Tvrdá realita koalice ANO, SPD a Motoristů: Ve vládě partneři, v Senátu soupeři. Menší strany na to doplatí
ANO obsadí všech 27 senátních obvodů vlastními kandidáty. Pro SPD a Motoristy je to nejčitelnější signál, kde v koalici skutečně stojí.
Obsah článku
ANO si koaliční solidaritu se SPD a Motoristy krátce pronajalo — a jakmile přestala být výhodná, výpověď přišla bez sentimentu a bez omluvy. Jenže moc se sdílí jen tam, kde je to pro nejsilnějšího hráče výhodné. Ve chvíli, kdy se hra přesouvá z poměrného sněmovního systému do dvoukolového senátního ringu, kde rozhoduje jediný vítěz v každém obvodu, přestává být solidarita s menšími partnery racionální strategií. Stává se charitou. A Andrej Babiš nikdy nebyl filantrop. To, co se v posledních týdnech odehrálo kolem senátních kandidátek, není technický spor o jména na lístcích. Je to první veřejná pitva koalice, která odhalila, že partnerství ANO, SPD a Motoristů má jasnou hierarchii: jeden velí, ostatní se přizpůsobí, nebo jdou sami.
Lednový slib, červnová realita
Ještě 25. ledna 2026 na sněmu ANO Babiš veřejně hovořil o společných kandidátech se SPD a Motoristy pro senátní volby. Karel Havlíček ve stejný den označil Senát za „poslední baštu“, kterou ANO dosud nedobylo, a za „mega úspěch“ prohlásil variantu nejsilnějšího senátního klubu. Znělo to jako plán. Znělo to jako koaliční projekt. Jenže mezi lednovým slibem a červnovým rozhodnutím leží propast, kterou vyplnila studená kalkulace.
Co se stalo? Regiony ANO se vzbouřily. Kandidáti odmítali sdílet hlavičku s SPD a Motoristy. Onkolog Štěrba řekl, že jedná jen s ANO. Právník Gerloch nepotřeboval cizí značku. Z Prahy zaznívalo otevřené „nechci být za Motoristy a SPD“. A vedení ANO udělalo to, co dělá vždy: poslechlo terén a obětovalo partnery. 29. června Havlíček oznámil, že ANO postaví kandidáty ve všech 27 obvodech a „bezpečně nepodpoří žádného kandidáta z konkurenční strany“. Konkurenční strany. Tak teď ANO nazývá své vládní partnery.
Čísla, která nelžou
Podívejme se na to bez emocí, čistě přes data. V senátních volbách 2024 získalo ANO 8 z 27 mandátů, v prvním kole nasbíralo přes 167 tisíc hlasů od šestnácti kandidátů. SPD se stejným počtem kandidátů protlačilo do druhého kola jediného člověka. Motoristé měli jednu jedinou kandidaturu pod hlavičkou „MOTORISTÉ-ANO“ a skončili bez mandátu. Dnes má ANO v Senátu 15 členů klubu. SPD tam nemá nikoho. Motoristé také ne. Tato čísla nic neskrývají: ANO je v senátním dvoukolovém systému dominantní brand. SPD a Motoristé jsou v něm bez zastřešení silnějším partnerem statistický šum.
Kdo koho v této koalici potřebuje pro senátní volby? Otázka je řečnická. ANO má značku, peníze, kandidáty a voliče. SPD a Motoristé mají naději, že se k nim něco z toho přelije. Dvoukolový většinový systém je nemilosrdný k slabým značkám bez široké přelivové podpory. Bez zastřešení silnějším partnerem jsou menší strany v senátních obvodech statisticky odsouzeny k roli komparzu, který v prvním kole odčerpá pár procent a ve druhém přihlíží.
Opozice ukazuje zrcadlo
Pikantní na celé situaci je kontrast s druhou stranou politického spektra. Zatímco vládní koalice se rozpadá na soupeřící tábory, opoziční strany jdou přesně opačným směrem. STAN, ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Piráti koordinují společné kandidáty napříč obvody. ODS sama 12. června oznámila, že ve většině obvodů kandiduje v koalici nebo s podporou partnerů. STAN má na svých stránkách konkrétní jména podporovaná kombinacemi více stran.
Opozice pochopila, co většinový systém vyžaduje: koordinaci, ústupky, sdílení obvodů. Vládní koalice to pochopila taky, jenže ANO se rozhodlo, že ústupky budou dělat jen ti druzí. A ti druzí nemají sílu říct ne. To je jádro celého příběhu. Nejde o to, že by zákon společnou kandidaturu zakazoval. Strana může v jednom obvodu kandidovat samostatně a v jiném v koalici. Krach spolupráce nebyl vynucen pravidly. Byl to politický výběr nejsilnějšího hráče.
Co to znamená pro budoucnost koalice
Říjnové senátní volby neskončí pádem vlády. Senát je jiná komora s jinou funkcí, sněmovní většina drží kabinet pohromadě nezávisle na tom, kdo sedí v horní komoře. Ale představme si scénář, který je po červnovém rozhodnutí ANO nejpravděpodobnější: ANO posílí svůj senátní klub, SPD a Motoristé zůstanou bez mandátů nebo s jedním symbolickým úspěchem. Co se stane potom?
Vnitrokoaliční vyjednávací pozice se ještě víc nakloní ve prospěch ANO. Menší partneři budou sedět u stolu s vědomím, že je ANO nepotřebuje ani ve Sněmovně tak zoufale, jak oni potřebují ANO. Každý budoucí spor o rozpočet, o personálie, o legislativní priority se bude odehrávat ve stínu senátního výsledku, který ukáže, že SPD a Motoristé jsou regionálně neviditelní. A Babiš to ví. Proto si vybral maximalistickou variantu. Ne proto, že by nemohl ustoupit. Ale proto, že nemusel.
Sdílená moc, nesdílené volby
Celý příběh kolem senátních kandidátek je v jádru příběhem o tom, jak funguje asymetrické spojenectví. ANO potřebovalo SPD a Motoristy k sestavení vlády. Potřebovalo jejich hlasy ve Sněmovně. Potřebovalo jejich ochotu sedět v koalici a legitimizovat vládní většinu. Ale nikdy nepotřebovalo sdílet s nimi volební trh. Vláda je nástroj k vládnutí. Volby jsou nástroj k získávání moci. A moc se v Babišově pojetí nekumuluje kolektivně.
SPD a Motoristé se ocitli v pozici, kterou znají menší koaliční partneři po celém světě: jsou dost silní na to, aby pomohli sestavit vládu, ale příliš slabí na to, aby si vynutili rovné podmínky v dalších volbách. Registrace kandidátů do Senátu končí 4. srpna. Do té doby se ještě může leccos změnit v jednotlivých obvodech. Ale směr je jasný.
Koalice ANO, SPD a Motoristů funguje jako vládní většina. Ne jako politický blok. A senátní volby 2026 jsou první příležitostí, kdy to všichni vidí.