách pěstuje pohodlný zvyk: místo vlastního příběhu recykluje odpor k premiérovi. Průzkumy ukazují, že to nefunguje.
Obsah článku
Být proti někomu ještě nikdy nikoho neudělalo vládou v záloze. ODS, STAN, TOP 09 i KDU-ČSL mají plná ústa institucí, střetu zájmů a ústavních sporů, jenže volič, který přemýšlí, kolik zaplatí za bydlení a jestli mu důchod bude stačit, v tom neslyší nic pro sebe. ANO si drží 34 až 35,5 procenta, opoziční strany se přetahují o stejný městský elektorát a dvě z nich se samostatně nevejdou ani do Sněmovny. To není smůla. To je důsledek programové prázdnoty, kterou si opozice sama přiznává v interních dokumentech, ale navenek odmítá řešit nahlas.
Morální protest místo peněženky
Hlavní opoziční linka posledních měsíců zní přibližně takto: Babiš ohrožuje instituce, útočí na veřejnoprávní média, jeho vláda je chaotická a nerespektuje pravidla. Všechno z toho může být pravda. Jenže pravda, která neodpovídá na otázku „a co z toho pro mě?“, je v politice luxus, který si může dovolit jen ten, kdo vede v průzkumech. A opozice nevede. Podle červnového modelu MEDIAN má ODS třináct procent, STAN dvanáct a půl, TOP 09 tři a KDU-ČSL tři a půl. Dvě strany pod hranicí přežití, dvě strany v křeči o totéž publikum.
Přitom vládní programové prohlášení je plné slibů, které přímo volají po opoziční odpovědi: státní podpora úroků z hypoték pro mladé rodiny, zastropování důchodového věku na pětašedesáti, přijatelné ceny energií. Půl roku po inauguraci zůstávají tyto sliby převážně na papíře. A co s tím opozice dělá? Mluví o Babišovi.
Prezident jako lepší opozice
Pikantní je, že nejviditelnější protiváhu vládě dnes nepředstavuje žádná strana, ale Pražský hrad. Petr Pavel odmítl jmenovat navrženého ministra, veřejně napadl postup ministra Macinky, přetahoval se s premiérem o účast na summitu NATO a v červnu celý spor popsal s neskrývanou ostrostí. S 62procentní důvěrou podle CVVM je pro nespokojeného voliče důvěryhodnější protiváhou než stranické sekretariáty, které se nemohou dohodnout ani na společném sloganu.
Pro opozici je to dvojí prohra. Zaprvé, prezident vysává symbolickou energii protestu, kterou by strany potřebovaly pro sebe. Zadruhé, čím víc Pavel vstupuje do denní politiky, tím méně prostoru zbývá pro argument, že opozice je ta jediná síla schopná vládu kontrolovat. Výsledek? Volič vidí dva kritiky Babiše a ani jednoho, kdo by mu řekl, jak bude vypadat jiná vláda.
Strana, která si problém přiznala, a nic s tím neudělala
Nejpozoruhodnější dokument posledních měsíců nevznikl v médiích, ale uvnitř ODS. Strategický materiál Projekt ODS 2028+ otevřeně mluví o „ztrátě pozice kompetenčního lídra“ a „programové mělkosti“. To je sebekritika ostřejší, než jakou si troufne většina komentátorů. Problém je v tom, co následovalo: Martin Kupka na červnové ideové konferenci představil čtyři pilíře, tedy svobodu, bezpečí, prosperitu a kvalitu života. Zní to hezky. Zní to ale i genericky. A hlavně to zní jako začátek debaty, ne jako hotový produkt, se kterým jdete za voličem.
TOP 09 mezitím vsadila na ekonomiku, euro, vzdělání a moderní stát. KDU-ČSL tlačí rodinné rozpočty a ceny pohonných hmot. Každá strana má kousek skládačky. Nikdo nemá celý obraz. A nikdo nemá odvahu říct: tohle je ta jedna věta, kvůli které nás máte volit.
Strukturální past, ne jen komunikační chyba
Bylo by pohodlné napsat, že stačí lepší tiskovky a pár charismatických rozhovorů. Jenže problém je hlubší. Data STEM z ledna 2026 ukazují, že STAN sdílí potenciální voliče s ODS, TOP 09 i Piráty. ODS má stabilní, ale úzce vymezenou základnu vzdělanějších mužů. Květnový model MEDIAN přiděluje ANO 93 mandátů, koalici ANO a SPD dokonce 110. Opozice tedy nepřerozděluje vládní tábor. Přerozděluje ten svůj.
Přitom česká politika zná recept na opoziční comeback. ODS spadla v roce 2013 na necelých osm procent, v roce 2017 se vyškrábala na jedenáct a přes koalici SPOLU vyhrála volby 2021 s téměř dvaceti osmi procenty. Ten příběh ale fungoval právě proto, že SPOLU nabídlo kompetenční rámec, ne jen seznam stížností na Babiše. Dnes se opozice vrátila k seznamu stížností.
Pokud ODS, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL nepřeloží Babišovy nesplněné sliby do jazyka hypoték, rodinných rozpočtů a kompetentního státu, zůstanou přesně tam, kde jsou: v roli komentátorů vlastní prohry. A Babiš jim za to pošle děkovný dopis.