Povinná školka už od 4 let? Plaga chystá revoluční změnu, její význam je přitom nejistý

Robert Plaga oznámil záměr prodloužit povinné předškolní vzdělávání na dva roky. Stát přitom teprve letos na jaře začal centrálně sbírat data o absencích v tom jednom roce, který už povinný je.

Zdroj fotografie: MŠMT

Existuje zvláštní druh politické odvahy, která spočívá v tom, že člověk nahlas požaduje rozšíření systému, jehož základní parametry dosud ani neměřil. Ministr školství Robert Plaga natočil v červenci video na sociální sítě, ve kterém představil svůj záměr: povinná mateřská škola by měla začínat už ve čtyřech letech, tedy o rok dříve než dnes. Mluvčí ministerstva Ondřej Macura vzápětí potvrdil, že jde zatím o záměr, podrobnosti měl Plaga představit v září. K polovině srpna neexistuje paragrafové znění, není známo datum účinnosti, není zveřejněn rozpočtový mechanismus. Máme tedy politicky atraktivní oznámení bez jediného nosného pilíře. A to je přesně ten problém.

Reforma bez dat je jen plakát

Nejdřív holý fakt, který by měl každého zarazit. Ministerstvo školství teprve v jarním sběru od 31. března do 15. dubna 2026 poprvé centrálně shromáždilo data o absencích dětí v povinném předškolním roce. Do té doby si školy absence evidovaly samy pro sebe a stát neměl tušení, jak povinnost reálně funguje. A teď si představte, že tentýž stát chce povinnost rozšířit na další ročník, dřív než vůbec vyhodnotí, co se děje v tom prvním. Není to reforma. Je to politická fikce vydávaná za systémový krok.

Plaga argumentuje tím, že dřívější nástup pomůže dětem ze znevýhodněného prostředí a že problémy se mají zachytit ještě před první třídou. Organizace EDUin tuto logiku v zásadě podporuje, ale zároveň upozorňuje, že samotná povinnost bez zajištění kvality a návazné podpory rodin nestačí. Dostupné důkazy o přínosu předškolního vzdělávání navíc pocházejí ze zahraničních studií. Český dopadový důkaz pro plošnou povinnost od čtyř let? Neexistuje.

Devadesát procent už chodí, komu tedy pomáháme?

Podle samotného ministerstva navštěvuje mateřskou školu zhruba 90 % čtyřletých dětí. Ve školním roce 2024/25 bylo v mateřských školách 103 213 čtyřletých a 109 503 pětiletých dětí. Celkem 360 420 dětí v 5 410 školkách, a meziročně šlo o pokles o více než čtyři tisíce dětí. Celostátně tedy nemáme krizi prázdných lavic, ale ani krizi přeplněných tříd. Máme lokální přetlaky, hlavně v Praze a okolí, a jinde se kapacity uvolňují.

Koho by tedy nová povinnost reálně zasáhla? Menšinu čtyřletých, kteří dnes do školky nechodí. A právě tady se nabízí řečnická otázka: nestačilo by cíleně pracovat s touto konkrétní skupinou místo plošného zásahu do rodičovské svobody? Plaga zvolil cestu, která vypadá razantně a jednoduše. Jenže jednoduchost v tomto případě maskuje absenci strategie.

Co by to znamenalo pro rodiče, a za čí peníze

Dnes školský zákon říká, že vzdělávání v mateřské škole zřizované státem, krajem nebo obcí je bezúplatné od školního roku, který začíná po pátých narozeninách dítěte. Pokud by se povinnost posunula na čtyřleté, logicky se otevírá otázka: bude bezúplatný i nově povinný rok? Pokud ano, kdo školkám nahradí příjmy z úplaty? Pokud ne, jak ospravedlníte povinnost, za kterou musí rodič platit?

Praktické dopady by kopírovaly dnešní režim:

• Povinná docházka v rozsahu čtyř souvislých hodin denně v pracovních dnech.
• Možnost individuálního vzdělávání: rodič může dítě vzdělávat doma, ale dítě zůstává vedeno v kmenové MŠ a škola ověřuje pokrok.
• Sankce za nezapsání nebo zanedbání povinnosti: pokuta až 5 000 Kč.

Nic z toho ovšem Plaga explicitně nepotvrdil. Jde o dedukci z dnešní úpravy, protože ministr žádné parametry nezveřejnil. Stát by tedy rodičům přikázal další rok docházky, aniž by jim řekl, za jakých podmínek a za kolik.

Plaga dolů, Zajíčková nahoru, a nikdo neví kam

Plagův záměr navíc visí ve vzduchoprázdnu vedle jiného velkého návrhu. Poslankyně Renáta Zajíčková prosazuje model 8+2: osm let na základní škole a dva roky povinně na střední. Plaga posouvá začátek povinnosti směrem dolů, Zajíčková její konec směrem nahoru. Oba mluví o systémové reformě, oba zatím operují spíš v rovině programových textů než hotové legislativy. Výsledkem je dojem dvou protisměrných tahů za lano, kde nikdo neřekl, jak dlouhé to lano vlastně má být.

Pro mezinárodní kontext: v roce 2024 bylo podle Eurostatu v předprimárním vzdělávání v EU průměrně 95 % dětí od tří let do nástupu do povinné školní docházky. Česko stálo na 86,4 %, Francie na 100 %, Belgie na 98,1 %. Vysoká účast jinde ale automaticky neznamená, že ji způsobila právní povinnost; v řadě zemí jde o kombinaci dostupných kapacit, finanční podpory a kulturních zvyklostí.

Oznámení není totéž co reforma

Bez termínu, bez paragrafového znění, bez rozpočtového mechanismu a bez vlastních dat o fungování stávající povinnosti je Plagův návrh přesně tím, čím ho ministerstvo samo nazvalo: záměrem. Problém není v myšlence, že by čtyřleté děti neměly chodit do školky. Problém je v průhledném manévru, kdy se politicky vděčné oznámení vydává za hotovou reformu. Stát by měl nejdřív změřit, co má, a pak teprve rozšiřovat, co chce přikázat. Opačné pořadí není odvaha. Je to nedbalost.