Turka už mají plné zuby i koaliční partneři. Poslanci ho kritizují otevřeně, s Babišem v čele
Andrej Babiš poprvé veřejně vyzval vlastního koaličního partnera k rezignaci na vládní post.
Obsah článku
Filip Turek je pro Babišovu vládu přesně ten typ politika, kterého si člověk sám vytvoří a pak se diví, že mu boří fasádu. Premiér ho v lednu nechal usnesením vlády jmenovat zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, protože prezident odmítl podepsat jeho ministerské jmenování. Vyrobil mu náhradní vládní roli, dal mu koordinaci české klimatické politiky, podíl na vyjednávacích pozicích v EU, přístup k resortu životního prostředí. A teď, po pondělní srážce se sanitkou u I. P. Pavlova, kde řidič nemocničního vozu skončil se zraněním, Babiš píše médiím, že by Turek měl „převzít odpovědnost a rezignovat“. Jaké překvapení.
Babiš netrestá, Babiš uklízí
Morální rozhořčení premiéra je politická fikce. Kdo věří, že Babiš najednou objevil dopravní etiku, ten asi věří i tomu, že Turkova předchozí jízda 200 km/h po dálnici byla ojedinělý výstřelek. Babiš dělá to, co umí nejlíp: řízené omezení škod. Bere Turkovi vládní visačku dřív, než se kauza přelije na celý kabinet. Politolog Josef Mlejnek to pro Život v Česku popsal přesně: zmocněnec padne, poslanec možná zůstane. Babiš míří výhradně na vládní funkci, ne na mandát. Proč? Protože mandát je věc Motoristů, a rozbít koaliční matematiku kvůli jednomu nezvladatelnému řidiči si premiér dovolit nemůže. Tady nejde o spravedlnost. Jde o to, aby ANO nevláčelo Turkův stín do dalšího průzkumu.
Koalice mlčí, opozice řve
Realita je selektivnější. Z koaličních řad ostře vystoupil Babiš. Taťána Malá z ANO mluvila o „arogantní a bezohledné jízdě“, Karel Havlíček opatrně vyčkával na policii. A SPD? Ticho. Žádné veřejně dohledatelné vyjádření srovnatelné razance. Takže „koaliční partneři“ je v praxi především ANO, a i uvnitř ANO je škála od Babišovy přímé výzvy k rezignaci po Havlíčkovo diplomatické pokrčení ramen. To není koaliční vzpoura. To je jeden muž, který se rozhodl provést chirurgický řez, zatímco zbytek koalice přešlapuje.
Skutečný hlad po Turkově krvi je jinde. Martin Kupka chce složení poslaneckého mandátu i vrácení řidičáku. Zdeněk Hřib žádá okamžitou rezignaci na všechno. Vít Rakušan mluví o bezohledném a sobeckém jednání. Opozice si na Turkovi pochutnává, protože je to zadarmo, žádné politické riziko, stoprocentní mediální výnos. Jenže opozice nemá páku. Páku má Babiš. A ten ji používá přesně v tom rozsahu, který mu vyhovuje.
Turkova hra na čas
Sám Turek předvedl klasiku svého repertoáru. Ve videu na Instagramu oznámil, že funkci zmocněnce „dává k dispozici“ do rozhodnutí policie. Pokud ho označí za viníka, prý rezignuje. Zní to zodpovědně. Je to průhledný manévr. „Dávám k dispozici“ není rezignace. Je to formulace, která neříká nic závazného a kupuje čas. Politolog Aleš Michal z FSV UK to na Seznam Zprávách řekl bez obalu: těžko si umí představit, že by se Turek svého reálného vlivu na resort skutečně vzdal. A má pravdu. Turkova agenda je navázaná na ministerstvo životního prostředí, na vyjednávací pozice, na jednání v Bruselu. Formální pozastavení výkonu funkce neznamená, že přestane telefonovat ministrovi Igoru Červenému.
Navíc tu je poslanecká imunita, další vrstva Turkova ochranného krunýře. Policie může vyšetřovat, shromažďovat důkazy, řešit místo nehody. Ale pokud věc zůstane v rovině přestupku, potrestání spadá do disciplinární pravomoci Sněmovny. Ne na přestupkovou komisi, ne na soud. Do parlamentu, kde sedí Turkovi koaliční kolegové. Řečnická otázka: jak tvrdý trest čekáte od komory, v níž vládní většina potřebuje každý hlas?
Vzorec, který se opakuje
Tohle není Turkova první dopravní ostuda a právě v tom je jádro problému. Kauza 200 km/h na dálnici skončila odložením, protože úřad nedokázal prokázat řidiče, místo, čas ani rychlost. Turek tehdy odmítl vypovídat, měnil verze o tom, kde snímek vznikl, a nakonec vyvázl čistý. Marek Výborný za jízdu 92 km/h u výjezdu z obce přišel o řidičák. Turek za 200 km/h nedostal nic. Tentokrát je situace jiná: jsou záběry, je zraněný člověk, policie zkontrolovala značení na místě a potvrdila, že bylo v pořádku. Obhajoba „nejasného pruhu“ stojí na vodě.
A přesto: vsadil bych se, že Turek přežije i tohle. Ne proto, že by měl pravdu. Ale proto, že koaliční aritmetika je silnější než dopravní předpisy. Babiš mu sebere zmocněneckou funkci, protože to nic nestojí. Poslanecký mandát mu nechá, protože to stojí příliš mnoho. Motoristé ho veřejně podrželi. A Turek se za pár týdnů vrátí do kuloárů Sněmovny jako člověk, který přežil další kolo.
Česká politika má pro takové situace osvědčený scénář: bouře, gesto, ticho, návrat. Turek ten scénář zná. Babiš ho zná taky. Jediný, kdo v téhle hře prohrává, je řidič sanitky, který skončil se zraněním, protože se ve špatnou chvíli ocitl ve špatném pruhu.