Takhle vláda odměňuje ty, kteří celý život tvrdě pracují. Roky platí vysoké daně a na důchod dostanou almužnu
Český důchodový systém je geniálně zkonstruovaná past: čím víc do něj celý život nalijete, tím méně z každé další koruny dostanete zpět.
Obsah článku
Stát po vás 45 let vybírá jedny z nejvyšších povinných odvodů v celé OECD, přičemž efektivní sazba 31,3 % z hrubé mzdy patří ke špičce vyspělého světa. Jazykem, který používá, vám přitom celou dobu naznačuje, že si na penzi poctivě šetříte. Že vaše odvody jsou vaše zásluha. Že se vám to jednou vrátí. A pak přijde den D a vy zjistíte, že vzorec, kterým se váš důchod počítá, vám většinu té „zásluhy“ tiše ořezal. Ne omylem. Ne kvůli krizi. Záměrně, systematicky, od roku 1996.
Solidarita jako politická fikce
Říkejme věcem pravým jménem: český důchodový systém není pojištění. Je to přerozdělovací mašina, která se za pojištění jen převléká. MPSV to ostatně přiznává samo, když píše o „sociální solidaritě“ jako o výslovném principu systému. Problém není solidarita jako taková. Problém je, že vám ji nikdo neprodává jako solidaritu. Prodávají vám ji jako férovou odměnu za odvody, jako důchodové „pojištění“, jako něco, co si zasloužíte. A přitom vám v tichosti seberou většinu toho, co jste nad průměr odvedli.
Podívejte se na parametry pro rok 2026: z osobního vyměřovacího základu do 21 546 Kč se počítá 100 %. Z částky mezi 21 546 a 195 868 Kč už jen 26 %. A nad 195 868 Kč? Nula. Nic. Jako byste ty peníze nikdy neodvedli. Kdo vydělává dvojnásobek průměrné mzdy, tedy necelých 98 tisíc korun, může po 45 letech práce čekat státní důchod kolem 32 800 Kč hrubého. To je 33,4 % předchozí hrubé mzdy. Člověk s průměrnou mzdou dostane asi 24 200 Kč, tedy zhruba polovinu. Rozdíl v odvodech za celou kariéru přitom činí miliony. Rozdíl v důchodu? Osm a půl tisíce měsíčně.
Čísla, která mluví jasněji než sliby
OECD to spočítala za nás a výsledek je zdrcující. Náhradový poměr u českého zaměstnance s nízkým příjmem dosahuje 89,7 % čisté mzdy. U zaměstnance s vysokým příjmem jen 41,5 %. Rozdíl 48 procentních bodů. V mezinárodním srovnání je český systém jedním z nejagresivněji přerozdělovacích v celé organizaci. A teď si k tomu přidejte druhou stranu rovnice: efektivní akruální míra, tedy kolik si za každý rok práce „vyděláte“ na budoucím důchodu, činí v Česku 0,77 % výdělků. Průměr OECD je 1,05 %. Platíte víc, dostáváte méně. Elegantní, že?
Statistika ČSSZ ke konci roku 2025 ukazuje průměrný sólo starobní důchod 21 094 Kč a největší koncentraci penzí v pásmu 16 až 26 tisíc. Systém důchody stlačuje do úzkého pruhu. Ať jste celý život dělali cokoli, ať jste odváděli jakkoli rozdílné částky, na výstupu se potkáte v překvapivě podobném pásmu bídy.
Reforma, která nic neřeší
Kdo čekal, že schválená důchodová reforma přinese alespoň náznak spravedlnosti pro lidi s vyššími odvody, bude zklamán. Akruální sazba se od roku 2026 postupně snižuje z 1,495 % na 1,450 % po roce 2034. Čtete správně: návratnost vašich odvodů bude ještě horší. OECD k tomu suše poznamenává, že reforma činí systém jen „poněkud méně přerozdělovacím“. Zároveň doporučuje financovat část solidárních prvků z obecných daní, aby vznikl prostor pro vyšší akruální sazby. Výsledek? Žádný krok. Žádný plán. Žádná diskuse.
A pak je tu zvláštní případ OSVČ. Jejich vyměřovací základ vychází z pouhých 55 % daňového základu. Pokud živnostník celou kariéru platí odvody z minima, jeho budoucí důchod bude odpovídajícím způsobem mizerný. Od července 2026 se OSVČ dokonce snižují zálohy, což krátkodobě uleví peněžence, ale dlouhodobě negarantuje vyšší penzi. Stát jednou rukou bere méně a druhou slibuje totéž. Průhledný manévr.
Co s tím může udělat jednotlivec
Řečnická otázka „má smysl poctivě odvádět?“ je pochopitelná, ale špatně položená. Odvádět musíte, nemáte na výběr. Otázka zní jinak: kolik si musíte odkládat sami, abyste na důchodu nežili z almužny? Náš model pro člověka s dvojnásobkem průměrné mzdy, kterému zbývá 32 let do penze: pokud chce pokrýt důchodovou mezeru zhruba 20 až 22 tisíc měsíčně, potřebuje kapitál kolem 4,3 milionu Kč v dnešních cenách. To znamená odkládat měsíčně 5 600 až 8 700 Kč podle horizontu a reálného zhodnocení.
Stát nabízí daňově podporované nástroje: doplňkové penzijní spoření se státním příspěvkem až 340 Kč měsíčně a dlouhodobý investiční produkt s daňovým odpočtem do 48 000 Kč ročně. Jsou to náplasti na systémovou ránu, ale lepší než nic. Kdo se spolehne výhradně na státní pilíř, hraje ruskou ruletu s vlastní budoucností.
Český důchodový systém není rozbitý. Funguje přesně tak, jak byl navržen. A právě to je na něm to nejhorší.