Slabost, nebo promyšlená strategie? Motoristé si Babiše omotali kolem prstu a ten nemá dost odvahy se s jejich skandály vypořádat
Andrej Babiš si dobrovolně navlékl roli premiéra, který raději polyká ponížení, než aby řekl „dost“ partnerovi, jehož hlavní přínos spočívá v hluku.
Obsah článku
Celý příběh kolem Filipa Turka a jeho nekonečného kolotoče afér totiž není příběhem bezmocného předsedy vlády. Je to příběh muže, který nástroje k zásahu má, ale vědomě je nechává ležet v šuplíku, protože spočítal, že roztržka s Motoristy by ho stála víc než další kolo ostudy. A právě tady začíná problém: premiér, který svou autoritu opakovaně směňuje za koaliční klid, ji nakonec nemá ani na jedno, ani na druhé.
Ústupky jako státní disciplína
Babišova vláda si z ustupování Motoristům udělala téměř institucionální zvyk. Připomeňme si, jak to šlo: Hrad Turka jako ministra odmítl už v prosinci 2025, Babiš přesto nominaci v lednu předložil, prezident ji znovu smetl ze stolu a vláda obratem vymyslela novou funkci zmocněnce šitou Turkovi na míru. To není kompromis. To je politická fikce, ve které se odmítnutý kandidát přejmenuje na zmocněnce a pokračuje dál, jako by se nic nestalo.
A Motoristé pochopili, že tahle hra nemá dno. Turek v únoru veřejně popisoval, jak si s budoucím ministrem Igorem Červeným „rozdělí agendy“. V březnu už vedl českou delegaci na jednání Rady EU. Člověk, kterého prezident označil za neloajálního ústavním hodnotám, zastupoval Česko v Bruselu. Kdybychom to četli v románu, odložili bychom ho jako nepravděpodobný.
Slovní distanc místo činu
Babišův repertoár reakcí na skandály Motoristů připomíná laciný trik z manuálu krizové komunikace: řekni, že je to „nepřijatelné“, a nedělej nic. Macinkovy zprávy Hradu? „Nešťastná“ slova. Turekova „deratizace“ úředníků na akci XTV? „Nepřijatelné“, ale bez jediného personálního důsledku. Hádka s analytikem ve Sněmovně? Ticho. Červencová nehoda? Premiér řekl, že „při prokázání viny“ by měl Turek rezignovat. Podmínkové souvětí jako politická pojistka proti nutnosti jednat hned.
Přitom statut zmocněnce říká jasně: jmenuje a odvolává ho vláda na návrh ministra životního prostředí. Žádná ústavní překážka, žádný prezidentský souhlas. Stačí politická vůle. Jenže právě ta je artiklem, s nímž Babiš obchoduje nejméně ochotně.
Kalkul, který stojí víc, než se zdá
Řekněme si na rovinu, co za tím stojí. ANO má 80 mandátů, SPD 15 a Motoristé 13. Dohromady 108 ze 200. Tohle není menšinová vláda, která by musela prosit o každý hlas. Babišova tolerance k Motoristům proto není vynucená aritmetikou, ale zvolenou strategií. Motoristé mu dodávají tři věci: mandáty do bloku, přímou účast ve vládě přes ministra zahraničí Petra Macinku a hlavně hlučnou protiváhu vůči Zelené dohodě, kterou ANO může využívat, aniž by za ni neslo plnou odpovědnost.
Je to chytré? Na papíře možná ano. V praxi ale Babiš platí cenu, která se kumuluje. Prezident Pavel už v lednu mluvil o vydírání. Opozice v létě žádala okamžité odvolání. Komentátoři popisují, že Turekovy aféry přehlušují vládní výsledky. A Jan Jakob z TOP 09 v debatě na CNN Prima NEWS premiéra označil za „mimořádně slabého“. Rajchl to samozřejmě otočil na Fialu, ale tady nejde o to, kdo koho přeřve v televizním studiu. Jde o to, že premiérská autorita se obrušuje s každým dalším skandálem, na který přijde jen slovní distanc.
Signál pro všechny ostatní
Nejnebezpečnější na celém Babišově přístupu není to, co dělá s Turkem. Je to signál, který vysílá zbytku koalice. Pokud prezident označí kroky vašeho ministra za pokus o vydírání a premiér to přeloží jako „nešťastná slova“, jakou hranici ještě musíte překročit, aby přišel skutečný politický důsledek? Odpověď zní: zjevně velmi vzdálenou.
Srovnání s Petrem Fialou a kauzou Jurečky z ledna 2024 je poučné. Fiala tehdy také neodvolal, také mluvil o omluvě a uzavřené věci. Ale u Turka se koaliční krytí spojilo s ústavním sporem s Hradem, s vytvořením celé nové institucionální pozice a s půlroční sérií dalších afér. To už není jednorázové přimhouření oka. To je systém.
Strategie, která požírá svého tvůrce
Babiš si zvolil model, v němž raději snáší reputační škody, než aby riskoval rozpad vztahu s partnerem, který mu nosí hlasy a témata. Slabost a strategie se tu nevylučují, naopak se živí navzájem: čím déle premiér ustupuje, tím víc to vypadá jako slabost, a čím víc to vypadá jako slabost, tím těžší je ustupování zastavit, aniž by přiznal, že předtím chyboval.
Motoristé to vědí. A chovají se podle toho.