Turkova dehumanizující rétorika není jen odporná. Je nebezpečná – i pro ty, kterých se to netýká
Vládní zmocněnec Filip Turek veřejně mluvil o „deratizaci parazitů“ na ministerstvech. Nejde o úlet, ale o jazyk, který má v dějinách přesnou funkci.
Obsah článku
Odlidšťující slovník v ústech člověka s vládním razítkem není aféra k zapomenutí do příštího zpravodajského cyklu. Je to moment, kdy se česká politika musí rozhodnout, jestli přijme za normální, že představitel exekutivy mluví o spoluobčanech jako o škůdcích k vyhubení. Turek na oslavě výročí XTV v dubnu 2026 řekl doslova: „Na těch našich resortech, které máme čtyři, je stále nalezlých plno, řekněme progresivistických, levicových, někdy zelených, někdy různých jiných parazitů, a my jsme se rozhodli je postupně deratizovat.“ Kdo si myslí, že jde o neškodnou nadsázku, buď nezná dějiny, nebo je nechce znát.
Jazyk hubení není metafora, je to program
Dehumanizace není stylistická chyba. Je to politická strategie s ověřeným postupem: nejprve přeřadíte skupinu lidí z kategorie „spoluobčan“ do kategorie „hmyz“ nebo „škodná“, a pak se jejich odstranění z institucí jeví jako hygiena, ne jako svévole. Centrum studií genocid Terezín přesně tento mechanismus popisuje a připomíná paralely od stalinismu přes Rwandu po nacistickou propagandu. Společný vzorec je vždy stejný: vytvoříte „vnitřního nepřítele“, jehož likvidace začne působit jako veřejný zájem.
Turkova pozdější obhajoba, že prý mířil na „aktivisty“, ne na úředníky, je průhledný manévr. Jako by záleželo na tom, kterou podmnožinu občanů označíte za parazity. Podstata zůstává: živí lidé s názory, rodinami a pracovními smlouvami jsou v jeho slovníku škůdci, které je třeba chemicky odstranit. A to říká člověk, kterého vláda 12. ledna 2026 jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal.
Prezident varoval. Vláda to obešla
Připomeňme, co se stalo jen pár týdnů předtím. Prezident Petr Pavel odmítl Turka jmenovat ministrem životního prostředí. V dopise premiérovi výslovně zmínil bagatelizaci nacismu, zpochybňování rovnosti a neúctu k ústavním hodnotám. Nebyl to diplomatický šev, ale tvrdý ústavní korektiv. A co udělala vláda? Obešla ho. Turka posadila do funkce zmocněnce, tedy do pozice s vládním razítkem, ale bez nutnosti prezidentského souhlasu. Laciný trik, který z ústavní pojistky udělal formalitu.
A právě tady se láme hranice mezi kontroverzním politikem a nebezpečným aktérem. Kontroverzní politik provokuje z opozice, sbírá lajky a nemá páky na životy konkrétních lidí. Turek ale sedí uvnitř exekutivy. Motoristé sobě mluví o „našich čtyřech resortech“. A na těch resortech se děje přesně to, co Turkův slovník předjímá.
„Deratizace“ už probíhá, jen se jí tak neříká
Na ministerstvu životního prostředí byl v únoru 2026 jmenován nový ministr Igor Červený. V červnu dostala Česká inspekce životního prostředí nového ředitele. Vedení Správy KRNAP se v roce 2026 měnilo dvakrát. Na ministerstvu zahraničí, kde sedí Turkův stranický kolega Petr Macinka, vznikl v květnu nový tým poradců. Každá jednotlivá výměna může mít legitimní důvod. Dohromady ale tvoří obraz systematického přebudovávání institucí, který se nápadně kryje s rétorikou o „čištění“ od nežádoucích.
Zelený kruh to v otevřeném dopise premiérovi pojmenoval přímo: útoky Motoristů na úředníky a nevládní sektor je třeba zastavit. Odbory žádaly omluvu. Babiš a Schillerová výrok označili za nepřijatelný. Ale co z toho vyplynulo? Turek zůstává zmocněncem. Macinka stál při projevu vedle něj. Žádná politická fikce nemůže zastřít, že koaliční distanc bez důsledků je jen divadlo pro kamery.
Proč se to týká i vás
Řeknete si: nejsem úředník na ministerstvu, nejsem aktivista, nejsem novinář. Proč by mě mělo zajímat, že politik používá ošklivá slova? Protože hranice nebezpečí nezačíná až u fyzického násilí. Začíná ve chvíli, kdy se slovník hubení lidí zabydlí v běžné vládní mluvě a nikdo za něj nezaplatí politickou cenu. Genocide Watch popisuje dehumanizaci jako samostatnou fázi procesu, který může, ale nemusí eskalovat dál. Klíčové slovo je „může“. Jakmile se pružná definice „parazita“ jednou usadí, rozšiřuje se na kohokoli, kdo se postaví do cesty. Dnes jsou to „zelení aktivisté“. Zítra akademici. Pozítří kdokoli, kdo řekne ne.
Ministerstvo vnitra samo připomíná, že projevy tohoto typu mohou podle kontextu spadat do okruhu trestných činů extremismu. Právní postih je jedna věc. Důležitější je ale politická norma: buď česká demokracie řekne, že člověk, který mluví o spoluobčanech jako o hmyzu k vyhubení, nemá co dělat v exekutivě, nebo přijme, že příště může být „parazitem“ kdokoli z nás.
Turkova rétorika není test jeho charakteru. Ten už proběhl a výsledek je jasný. Je to test naší ochoty nechat si vnutit slovník, ve kterém se z lidí stává škodná a z politiky dezinfekce.