Spojení ANO, SPD a Motoristů nás staví na periferii EU. Následky mohou být katastrofální

Česko z EU ani NATO neodchází. Přesto už v jednom klíčovém evropském rozhodnutí skončilo po boku Maďarska a Slovenska. A to je teprve začátek.

Vláda ČR

Česká vláda neopustila EU ani NATO. Jenom se v nich začala zmenšovat. A tento posun dnes nestojí na dojmech ani na politickém strachu, ale na vládních dokumentech a prosincovém summitu EU, jejichž součty dávají nepříjemně konzistentní obraz.

Bruselský zápis mluví jasně

Konkrétní důkaz přišel v Bruselu v prosinci 2025. Závěry Evropské rady z 18. a 19. prosince nastavily půjčku 90 miliard eur pro Ukrajinu tak, aby záruky nedopadly na Českou republiku, Maďarsko a Slovensko. Premiér Babiš pak na vládním webu zdůraznil, že ČR za úvěry „neručí v žádném případě“. Tahle věta je úspěch, jak ji vláda čte, a problém, jak ji čte Brusel. Vyvázání z garancí neznamená odchod z Unie. Znamená zvláštní pozici mimo hlavní proud společného evropského kroku. A české jméno v bruselském zápisu nestálo vedle Francie nebo Německa. Stálo vedle Maďarska a Slovenska.

Různá slova, stejný směr

Koaliční partneři mluví různým jazykem, ale ukazují do stejné strany. SPD ve svém programu tlačí referendum o členství v EU a NATO a žádala zastavení veškeré pomoci Ukrajině. Motoristé naopak píšou, že chtějí EU reformovat zevnitř, ne z ní odejít. ANO deklaruje euroatlantické zakotvení. Je fér napsat, že všichni tři nechtějí totéž. Jenže v praxi se tyto rozdílné slovníky skládají do jednoho směru. ANO i Motoristé sobě jsou členskými stranami skupiny Patriots for Europe v Evropském parlamentu, tedy stranické rodiny suverenistů a nacionálních konzervativců. ANO tam nesedí omylem ani dočasně. Sedí institucionálně.

Program, který mluví sám za sebe

Vládní programové prohlášení potvrzuje EU a NATO, ale zároveň odmítá jakýkoli další přesun pravomocí do Unie a odmítá migrační pakt. Ruší post ministra pro evropské záležitosti. Vrací V4 jako klíčovou prioritu. Tohle není interpretace odpůrců vlády. Je to doslovný obsah dokumentu, který kabinet podepsal. Model je v programu čitelný: zůstat uvnitř institucí, ale soustavně posouvat pozici od jejich jádra. Kdo čte jen větu „jsme pro EU a NATO“ a čte ji jako dostačující odpověď, přeskočil zbytek stránky.

Obranný rozpočet jako konkrétní signál

Abstraktní posun dostává konkrétní tvář v číslech. Sněmovna v březnu 2026 schválila státní rozpočet, jehož kapitola ministerstva obrany vychází jen lehce nad 1,7 % HDP. Zákon o financování obrany přitom ukládá jako závaznou hranici dvě procenta. Spojenci podobné signály čtou velmi přesně a tichý hlas u aliančního stolu není jen řečnická metafora. Je to měřitelná ztráta vlivu na rozhodnutí, která se Česka přímo týkají. Vláda, která pošle do obrany slabší signál, než sama zákonem zavázala, neuspořila. Zmenšila se.

Problém není odchod. Problém je zmenšování.

Slovo „katastrofální“ v titulku neznamená apokalypsu přes noc. Znamená tři velmi konkrétní následky: slabší vliv při vyjednávání v EU, menší důvěru spojenců v NATO a horší pozici při každém příštím bruselském kompromisu. Česko ze Západu neodchází. Česko se na Západě systematicky zmenšuje, a to je rozdíl, který se v diplomatické praxi projevuje pomalu, ale spolehlivě.

Vláda, která krok za krokem učí partnery zařazovat Česko k táboru, jenž chce výhody členství bez jeho ceny, si nevyjedná výjimku podruhé tak snadno jako poprvé. A země, která se dobrovolně přesune na okraj, to nezjistí ze zprávy. Zjistí to v okamžiku, kdy u stolu nebude mít slovo, přestože bude přítomna.