Vláda chystá velké důchodové změny. Ale má to háček – začnou platit až dávno po konci volebního období
Česká vláda právě předvedla učebnicový příklad toho, jak slíbit všechno a nezaplatit za nic.
Obsah článku
Sliby se dají splnit dvěma způsoby: skutečně, nebo na papíře — s tím, že účet za ně zaplatí někdo jiný. Vládní důchodový balík, který ministerstvo práce rozdělilo do dvou fází s účinností od ledna 2027 a ledna 2028, je ukázkovým příkladem toho druhého. Na papíře vypadá jako splnění programového prohlášení do posledního písmene. V praxi je to politická fikce s odloženou splatností, protože nejviditelnější dopady pocítí lidé, kteří dnes ještě ani nepřemýšlejí o důchodu, a rozpočty, které bude skládat někdo úplně jiný.
Sliby na splátky, účet pro nástupce
Načasování celé reformy je tak průhledné, až je skoro obdivuhodné. Vláda si rozdělila změny do dvou novel nikoli proto, že by to vyžadovala legislativní logika, ale proto, že to vyžaduje logika volební. První část, účinná od ledna 2027, přináší štědřejší valorizaci a věkové bonusy. Druhá část, účinná od ledna 2028, vrací strop důchodového věku na 65 let a řeší náročné profese. Jenže volební období končí na podzim 2025, obě fáze tedy spadají do mandátu, který teprve začal, a jejich nejdražší efekty se rozloží ještě dál.
Kdo inkasuje politický zisk? Současná koalice, která může říct: splnili jsme, co jsme slíbili. Kdo ponese rozpočtový náklad? Kdokoli bude vládnout, až se nové valorizace a věkové příplatky začnou skutečně propisovat do výdajů. Je to jako podepsat hypotéku a nechat splátky na spolubydlícího, který se ještě nenastěhoval.
Strop 65 let? Laciný trik pro příštích deset let
Nejhlasitějším bodem celého balíku je návrat maximálního důchodového věku na 65 let. Zní to jako dar pro miliony lidí. Realita je jiná. Stačí se podívat na tabulku důchodového věku, kterou zveřejňuje samo ministerstvo: ročník 1961 má dnes nastaven odchod na 64 let a 4 měsíce, ročník 1965 přesně na 65 let. Teprve ročník 1966 překračuje hranici, a to o pouhý jeden měsíc.
Co to znamená? Že pro lidi odcházející do důchodu v příštích pěti letech je strop 65 let buď zcela irelevantní, nebo jim ušetří maximálně třicet dní čekání. Výraznější efekt se dostaví až u mladších ročníků, tedy v horizontu příští dekády. Řečnická otázka se nabízí sama: proč vláda tak hlasitě prodává opatření, jehož hlavní dopad leží za horizontem dvou volebních období?
OECD přitom už dříve varovalo, že návrat z 67 na 65 let bude muset být kompenzován buď vyššími odvody, nebo nižšími penzemi. O tom se v tiskových zprávách ministerstva kupodivu nemluví.
Koruny, které nepocítíte
Podívejme se na druhý pilíř vládního marketingu: štědřejší valorizaci. Dnes se do každoroční úpravy důchodů započítává třetina růstu reálných mezd, nově má jít o polovinu. Zní to jako padesátiprocentní zlepšení. V korunách je to ovšem něco jiného.
Průměrný starobní důchod má v lednu 2026 činit 21 839 Kč, z toho základní výměra je 4 900 Kč. Procentní výměra, na kterou se mzdová složka valorizace vztahuje, tedy vychází na necelých 16 939 Kč. Každý procentní bod reálného růstu mezd přidá oproti dnešku zhruba 28 korun měsíčně. Při dvouprocentním růstu je to asi 56 korun. To není důchodová revoluce. To je cena jednoho rohlíku denně.
A nový motiv pro pracující důchodce? Navýšení procentní výměry o 1,5 % za rok práce ve stáří znamená při průměrných parametrech asi 254 korun měsíčně. Jenže už dnes mají senioři v zaměstnání slevu 6,5 % na pojistném, jejíž průměrný efekt ministerstvo samo vyčíslilo na více než 2 500 korun měsíčně. Nový bonus je tedy asi desetina toho, co už existuje. Jako motivační nástroj je to přinejlepším kosmetika.
Věkové příplatky: jediný hmatatelný krok, a i ten je omezený
Férově je třeba přiznat, že věkové bonusy pro seniory nad 80 let jsou z celého balíku nejkonkrétnější. Pětistovka měsíčně navíc v 80, 85, 90 a 95 letech, tisícovka ve 100, to jsou pevné částky, které nepodléhají makroekonomickým výkyvům. Jenže ani tady nejde o revoluci. Už dnes se důchod v 85 letech automaticky zvyšuje o 1 000 Kč a ve 100 letech o dalších 2 000 Kč. Vláda tedy existující mechanismus rozšiřuje, nikoli vynalézá.
Navíc 500 Kč proti průměrnému důchodu představuje asi 2,3 %. Pro osmdesátiletého člověka, jehož výdaje za léky a energie rostou rychleji než inflace, to není zanedbatelné, ale ani to není částka, která by zásadně změnila kvalitu života. A hlavně: i tento bod začne platit až od ledna 2027.
Slib s odloženou splatností
Celý vládní balík má jednu společnou vlastnost: obsah programového prohlášení je splněn téměř doslova, ale časování je nastaveno tak, aby politické riziko nesli jiní. Strop 65 let pomůže hlavně ročníkům, které do důchodu půjdou za deset a více let. Štědřejší valorizace přinese desítky korun navíc, nikoli stovky. A příští parlamentní většina může celou stavbu před účinností i po ní klidně přestavět od základů. Vláda neprodává vzduch, prodává směnku, kterou bude proplácet někdo jiný.