Pomoc Ukrajině v koalici rozpoutala poprask. Pak ale Okamura odkýval, co Babiš chtěl. To voliče SPD neuklidní
Tomio Okamura právě předvedl nejčistší ukázku toho, jak vypadá politická kapitulace zabalená do řečí o komunikačním nedorozumění.
Obsah článku
Tomio Okamura právě předvedl, co v české koaliční politice znamená zásadní nesouhlas: dvoudenní rámus, hodinová schůzka s Babišem a pak tiché přikývnutí. Příspěvek 140 milionů korun do natovského programu na zbraně pro Ukrajinu byl odeslán, Okamura odešel s příslibem lepší komunikace. Rámus ano, důsledky ne — a právě tenhle vzorec by měl voliče SPD znepokojovat víc než samotná částka.
Divadlo s předem napsaným koncem
Průhledný manévr má svou logiku, ale jen pokud ho nikdo neprokoukne. Okamura udělal přesně to, co dělá pokaždé: veřejně vybuchl, nechal Jaroslava Foldynu mluvit o mimořádném jednání klubu a zpochybňovat samotné členství SPD v koalici, a pak se posadil k Babišovi a odešel s příslibem, že příště ho budou lépe informovat. To není vyjednávání. To je rituál podřízení se, který se opakuje s takovou pravidelností, že ho lze předpovídat s přesností meteorologické předpovědi na zítřek.
Babiš přitom ani nepotřeboval být diplomatický. Už v květnu Okamuru veřejně usadil větou, že „není ve vládě„. V červenci zopakoval totéž jinak: příspěvek obhájil, argumentoval jeho započitatelností do obranných výdajů pro NATO a nechal ministra zahraničí Petra Macinku z Motoristů, aby celou věc vysvětloval médiím. Okamura v tom příběhu figuroval jako ten, kdo „tomu nerozumí“. A nakonec se zachoval přesně tak, jak mu bylo přisouzeno.
Rétorika pro voliče, poslušnost pro koalici
Podívejme se na to očima člověka, který SPD volil kvůli tvrdé stopce penězům na Ukrajinu. Co vidí? Stranu, která v politických usneseních mluví o konci dávek a dočasné ochrany pro Ukrajince, ale která ve chvíli, kdy jde o vojenský příspěvek financovaný z českého rozpočtu, ustoupí po jedné schůzce. Nejde přitom o humanitární balíčky nebo symbolickou sbírku. PURL je mechanismus, z něhož se pořizuje protivzdušná obrana. To je tak daleko od „diplomatických kroků k ukončení války“, jak jen programové prohlášení vlády dovolí.
A tady je jádro problému: SPD umí na Ukrajině dělat rámus, ale neumí nést politické náklady za skutečné vypovězení poslušnosti. Foldyna může mluvit o odchodu z koalice, kolik chce. Dokud Okamura po každém výbuchu odchází od Babiše s úsměvem a prázdnýma rukama, je to jen laciný trik pro facebookové publikum.
Babišova dvojí hra funguje, dokud má partnera, který spolkne cokoli
Sám Babiš přitom hraje vlastní hru s pozoruhodnou obratností. V lednu 2026 deklaroval, že česká muniční iniciativa bude pokračovat jen jako zprostředkování, bez českých rozpočtových peněz. V červenci obhajoval symbolický vojenský příspěvek přes jiný kanál. Formálně jiný mechanismus, politicky totéž citlivé téma: české veřejné peníze a zbraně pro Kyjev. Rozdíl? V lednu potřeboval uklidnit koaličního partnera, v červenci už věděl, že ho partner uklidní sám.
Tahle asymetrie není náhoda. Je to strukturální rys koalice, ve které ANO drží 34 procent a SPD balancuje kolem šesti a půl. Podle průzkumu Medianu z června 2026 stojí SPD na 6,5 procenta, Motoristé na hraně pěti. Okamžitý volební trest zatím nepřišel. Ale komparativní výzkum evropských koalic ukazuje, že populističtí juniorní partneři ztrácejí v průměru přes sedm procentních bodů, a to zejména tam, kde opakovaně ustupují silnějšímu partnerovi. SPD zatím sbírá body hlavně na migrační agendě, kde si připisuje zásluhy za omezení dočasné ochrany mužů v branném věku. Jenže i tam rozhoduje Babiš.
Kam se poděje zklamaný volič
Řečnická otázka zní: kam vlastně půjde volič SPD, kterému dojde trpělivost? Odpověď je pro Okamuru nepříjemná, ale ne překvapivá. Data Kantaru ukazují, že příznivci SPD mají jako nejsilnější alternativu právě ANO. Případný odliv tedy nepůjde k nějaké nové protestní značce, ale rovnou k Babišovi. A to je ta nejkrutější ironie celého příběhu: čím víc Okamura ustupuje, tím víc posiluje člověka, kterému ustupuje.
Pro voliče SPD nejde o 100 nebo 140 milionů. Jde o otázku, zda jejich strana v koalici vůbec existuje jako subjekt, nebo jen jako dekorace, která dodává Babišově vládě zdání ideologické šíře. Červencový spor dal odpověď. Nebyla to ta, kterou chtěli slyšet.