Rodičák vláda zvýší, ale automatickou valorizaci odmítá. Babiš nechce přijít o nástroj, který v kampani potřebuje
Padesát tisíc korun navíc zní hezky, dokud si člověk neuvědomí, že právě ta štědrost je důvodem, proč vláda odmítla pravidlo, které by ji příště učinilo zbytečnou.
Obsah článku
Celý příběh kolem rodičovského příspěvku se dá shrnout jednou větou: vláda Andreje Babiše prosadila zvýšení na 400 000 Kč pro děti narozené od 1. ledna 2027, ale zároveň smetla ze stolu každý návrh, který by příští navýšení svěřil automatickému mechanismu místo politickému rozhodnutí. Senát novelu schválil 27. května 2026, ministr Juchelka to odprezentoval jako hotovou věc. A právě v tom „hotovo“ se skrývá to podstatné: hotovo je jenom tohle jedno gesto. Příští bude muset někdo znovu politicky odhlasovat, ideálně těsně před volbami.
Štědrost na povel
Jednorázové navýšení je nejstarší trik sociální politiky, který se tváří jako pomoc, ale funguje jako kampaňový nástroj. Kdo rozhoduje o tom, kdy a o kolik dávka poroste, ten drží v ruce bianco šek na vděčnost milionů rodičů. A přesně tohle si vládní většina pojistila, když ve Sněmovně odmítla jak pirátskou variantu valorizace podle růstu cen a reálné mzdy, tak model navázaný na dvacetinásobek minimální mzdy. Obě alternativy počítaly s částkou kolem 420 000 Kč a s pravidlem, které by příští kabinet zbavilo možnosti přijít s vlastním velkorysým gestem. Marian Jurečka za KDU-ČSL předložil další pozměňovací návrh s automatickým mechanismem. Výsledek? Vládní většina řekla ne. Proč by si dobrovolně brala z ruky kartu, kterou může kdykoli znovu vytáhnout?
Říkejme tomu politická fikce předvídatelnosti. Vláda tvrdí, že rodinám pomáhá. Rodiny ale nemají žádnou zákonnou jistotu, že za tři roky nepřijde další období ticha, kdy inflace sežere reálnou hodnotu příspěvku a nikdo nebude mít důvod jednat, protože volby budou daleko.
Loterie podle data narození
Nejcyničtější detail celého systému je skoková hranice. Dítě narozené 31. prosince 2026 přinese rodině 350 000 Kč. Dítě narozené o den později, 1. ledna 2027, zajistí o 50 000 Kč víc. Při rozpočítání na tři roky čerpání je to rozdíl zhruba 1 389 Kč měsíčně. U dvojčat jde o skok 100 000 Kč. Žádný ekonomický ukazatel se přitom přes noc nezmění. Změní se jen datum na rodném listě.
Automatická valorizace by tuhle absurditu neodstranila úplně, ale výrazně by ji zmírnila. Částka by rostla průběžně, po malých krocích, bez dramatických předělů a bez nutnosti, aby se o každém zvýšení hlasovalo v parlamentu. Jenže průběžný, neviditelný růst nikomu nevyhraje volby. Skokové navýšení, oznámené na tiskové konferenci s logem vlády, ano.
Argument, který zní rozumně, ale nesedí
Oficiální linka MPSV zní takto: rodičovský příspěvek není pojistná dávka jako důchod, čerpání je flexibilní, rodič si volí tempo, a proto by důchodový model valorizace vedl k nelogickým rozdílům mezi rodinami. Technicky to není nesmysl. Ale je to průhledný manévr. Piráti i lidovci předložili mechanismy šité přímo na míru rodičáku, nikoli zkopírované z penzijního systému. Vláda je odmítla ne proto, že by byly technicky nezvládnutelné, ale proto, že by jí vzaly rozhodovací pravomoc.
Ostatně sám ministr Juchelka na tiskové konferenci přiznal, že výdaje na rodičák mezi lety 2024 a 2025 klesly z 28,4 na 27,2 miliardy korun kvůli nižší porodnosti. Rozpočtový prostor pro systémové řešení existoval. Vláda ho využila na jednorázový dárek, ne na trvalé pravidlo. To není fiskální odpovědnost. To je politická kalkulace.
Patnáct let stejné hry
Kořeny sahají k sociální reformě Nečasovy vlády. Od 1. ledna 2012 se rodičák přestavěl na pevnou celkovou částku 220 000 Kč a automatické valorizace u dávek státní sociální podpory byly výslovně odstraněny. Dobové materiály ministerstva to formulovaly bez obalu: zvyšování se dostává „pod kontrolu“ vlády a zákonodárce. Od té doby sledujeme stále stejný vzorec. Částka roky stagnuje, reálná hodnota klesá, a pak přijde skoková novela těsně před volbami nebo krátce po nich: 300 000 Kč od roku 2020, 350 000 Kč od ledna 2024, nyní 400 000 Kč od ledna 2027.
Každé takové navýšení je prezentováno jako historický úspěch. A každé zároveň potvrzuje, že systém funguje přesně tak, jak si ho politici přejí: nepředvídatelně pro rodiny, maximálně využitelně pro kampaně. Nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou rodičák „zrychlit“ kvůli stropu 15 000 Kč měsíčně bez dostatečného vyměřovacího základu, na tuhle hru doplácejí nejvíc. Jsou závislé na celkové výši a nemají páku, jak si ji pojistit.
Andrej Babiš nepotřebuje, aby rodičák rostl automaticky. Potřebuje, aby rostl tehdy, kdy to řekne on.