Seniorům dál klesá navyšování důchodů a vláda s tím nic nedělá. Takhle vypadá Babišův alibismus v praxi
Andrej Babiš převzal moc i Fialovy úspory na důchodcích. Rozdíl je jen v tom, že o nich nemluví.
Obsah článku
Politický alibismus nemá v Česku lepší ilustraci než důchodovou politiku současné vlády. Kabinet, který vyhrál volby na vlně rozhořčení nad Fialovou reformou, teď tiše přejímá její nejméně viditelné škrty a doufá, že si toho nikdo nevšimne. A když si někdo všimne a navrhne nápravu, vláda pošle do Sněmovny nesouhlasné stanovisko. To není nečinnost. To je vědomá volba zabalená do rétoriky soucitu.
Spravedlivý vzorec, který spravedlivý není
Celý politický podvod stojí na jednoduché konstrukci. Programové prohlášení vlády slibuje „spravedlivý valorizační vzorec“ a návrat k inflaci plus polovině růstu reálných mezd. Zní to krásně. Zní to jako opak toho, co dělal Fiala. Jenže pod tou velkolepou hlavičkou zůstává v platnosti pravidlo, které od 1. ledna 2027 vyjme výchovné z valorizace procentní výměry důchodu. Pět set korun za každé vychované dítě se při každém budoucím zvyšování penzí prostě zmrazí na místě.
Kdo tohle pravidlo napsal? Fialova vláda, zákon č. 417/2024 Sb. Kdo ho ponechává v platnosti? Babišova vláda. A právě v tom spočívá průhledný manévr: veřejně kritizovat předchůdce za necitlivost k seniorům a současně si nechat jeho nejúspornější nástroje v šuplíku, protože se hodí do rozpočtu.
Nesouhlasíme, a proto nic neděláme
Kdyby šlo jen o pasivitu, dalo by se to ještě vysvětlit legislativní setrvačností. Nová vláda má plné ruce práce, nestíhá všechno opravit najednou. Jenže tady nejde o opomenutí. Když lidovci předložili do Sněmovny návrh na zrušení zmrazení výchovného jako tisk 50, kabinet 17. února 2026 odpověděl jednoznačně: nesouhlas. A v odůvodnění se dočteme formulaci, která by zasloužila zarámovat: prý „nemá význam výchovné dále rozvíjet a zachovávat dlouhodobě jeho reálnou hodnotu„.
Přečtěte si to ještě jednou. Vláda, která se prezentuje jako ochránkyně důchodců, černé na bílém říká, že nemá smysl udržovat kupní sílu složky důchodu určené rodičům. To není pragmatismus. To je politická fikce soucitu.
Laciný trik s neviditelným škrtem
Proč se o tom nemluví víc? Protože celý mechanismus je navržen tak, aby byl neviditelný. Nejde o přímé snížení vyplácené částky. Důchodce nedostane dopis, že mu stát bere peníze. Prostě se při každé valorizaci jeho výchovné nepohne, zatímco zbytek procentní výměry poroste. Za každý procentní bod valorizace to znamená ztrátu šedesát korun ročně na jedno dítě. Při sazbě 2,6 % jde o 156 korun ročně na jedno dítě, 312 na dvě, 468 na tři. A protože se další valorizace počítají z nižšího základu, ztráta se kumuluje rok od roku.
Řeknete: stovky korun, to přece není žádná tragédie. Ale týká se to nejméně 1,4 milionu důchodů, za nimiž stojí přes tři miliony vychovaných dětí. A hlavně: jde o princip. Vláda, která vyhrála volby na slibu, že důchodcům vrátí to, co jim Fiala vzal, jim teď říká, že zachovávat reálnou hodnotu ocenění za výchovu dětí „nemá význam“.
Sliby, které se rozplynou kolem roku 2031
Nejcyničtější vrstvou celého příběhu je časový horizont. Ministr Juchelka v rozhovoru pro ČT24 přiznal, že přechod z třetiny na polovinu růstu reálných mezd se kvůli stagnaci mezd reálně projeví až kolem let 2030–2031. Vláda tedy slibuje velkorysejší vzorec, sama vysvětluje, proč z něj teď nic neplyne, a současně odmítá opravit konkrétní škrt, který dopadá hned. To není důchodová politika. To je politický marketing s odloženou splatností, u kterého se počítá s tím, že do roku 2031 proběhnou další volby a odpovědnost se zase přehodí jinam.
Fiala změnu prosadil, Babiš ji ponechává. Jediný rozdíl je v tom, kdo z nich o ní mluví nahlas. A právě to ticho je tím nejhlasitějším důkazem alibismu.