Pravice se rozpadá, strany se pořád topí ve stejných problémech. Těžit z toho může překvapivě nové hnutí
Česká pravice neprožívá ideový kolaps. Prožívá něco horšího: ztrátu monopolu na to, kdo ji smí reprezentovat.
Obsah článku
Ještě před dvěma lety stačilo říct SPOLU a každý věděl, kam patří středopravý hlas. Dnes se tentýž volič rozhlíží mezi ODS, STAN a čerstvě i hnutím Naše Česko Martina Kuby, a žádná z těchto značek mu nedokáže přesvědčivě vysvětlit, proč právě ona si zaslouží jeho důvěru. Součet jejich preferencí se v průzkumech drží kolem třiceti procent. Poptávka po pravicové politice nikam nezmizela. Zmizela jen adresa, kam ji poslat.
Tři průzkumy, jeden vzorec
Bylo by pohodlné odbýt si pokles ODS jako statistický šum jednoho měření. Jenže opakující se vzorec mluví jasně. V březnu dal STEM Starostům 13,3 % a ODS jen 12,2 %. V květnu Median naměřil STAN 14,5 % proti 12 % pro ODS. A v červnu Kantar CZ pro Českou televizi ukázal obě strany na shodných 15,5 %. Tři různé agentury, tři různé měsíce, totéž sdělení: ODS přestala být automatickou dvojkou české politiky. STAN ji opakovaně dohání nebo předbíhá a nikdo se nad tím už ani nepozastaví. To samo o sobě je výpověď o tom, jak hluboko se posunula tektonická deska pravicového elektorátu.
Kubův manažerský poker
A pak je tu Martin Kuba. Bývalý ministr, bývalá tvář ODS, dnes zakladatel hnutí, které se programově odmítá zařadit na pravolevou osu. Naše Česko prodává jednoduchou myšlenku: co fungovalo v jižních Čechách, může fungovat celostátně. Žádná ideologická válka, žádné kulturní příkopy. Funkční stát, kvalitní služby, digitalizace po vzoru Estonska. Zní to jako průhledný manévr? Možná. Ale STEM výslovně uvádí, že největší díl podpory Kubova hnutí přichází od někdejších voličů koalice SPOLU. Mezi 2,5 a 4,5 procenta v různých modelech zatím není průlom, je to ale měřitelný odtok z nádrže, kterou ODS považovala za svou. A právě tady je překvapení: konkurentem ODS zprava není žádný ideologický radikál, nýbrž postideologický manažer s krajskou vizitkou.
Dvojí hlas, žádná identita
Problém ODS není v tom, že by říkala špatné věci. Problém je v tom, že říká příliš mnoho věcí najednou. Martin Kupka převzal stranu v lednu s příslibem restartu, ale veřejný prostor dál zabírá Petr Fiala se svými sociálními sítěmi a komentáři. Analytici na Novinkách otevřeně píšou, že Fiala Kupku zastiňuje. Kupka to diplomaticky odmítá a Fialovu viditelnost nazývá pozitivem. Jenže voliči nečtou diplomatické signály. Čtou nečitelnost. Strana, která má dva hlasy a žádný jasný směr, vypadá jako firma se dvěma generálními řediteli. Kdo by do takové firmy investoval?
A mezitím STAN klidně opakuje svůj jednoduchý refrén: stát má sloužit lidem, ne sám sobě. Žádné drama, žádné interní války. Právě ta předvídatelnost je v rozházeném pravicovém poli luxusní zboží. Median ukazuje, že Starostové jsou nejsilnější u vysokoškoláků a mladých voličů mezi 25 a 34 lety. To jsou přesně ti lidé, které ODS potřebuje, a přesně ti, které ztrácí.
Sebevědomá rétorika, koaliční realita
Nejodhalující je ale rozpor mezi tím, co ODS říká, a tím, co dělá. Heslo podzimní kampaně zní „Braňme normální Česko“, strana mluví o sebevědomé samostatné značce a slibuje víc než deset vlastních senátních kandidátů. Stačí se ale podívat na stránku financování ODS, kde vedle čistě stranického volebního účtu figurují koaliční účty s TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráty i dalšími partnery. To není kritika pragmatismu. To je důkaz, že ODS sama ví, že na vlastních nohách nestojí tak pevně, jak tvrdí. Rétorika suveréna, praxe koaličního hráče. Voliči ten kontrast vidí a ti nejcitlivější z nich odcházejí právě ke Kubovi nebo ke Starostům, kteří aspoň nelakují koaliční nutnost na zlatou barvu.
Kdo nakonec sklízí roztříštěné pole
Fragmentace pravice má jednoho jasného vítěze a není jím žádná pravicová strana. ANO se ve všech modelech drží nad třiceti procenty, v květnu Median naměřil 35,5 %. Roztříštěný soupeř je nejlepší dárek, jaký může dominantní síla dostat. Uvnitř opozičního pole pak z chaosu těží STAN svou čitelností a Naše Česko svou novostí. ODS zůstává uprostřed, příliš zatížená minulostí na to, aby působila svěže, a příliš rozpolcená na to, aby působila spolehlivě.
Podzimní komunální a senátní volby budou testem, ne verdiktem. Ale pokud ODS nedokáže odpovědět na jedinou otázku, kterou jí voliči kladou, totiž proč právě vy a ne někdo jiný, pak se z krize monopolu stane krize existence.