Prezident se do dalšího střetu s Babišem nehrne. Ohledně Summitu NATO se krotí
Na první pohled to znělo smířlivě. Jenže kolem summitu NATO běží jiná hra a její střed neleží jen v osobních vztazích prezidenta a premiéra.
Obsah článku
Pavlova vlídnost k Babišovi není smír, ale účet za obranu. Prezident spíš ustoupil z osobního střetu a připomněl prostou logiku: kdo rozpočet schválil, ten ho má před spojenci hájit. A právě proto je najednou důležitější otázka, kdo letos pojede na summit NATO, tedy vrcholné setkání hlav států a vlád členských zemí Aliance.
Vlídná věta neznamená obrat
Ještě na konci února Pavel říkal, že české zastoupení na summitu je věcí dohody s premiérem a že je připraven o tom mluvit. To nezní jako nová náklonnost. To spíš chladí spor, který ještě v lednu a únoru běžel naplno.
Kontext je tvrdší. Hrad v dopisu premiérovi odmítl Filipa Turka a tlak, aby delegaci vedl premiér, pak dál veřejně žil. Současně Babiš kolem velvyslanců volil kompromisnější tón. Jak jsme v redakci dohledali, jedna vlídná věta tak spíš udržela příměří, než že by otevřela opravdové oteplení.
Podstatnější je jiná věc. Pavel v senátním projevu znovu tlačil na plnění závazků vůči NATO nejen formálně procentem HDP, ale hlavně skutečnými schopnostmi. Přeloženo do běžné češtiny: kdo rozpočet sestavil, ten ho má spojencům vysvětlit. A protože NATO potvrdilo Ankaru na 7. a 8. července 2026, zatímco do 22. března nikdo veřejně nepotvrdil finální české obsazení delegace, napětí jen změnilo adresu.
O všem rozhoduje účet za obranu
Celý spor stojí na dvou číslech. Ministr obrany po jednání vlády mluvil o 155,79 miliardy korun v kapitole ministerstva obrany a o 185,693 miliardy korun celkem včetně dalších kapitol, což vláda spojila s 2,07 procenta HDP podle lednové predikce v materiálech vlády. Obranné výdaje totiž nejsou jen peníze přímo v kapitole ministerstva obrany, ale i některé další položky, které pravidla NATO dovolí započítat. A 2 procenta HDP jsou české zákonné minimum pro návrh těchto výdajů.
Jenže právě tady začíná problém. Redakce v rozpočtových podkladech našla i drobný vnitřní rozpor: tabulka ministerstva financí uvádí u kapitoly 307 částku 154 790 825 531 korun, zatímco vládní vystoupení pracovalo s číslem 155,79 miliardy, v součtu 185,693 miliardy a u 2,07 procenta HDP se ale vládní materiály shodují. Doma se ten rozdíl ještě dá ustát. V Alianci už mnohem méně.
NATO si vlastní účetnictví hlídá přísně. Podle NATO se alianční čísla mohou od národních rozpočtů výrazně lišit a u smíšených civilně vojenských aktivit uzná Aliance jen vojenskou část, pokud ji stát umí přesně vyčíslit. Pokud tedy spojenci širší český účet neuznají, zůstane v centru pozornosti jen něco přes 1,7 procenta HDP. A právě tohle je nepříjemný obsah celé debaty.
Měkčí tón dává smysl právě proto
Proto dává Pavlův měkčí tón smysl. Mluví se o vládním verdiktu k zastoupení na summitu, jenž má padnout až v květnu či červnu a o tom, že ministerstvo obrany má do konce května připravit podklady k armádním závazkům. V tu dobu Hrad zároveň připomněl, že ministerstvo zahraničí nemůže přestat komunikovat s prezidentem a že Turkovi dveře zůstávají zavřené. Prezident tedy neuhnul z postoje. Jen neotevřel další frontu dřív, než vláda vůbec vyloží vlastní karty.
Detail to rozhodně není. Hrad po summitu ve Washingtonu v roce 2024 uvedl, že Pavel jednal s členskými i partnerskými státy NATO, a u Haagu v roce 2025 už výslovně napsal, že prezident českou delegaci vedl. Právě proto by letošní neúčast nebyla rutinou, ale zlomem v čerstvé praxi.
Hezčí tón nemění, kdo to bude vysvětlovat
Ani to však nemění hlavní vzkaz. Už 4. prosince 2025 Hrad zdůrazňoval pokračování české obranné politiky v NATO a plnění mezinárodních vojenských závazků, stejnou linku Pavel držel i v Senátu o necelé tři měsíce později. A to ve chvíli, kdy Aliance zároveň tlačí nový rámec 5 procent HDP do roku 2035, tedy 3,5 procenta na jádro obrany a 1,5 procenta na související investice. Redakce v Pavlově větě proto nečte obrat k Babišovi, ale návrat odpovědnosti tam, kam patří.
Veřejnost může slyšet uklidnění. Fakta ale ukazují jen změnu metody: méně osobního tření, stejný tlak na rozpočet a jeho obhajobu. Kdo teď mluví o smíru mezi Hradem a Babišem, ten jen přehlíží, že prezident vládě vrátil účet za obranu právě ve chvíli, kdy už ho před spojenci nepůjde schovat za hezčí tón.
