Státní ochrana cen paliv skončila. Apokalypsa nepřišla, radost ale taky ne. A může být hůř
Vláda si právě pogratulovala k tomu, že sundala ze stolu pojistku, kterou většina pump už nepotřebovala. Průměrná nafta se 21. července vyšplhala na 39,76 Kč za litr a stoupá dál.
Obsah článku
Politická odvaha vypadá jinak než vypnout regulaci ve chvíli, kdy trh tankuje tři koruny pod stropem. Přesně to se stalo 20. července 2026, kdy přestaly platit současně dvě věci: denní cenový strop s omezenou marží a prominutí části spotřební daně na naftu ve výši 1,939 Kč na litr. Kabinet to podal jako návrat k normálu, jako důkaz, že krize pominula. Jenže krize nepominula. Přestala se jen projevovat na všech pumpách stejně, a to je zásadní rozdíl, který vládní rétorika elegantně přeskakuje.
Laciný trik s načasováním
Kdo chce vypadat jako státník, zruší deštník, když přestane pršet, a pak se chlubí, že nikdo nezmokl. Poslední regulovaný víkend ukazoval mBenzin průměr 40,54 Kč u benzínu a 38,82 Kč u nafty, zatímco strop stál na 43,41 a 42,13 Kč. Rezerva skoro tři koruny u benzínu, přes tři koruny u nafty. Při takovém polštáři nemohl první den bez regulace přinést žádný plošný šok a vláda to dobře věděla. Načasování nebylo ekonomické rozhodnutí, bylo to komunikační rozhodnutí. Vybrali si okno, ve kterém jim realita nemohla dát facku hned ráno, a prodali to jako úspěch.
Vlastní monitoring Ministerstva financí z března přitom ještě před zavedením stropů neprokazoval plošně utržené marže. Jinými slovy: stát zavedl maržový strop na trh, který podle jeho vlastních čísel masově neselhával, a pak ho zrušil s fanfárami o záchraně peněženek. Politická fikce v čisté formě.
Nafta jako tichá bomba
U benzínu se dá nad prvními dny bez regulace pokrčit rameny. U nafty ne. Návrat spotřební daně na původních 9,95 Kč za litr znamená podle Ministerstva financí zdražení až o 2,35 Kč na litr včetně DPH. To není teorie. Terénní data ČTK z 19. a 20. července zachytila na vybraných pumpách skoky u nafty o korunu, o korunu sedmdesát, na MOL ve Starém Plzenci rovnou o dvě koruny. Benzín se na stejných stanicích hýbal o desítky haléřů, maximálně o korunu. Nafta je zkrátka palivo, kde stát odebral nejtvrdší a nejlépe prokazatelnou pojistku, totiž daňovou úlevu, a kde se efekt rozlévá po dávkách, ne jednorázovým výbuchem.
Kdo jezdí na naftu a tankuje 60 litrů měsíčně, zaplatí navíc zhruba 141 korun jen díky vrácené dani. Při 80 litrech je to 188 korun. A to počítáme pouze daňový efekt, bez jakéhokoli dalšího pohybu velkoobchodních cen.
Průhledný manévr jménem „hlídáme to“
Vláda opakuje, že situaci sleduje a že při dramatickém nárůstu cen ropy nebo vyostření v Hormuzském průlivu může regulaci obnovit. Právní nástroj skutečně existuje: zákon 63/2026 Sb. dává kabinetu možnost cenový výměr znovu vydat. Jenže samotná existence zákonného kladiva neznamená, že ho někdo použije včas. Politická kalkulace bude vždycky pomalejší než ropný trh. Než vláda svolá tiskovou konferenci, pumpy už budou mít nové cenovky.
Sdružení čerpacích stanic navíc upozorňuje, že velkoobchodní ceny v Rotterdamu v posledních dvou týdnech rostly rychleji než koncové ceny na českých stojanech. To znamená jediné: v systému je opožděný tlak, který se teprve bude promítat. Strop fungoval od května spíš jako psychologická brzda než jako denní cenotvorba, protože reálné ceny se držely 0,70 až 1,50 Kč pod ním. Teď ta brzda zmizela a jediné, co zbývá, je konkurence mezi pumpami. Jenže konkurence funguje v Praze a na dálničních tazích jinak než na venkovské stanici, kde je nejbližší alternativa dvacet kilometrů daleko.
Tři scénáře, žádný růžový
Říct, že apokalypsa nepřišla, je totéž jako říct, že pacient po operaci přežil první noc. Fajn, ale diagnóza se tím nezměnila. Tři konkrétní rizika zůstávají na stole: pokračující geopolitická nejistota kolem Hormuzského průlivu, opožděné promítnutí vyšších velkoobchodních cen do koncových stojanů a rostoucí rozptyl cen mezi lokalitami, kde plně tržní režim zvýhodní řidiče ve městech s hustou sítí pump a potrestá ty na periferii.
Srovnání se sousedy zatím nevypadá katastrofálně. Český benzín stojí v přepočtu zhruba 1,41 eura za litr, polský 1,38 eura. U nafty je to naopak: Česko 1,36 eura, Polsko 1,40 eura. Ale tohle je momentka, ne trend. A trendy u nafty mluví proti českému řidiči.
Stát odešel z trhu ne proto, že problém vyřešil, ale proto, že se problém přestal projevovat způsobem, který by šel snadno prodat na tiskové konferenci. Riziko se z plošného přesunulo do selektivního, z viditelného do opožděného, z politicky urgentního do statisticky nenápadného. Kdo tankuje benzín ve městě, možná rozdíl nepocítí. Kdo tankuje naftu kdekoli, už ho cítí.