Vláda chtěla šetřit a propouštět úředníky. Místo toho rozhodla, že vzniknou celé nové úřady
Česká politika má zvláštní talent přeměnit každý slib o štíhlejším státu v důvod, proč stát ještě přibrat.
Obsah článku
Andrej Babiš po volbách sliboval, že „hned první den“ vyhodí 300 lidí z Úřadu vlády. Reálně klesl počet systemizovaných míst o sto. A zatímco tenhle kosmetický škrt ještě doznívá jako důkaz údajné úspornosti, tatáž vláda souběžně stvořila 220 nových organizačních jednotek stavební správy: jeden centrální Úřad rozvoje území, čtrnáct krajských úřadů a dvě stě pět územních pracovišť. Kdo v tom vidí rozpor, netrpí paranoiou. Trpí aritmetikou.
Škrty jako divadlo, expanze jako tichá norma
Skutečné zeštíhlení státu by znamenalo rušit agendy. Ne přesouvat lidi z jedné budovy do druhé a přelepovat štítky na dveřích. Jenže právě to je podstata české reformní tradice: kompetence se nepřestávají vykonávat, jen se přebalí do nového hávu a prodají veřejnosti jako modernizace. Vláda tvrdí, že jde o „jedno řízení, jeden úřad, jedno rozhodnutí“. Zní to elegantně. Problém je, že nikdo nedokáže říct, kolik to bude stát a kolik lidí to bude potřebovat. Sama oficiální stránka reformy přiznává, že přesný počet přecházejících zaměstnanců „není stanoven exaktně předem“. Schvalovat reorganizaci celé stavební správy bez finální personální bilance není odvaha. Je to politická fikce vydávaná za strategii.
Reforma bez pravidel, která Česko samo vyžaduje od ostatních
Tady ironie dosahuje vrcholu. Česko má podle OECD nadprůměrné skóre v hodnocení kvality posuzování dopadů regulace: 2,7 bodu proti průměru 2,3. Jinými slovy, máme slušný procesní rámec. A přesto byla tahle konkrétní reforma protlačena jako poslanecký návrh bez standardního RIA, bez mezirezortního připomínkového řízení, bez toho, co bychom od jakéhokoli seriózního legislativního procesu čekali. Veřejný ochránce práv mluví o ohrožení ochrany přírody a památek a varuje před vznikem „super úřadů“ s nedoloženou odbornou architekturou. Sdružení místních samospráv se otevřeně ptá, kdo novelu psal a pro koho. Nejsou to opoziční politici hledající body. Jsou to instituce, které mají důvod se ptát, protože odpovědi zatím nikdo nedal.
Proč to projde bez politické ceny
Odpověď je nepříjemně jednoduchá: protože český volič reaguje na symboliku, ne na strukturu. Propustit stovku lidí z Úřadu vlády je mediálně čitelný tah. Vysvětlit, proč paralelně vzniká 220 nových pracovišť, vyžaduje pozornost, kterou zpravodajský cyklus nenabízí. Vláda škrtá tam, kde to nese politický signál, a buduje tam, kde si vybrala mocenskou prioritu. Rozpočtová kapitola nového Úřadu rozvoje území se teprve dojednává, plný provoz má naběhnout od ledna 2028. Do té doby se bude školit, nabírat, převádět. A hlavně se bude utrácet, aniž by kdokoli mohl říct kolik.
Cedule na dveřích nejsou reforma
Kritici reformy nemají automaticky pravdu jen proto, že kritizují. Centralizace stavebního řízení může teoreticky přinést rychlejší povolování. Může odstranit kompetenční překryvy. Může zjednodušit život stavebníkům. To všechno je legitimní cíl. Jenže legitimní cíl neomlouvá obcházení vlastních pravidel, neomlouvá absenci vyčíslení nákladů a neomlouvá rétoriku, která ve stejném týdnu slibuje méně úředníků a zároveň zakládá stovky nových kanceláří. Kdo chce skutečně štíhlejší stát, musí škrtat činnosti. Měnit názvy institucí a přesouvat lidi mezi tabulkami je něco jiného.
Skutečné zeštíhlení státu v Česku zatím zůstává tím, čím bylo vždycky: volební heslo, které přežije přesně do chvíle, než vítěz voleb usedne za svůj nový, krásně rozšířený stůl.