V Česku měsíce chybí důležitý lék a co dělá ministr zdravotnictví? Vesele si natáčí propagační videa. To mluví za vše
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch bilancuje svůj první půlrok ve funkci, zatímco tisíce onkologických pacientek marně shánějí lék, bez kterého jim hrozí návrat rakoviny.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické lehkosti, která se projevuje tím, že člověk ve vysoké funkci dokáže s úsměvem mluvit o úspěších, zatímco za jeho zády hoří dům. Přesně to se děje na českém ministerstvu zdravotnictví. Od prosince loňského roku v Česku chybí tamoxifen, základní onkologický lék pro ženy s hormonálně pozitivním karcinomem prsu. Lék, který SÚKL sám označuje za nenahraditelný. Lék, na kterém závisí dlouhodobá léčba odhadem tisíců pacientek. A co dělá resort? Začátkem července publikuje bilanční tiskovku o tom, jak ministr posiluje primární péči a modernizuje zdravotnictví. O pár dní později Vojtěch přebírá bronzovou plaketu za dárcovství krve a přejímá záštitu nad další kampaní. Obraz funguje. Realita ne.
Osm měsíců a žádná jistota
Časová osa výpadku je zdrcující svou délkou i předvídatelností. Už 26. listopadu 2025 držitel registrace oznámil SÚKL přerušení dodávek klíčové varianty Tamoxifen Ebewe 20 mg. Důvod? Výrobní problémy. Účinnost omezené dostupnosti nastala den poté, samotné přerušení pak od 8. prosince 2025. SÚKL v opatření obecné povahy konstatoval, že přípravek „není nahraditelný jiným léčivým přípravkem odpovídajících léčebných vlastností“ a že jeho nedostupnost může přímo ohrozit ochranu zdraví obyvatelstva. Černé na bílém, úřední razítko, listopad 2025.
Stát reagoval, to je fér přiznat. Už v prosinci 2025 schválil specifický léčebný program pro náhradní Tamoxifen Orifarm, od ledna 2026 měl krýt české pacientky, plánovaný objem činil 31 500 balení. Jenže ani tato záchranná síť nevydržela. Orifarm nahlásil přerušení dodávek od 8. června 2026 s očekávaným obnovením 13. července. Takže záplata na záplatu, a obě děravé.
Slib, který se rozpadl za devět dní
14. července 2026 vydalo ministerstvo společně se SÚKL tiskovou zprávu, která zněla jako happy end: „Léčivý přípravek je již vyroben, pacientky ho budou mít k dispozici v průběhu příštího týdne.“ Průhledný manévr: prodat hotové řešení, než je lék skutečně v lékárnách. Stačilo devět dní. 23. července SÚKL v aktualizované informaci přiznal, že i u Orifarmu došlo k dalšímu přerušení a že „obnovení v původně očekávaném termínu se s vysokou pravděpodobností nepodaří“.
Přečtěte si to ještě jednou. 14. července slibujete, že za týden bude lék v lékárnách. 23. července říkáte, že to vlastně nevyjde. Mezi těmito dvěma daty žijí ženy, které si každé ráno kladou otázku, jestli přerušení léčby ovlivní jejich šanci na přežití. Česká onkologická společnost sice říká, že krátkodobý výpadek do čtrnácti dnů po konzultaci s lékařem nepředstavuje zásadní problém. Čtrnáct dní ale není osm měsíců systémové nejistoty.
A právě tady se láme politická odpovědnost. Výrobní výpadek u farmaceutické firmy, to se stane. Kapacitní problémy u náhradního dodavatele, smůla, ale pochopitelná. Co se stát nemá, je prodávat veřejnosti optimismus, který nemáte v ruce. To není krizové řízení. To je politická fikce.
Obraz místo výsledku
Pět dní před tím slavným slibem o blížících se dodávkách ministerstvo publikovalo bilanční komunikaci „Ministr bilancuje první půlrok“. Silnější primární péče, modernizace, systémové změny. Začátkem července Vojtěch absolvoval jubilejní desátý odběr krve v Ústřední vojenské nemocnici, převzal plaketu a záštitu nad kampaní „I tobě v žilách koluje naše krev“. Hezké gesto, fotogenický moment.
Nikdo netvrdí, že ministr má sedět zavřený v kanceláři a nepouštět se na veřejnost, dokud poslední krabička tamoxifenu nedorazí do poslední lékárny. Ale existuje něco jako smysl pro proporce. Když váš resort osm měsíců nedokáže stabilně zajistit nenahraditelný onkologický lék a vy ve stejném období investujete komunikační energii do bilančních videí a kampaňových fotek, vysíláte signál. A ten signál říká: obraz je důležitější než výsledek.
Řečnická otázka, která se nabízí: Kolik z těch tisíců pacientek sledovalo ministerskou bilanční tiskovku a říkalo si, že za půl roku ve funkci ministr zvládl všechno, kromě toho, co ony zoufale potřebují?
Systém, který selhává opakovaně
Tamoxifen není izolovaný případ. SÚKL dlouhodobě popisuje, že výpadky léčiv v Česku vznikají kombinací výrobních poruch, distribučních problémů, obchodních rozhodnutí výrobců a (pozor) nízké výše stanovené úhrady či maximální ceny. Právě cenu výrobce v Česku stanovuje SÚKL správním rozhodnutím. Stát tedy spoluvytváří prostředí, ve kterém se výrobcům některé levné, ale životně důležité léky nevyplácejí. A pak se tváří překvapeně, když dodávky vyschnou.
U tamoxifenu sice primární dokumenty jako hlavní příčinu uvádějí výrobní důvody, nikoli cenový odchod z trhu. Ale kontext je důležitý: když SÚKL v červenci nabízel pacientkám alternativní neregistrované přípravky (Tamoxifen Farmoz, Sandoz nebo Hexal ze zahraničí), dodal, že tyto nemají stanovenou úhradu a orientační cena činí kolem 10 korun za tabletu. Nouzový dovoz za vlastní peníze. Tak vypadá záchranná síť českého zdravotnictví v roce 2026.
Pro rámec: v Česku je ročně diagnostikováno přes 7 500 nových případů rakoviny prsu. Zhruba 80 % nádorů prsu je hormonálně pozitivních, tedy spadá do okruhu, kde tamoxifen hraje klíčovou roli. Léčebný program pro Orifarm počítal s 31 500 baleními. Nejde o okrajovou záležitost pár desítek lidí. Jde o tisíce žen.
Co zbývá pacientkám
Podle SÚKL a ministerstva mají pacientky ověřit dostupnost přes aplikaci eRecept. Pokud lék v lékárně není, obrátit se na onkologické pracoviště. Léčbu nepřerušovat ani neupravovat bez konzultace s lékařem. Ošetřující onkolog může předepsat neregistrovaný přípravek ze zahraničí, lékárna ho objedná v řádu dnů, pokud je u distributorů skladem. Laciný trik spočívá v tom slovíčku „pokud“. Systém přenáší břemeno na pacientku a jejího lékaře, zatímco ministerstvo si odškrtne, že informaci zveřejnilo.
Největší problém celé kauzy není výrobní výpadek. Ty se dějí všude v Evropě a české ministerstvo za ně přímo nemůže. Problém je politická lehkost, s jakou ministr prodává optimismus dřív, než má v ruce stabilní dodávku, a souběžně leští svůj obraz bilančními výstupy. Osm měsíců bez nenahraditelného léku proti rakovině prsu. Devět dní mezi slibem a jeho korekcí. Jedno bilanční video. To opravdu mluví za vše.