V Česku panuje extrémní sucho a ministr životního prostředí si vyrazí na dovolenou? Tomu se říká arogance par excellence

Stát, který si napsal vlastní krizový plán pro sucho a pak ho neumí ani viditelně aktivovat, nepotřebuje déšť. Potřebuje jiné lidi ve vedení.

MZV

Petr Hladík veřejně obvinil svého nástupce Igora Červeného, že uprostřed jedné z nejhorších epizod sucha posledních let odjel na dovolenou. Ať už ministr skutečně balil kufry, nebo jen zmizel z veřejného prostoru v momentě, kdy desítky obcí omezovaly spotřebu pitné vody, výsledek je stejný. Člověk zodpovědný za koordinaci krizového řízení nebyl vidět. A v politice platí jednoduchá rovnice: kdo není vidět, ten neřídí.

Sucho není mediální kulisa, je v datech

Kdo by chtěl situaci zlehčovat, narazí na čísla. Už 27. května 2026 ČHMÚ varoval, že se sucho znovu výrazně prohlubuje, a vydal výstrahu na hydrologické sucho pro větší část Čech. O šest týdnů později, v týdnu 6.–12. července, popisovala oficiální týdenní zpráva ČHMÚ velmi silné půdní sucho na jižní a střední Moravě, mimořádně podnormální hladiny podzemních vod v řadě povodí (od horního Labe přes Sázavu a Berounku až po dolní Dyji) a mimořádně podnormální vydatnost pramenů na převážné většině území.

Přeloženo z úřednického jazyka: krajina vysychala zespodu. Prameny, ze kterých pijí malé obce, slábly. Půda neměla čím nasytit kořeny. A to všechno v situaci, kdy velké vodárenské nádrže podle červnové zprávy ministerstva zemědělství ještě držely naplněnost mezi 70 a 100 procenty. Právě tenhle kontrast je zrádný: přehrady vypadají plné, ale vesnice na konci potrubí už omezují spotřebu. Kdo řídí stát, tohle musí vědět. A musí to říkat nahlas.

Obce jednaly. Stát mlčel

Zatímco Praha mlčela, lokální samosprávy dělaly, co mohly. Dlouhá Lhota, Benešov, Šindelová na Sokolovsku, Bulhary, Hlohovec, Lednice, Valtice: všude tam už na přelomu května a června platily zákazy používání pitné vody z vodovodu pro zalévání zahrad, mytí aut nebo napouštění bazénů. Vodoprávní úřady využily zákonnou pravomoc dočasně omezit užívání pitné vody až na tři měsíce. Hejtmani mají k dispozici vyhlášení stavu nebezpečí. Kraje a obce s rozšířenou působností mají metodiky nouzového zásobování.

Jinými slovy: periferie fungovala. Centrum nikoli. A to je přesně ten druh selhání, který nelze svést na počasí.

Plán existuje. Jen ho nikdo neotevřel

Tady přestává jít o jednoho ministra a začíná jít o systém. Česko má Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody, který společně pořídily ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Má Ústřední komisi pro sucho, stálý pracovní orgán vlády, který koordinuje opatření přesahující hranice krajů, vede knihu činností a informuje vládu. Plán pro sucho je podle výkladu vodního zákona podkladem pro vyhodnocení, zda je nutné komisi svolat.

Všechno je napsané. Všechno je připravené. Jenže ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by komise kolem poloviny srpna 2026 zasedla. Žádný zápis, žádné veřejné prohlášení, žádná tisková konference s mapou a čísly. A pak je tu detail, který by byl komický, kdyby nebyl ostudný: na oficiální stránce složení Ústřední komise pro sucho jsou stále uvedeni Marek Výborný a Petr Hladík jako předsednická dvojice. Igor Červený nastoupil do funkce 23. února 2026. Uplynulo téměř půl roku a stát si neaktualizoval ani webovou stránku vlastního krizového orgánu.

To není administrativní nedopatření. To je vizitka přístupu.

Odpovědnost je sdílená, ale tím horší

Bylo by pohodlné svalit všechno na Červeného. Jenže sucho je v českém právním rámci meziresortní agenda. Ministerstvo zemědělství je ústředním vodoprávním úřadem v rozsahu, který zákon nesvěřuje jiným resortům. Komise pro sucho je orgán vlády, ne jednoho ministra. Plán pro sucho nesou na hřbetě dva resorty společně.

Právě proto je ticho z centra tak alarmující. Nejde o to, že jeden politik údajně odjel k moři. Jde o to, že celý vládní mechanismus (ten, který si stát sám navrhl, schválil a zakotvil do zákona) nezanechal v půlce srpna viditelnou stopu činnosti. Žádné veřejné vyhodnocení, zda byly naplněny podmínky pro svolání komise. Žádné vysvětlení, proč případně svolána nebyla. Žádná srozumitelná komunikace směrem k lidem, kteří si v tu chvíli nemohli napustit bazén a přemýšleli, jestli budou mít dost vody na pití.

Řečnická otázka se nabízí sama: k čemu je krizový plán, který nikdo veřejně neotevře, když krize přijde?

Co by stačilo udělat

Minimum, které by od ministra životního prostředí měl občan právo očekávat, se vejde do tří bodů:

• Veřejně popsat, podle jakých kritérií se vyhodnocuje nutnost svolat komisi pro sucho, a ukázat, kde na škále se Česko právě nachází.
• Doložit, zda byly naplněny podmínky plánu pro sucho, a pokud komise nezasedla, vysvětlit proč.
• Aktualizovat oficiální komunikační kanály státu tak, aby občan, starosta i hejtman věděli, kdo za co odpovídá a na koho se obrátit.

Nic z toho nevyžaduje nadlidské úsilí. Vyžaduje to jen být přítomen a jednat jako někdo, komu na věci záleží. Pokud to ministr nedokáže ani v momentě, kdy prameny vysychají a obce vydávají zákazy, pak slovo „arogance“ není přehnané. Je přesné.

Stát, který má plán na sucho uložený v PDF a krizovou komisi s neaktuálním složením na webu, neřídí krizi. Předstírá, že žádná není.