Vláda důchodcům může valorizaci zvýšit, má hned několik možností. Jenže nechce, po volbách najednou chybí vůle
Čeští důchodci se v lednu 2027 dočkají jedné z nejhubenějších valorizací za poslední roky. A to ne proto, že by vláda nemohla přidat. Prostě nechce.
Obsah článku
Je to politická fikce nejvyššího kalibru. Hnutí, které roky budovalo svou značku na obraně seniorů, sedí ve vládních lavicích a najednou mluví jazykem rozpočtové odpovědnosti. Ministr práce Aleš Juchelka v polovině června v Interview ČT24 prohlásil, že mimořádné navýšení „není nyní na stole„. Ministryně financí Alena Schillerová zase o pár dní dříve ve svém facebookovém pořadu označila krácení valorizace z roku 2023 za „nevratný krok„. Přeloženo do srozumitelné češtiny: co se stalo, stalo se, a nic navíc nečekejte. Orientačně přitom jde o rozdíl kolem 371 korun měsíčně na průměrný důchod, tedy o částku, kterou vláda může přidat pouhým nařízením, bez jediné novely zákona.
Nástroje existují, chybí jen ochota je použít
Zákon o důchodovém pojištění dává kabinetu tři reálné cesty, jak lednovou valorizaci přizvednout. První je nejjednodušší: § 67 odst. 7 umožňuje vládě nařízením zvýšit valorizaci až na 2,7 % průměrného důchodu, pokud automat vyjde níž. Žádný parlament, žádné zdlouhavé čtení. Stačí podpis. Druhá cesta vede přes novelu zákona, která by mohla přidat pevnou částku nad rámec automatu. Třetí je jednorázová kompenzace mimo valorizaci, přesně ten typ příspěvku, který vlády v minulosti opakovaně používaly: 1 200 Kč v roce 2016, 5 000 Kč v roce 2020.
Když chtěly, uměly. Teď nechtějí. A to je celý příběh.
Koruny, které vláda nechá na stole
Pojďme si to spočítat, protože čísla mluví jasněji než tisková prohlášení. Průměrný starobní důchod činí 21 839 Kč. Pokud automatická valorizace skutečně vyjde kolem jednoho procenta, důchodci si v lednu polepší zhruba o 218 korun měsíčně. Dvě stě osmnáct korun. Za to si v Praze nekoupíte ani slušný oběd. Kdyby vláda využila zákonný strop 2,7 %, šlo by o přibližně 590 korun. Rozdíl? Necelých 371 korun měsíčně, tedy přes čtyři a půl tisíce ročně na jednoho důchodce.
Není to astronomická suma. Ale pro seniora, který počítá každou stokorunu, je to rozdíl mezi tím, zda si na konci měsíce může dovolit léky bez přemýšlení, nebo s kalkulačkou v ruce. A hlavně: nejde o peníze, které v systému nejsou. Hospodaření důchodového pojištění bylo za prvních pět měsíců roku 2026 prakticky vyrovnané. Příjmy 311,2 miliardy, výdaje 311,65 miliardy. Saldo minus 450 milionů. To není propast, to je zaokrouhlovací chyba státního rozpočtu.
Opoziční rétorika versus vládní realita
Tady se dostáváme k jádru celé věci, a to jádro je čistě politické. V opozici se z každé koruny, která důchodcům chyběla, dělalo drama celostátního rozměru. Krácení mimořádné valorizace v roce 2023 bylo prezentováno jako křivda, jako útok na nejzranitelnější. A teď? Schillerová to celé uzavírá konstatováním, že šlo o nevratný krok navázaný na tehdejší inflaci a že jediná šance byla u Ústavního soudu. Žádná kompenzace, žádná náprava, žádný plán.
Juchelka mezitím vysvětluje, proč se ani změna valorizačního vzorce z jedné třetiny na polovinu růstu reálných mezd v praxi neprojeví. Prý proto, že reálné mzdy jsou pořád na úrovni roku 2021 a silnější mzdová složka se v penzích neukáže až do roku 2030 nebo 2031. Což je sice technicky pravda, ale zní to jinak, když to říká ministr ve vládě, než když to říká opoziční politik u mikrofonu. V opozici by to bylo „skandální selhání systému“. Ve vládě je to „objektivní realita„, se kterou se nedá nic dělat.
Kdo si nepamatuje, jak ANO před volbami mluvilo o důchodcích, ať se podívá do jakéhokoli archivu. Tón byl jiný. Priority byly jiné. Teď se z mobilizační rétoriky stala rozpočtová opatrnost a z obhájců seniorů správci deficitu.
Čas běží, a to doslova
Vládní nařízení pro lednovou valorizaci 2027 musí být vydáno do 30. září 2026. Finální inflační data za červen, která uzavřou rozhodné období, ČSÚ zveřejní 10. července. Technicky tedy zbývají necelé tři měsíce na to, aby vláda změnila kurz. Politicky ale všechny signály míří jedním směrem: k zákonnému minimu bez jakéhokoli přilepšení.
A to je možná to nejcyničtější. Ne že vláda nemůže. Ne že na to nemá nástroje. Ne že jí to zákon zakazuje. Prostě se rozhodla, že 371 korun měsíčně pro průměrného důchodce nestojí za politický risk. Že je pohodlnější nechat běžet automat a říct: my za to nemůžeme, tak to prostě vyšlo.
Kdo ponese odpovědnost?
Řečnická otázka, která si zaslouží přímou odpověď: kabinet. Konkrétně tandem ministerstva práce a ministerstva financí. Zákon jim dává diskreční prostor, veřejně ho odmítají využít a žádné interní zdůvodnění, proč vlastně ne, nikde nezaznělo. Až se v lednu důchodci podívají na výpis a uvidí přírůstek, za který si nekoupí ani pytlík brambor, nebude to vina automatu. Bude to vědomé politické rozhodnutí lidí, kteří ještě nedávno slibovali, že to s důchodci myslí jinak.
Důchodci si mezitím mohou ověřit svůj orientační odhad v aplikaci IDA na ePortálu České správy sociálního zabezpečení. Ale žádná kalkulačka jim nespočítá to podstatné: kolik korun jim vláda mohla přidat a kolik se rozhodla nechat v rozpočtu.