Ruská propaganda může Babišovi děkovat. Zpochybňuje koalici pro Ukrajinu — přesně takové politiky Putin v Evropě potřebuje
Andrej Babiš nemusel říct jediné proruské slovo. Stačilo, že z podpory Ukrajiny udělal účetní položku.
Obsah článku
Kreml nepotřebuje v evropských hlavních městech otevřené spojence. Potřebuje politiky, kteří alianční jednotu nepopřou, ale rozmělní ji v jazyce výhrad, podmínek a rozpočtových starostí. Přesně to český premiér od ledna 2026 dělá. Muniční iniciativa? Může pokračovat, ale ať ji platí někdo jiný. Čeští vojáci na Ukrajině? Nepřipadá v úvahu. Pařížská deklarace? Máme k ní výhrady. Každý jednotlivý výrok zní jako rozumná opatrnost suverénního státu. Dohromady tvoří vzorec, který ruská státní média umějí přetavit v důkaz západního rozkladu, a přesně to dělají.
Solidarita na splátky
Podmíněná solidarita je politická fikce, která se tváří jako odpovědnost. Když premiér po pařížském jednání koalice ochotných oznámí, že Česko bude koordinovat, ale neplatit, nepřeruší spojeneckou linku. Pouze ji ztenčí na tloušťku alibistické formulace. Fialova vláda muniční iniciativu spoluzakládala, hostila v Praze setkání patnácti zemí, veřejně se k ní hlásila jako ke strategické prioritě. Babišova vláda ji nezrušila. Převedla ji do režimu „za cizí peníze“, a tím z ní udělala obchodovatelnou položku domácího politického marketingu. To je lacný trik: zachovat si vizitku koordinátora a současně se zbavit nákladů, které koordinaci dávají váhu.
Jenže ankarská deklarace NATO šla přesně opačným směrem. Aliance potvrdila neochvějnou podporu Ukrajině, pro rok 2026 slíbila sedmdesát miliard eur vojenské pomoci a zdůraznila, že podpora musí být dlouhodobá, předvídatelná a vysoká. Politik, který tutéž debatu převádí do jazyka rozpočtové únavy, objektivně oslabuje jednotu, na níž celá strategie stojí. Nemusí přitom vyslovit jediné slovo, které by se dalo označit za proruské.
Propaganda si vybírá sama
Ruská státní média nepotřebují instrukce. Potřebují materiál. A Babiš jim ho dodává spolehlivěji než lecjaký otevřený kritik Západu. RT ho využila pro narativ o Západu, který v roce 2022 zmařil mír. RIA Novosti označila koalici ochotných za „řízený chaos“ a pečlivě vybrala právě ty části české pozice, které ukazují omezenou podporu Ukrajině. Doslovné poděkování? To samozřejmě nehledejte. Kremelská propaganda je sofistikovanější: vezme autentický výrok demokraticky zvoleného premiéra členské země NATO a zasadí ho do kontextu, ve kterém potvrzuje rozpad západní vůle.
A v tom je jádro problému. Babiš nemusí být vědomě proruský. Stačí, že je politicky pohodlný. Shoda v účinku je pro Moskvu stejně cenná jako shoda v úmyslu. Možná cennější, protože ji nelze napadnout jako kolaboraci.
Rétorika jedním směrem, diplomacie druhým
Férově je třeba dodat, že Babišova zahraniční pozice není jednolitě destruktivní. V červenci 2026 se premiér znovu účastnil jednání koalice ochotných a jednal s Macronem o možném vstupu Česka do evropské antibalistické koalice. Mluvil o jakémsi „Airbusu pro protivzdušnou obranu“. Programové prohlášení vlády drží proalianční rámec. To ale činí domácí rétoriku ještě průhlednějším manévrem: na mezinárodních jednáních se Babiš chová jako spojenec, doma prodává příběh o tom, že peníze na Ukrajinu berou českým důchodcům.
Prezident Pavel to rozpoznal dřív než většina komentátorů. Už v dubnu 2026 psal premiérovi dopis, v němž zdůrazňoval kontinuitu zahraniční a bezpečnostní politiky a plnění závazků z Haagu. Napětí uvnitř českého ústavního rámce existovalo měsíce před summitem. Babiš sám pak po Ankaře přiznal, že mluvil jako poslední kvůli slabému plnění obranných výdajů: Česko bylo na 1,86 % HDP místo slíbených dvou. Slíbil navýšení o 36 miliard korun. Slib, který teprve uvidíme v rozpočtu.
Cena za selektivní solidaritu
Skutečné riziko není v tom, že Česko formálně opustí NATO nebo přestane jezdit na summity. Riziko je subtilnější, a o to nebezpečnější. Každá podmínka, každá výhrada, každé „ano, ale za cizí peníze“ snižuje důvěryhodnost země, která si ještě před dvěma lety budovala pozici regionálního lídra v podpoře Ukrajiny. Menší důvěryhodnost znamená menší vliv při rozdělování obranných projektů, slabší přístup k nadnárodním konsorciím a horší vyjednávací pozici pro české zbrojní firmy. Antibalistická koalice zůstává otevřená dalším členům, ale kdo přijde pozdě, nebude u nastavování parametrů ani u sdílení dat od začátku.
A mezitím v Moskvě někdo pečlivě stříhá citáty českého premiéra do dalšího příspěvku o tom, jak Západ ztrácí vůli. Nemusí nic vymýšlet. Stačí přesně citovat.