Vláda o obraně lže jako když tiskne. Výdaje pro NATO si přibarvuje, pomoc Ukrajině popírá – hlavně ať voliči slyší, co chtějí
Kabinet Andreje Babiše provozuje dvě verze české bezpečnostní politiky současně. Jednu pro spojence, druhou pro domácí publikum. A obě se navzájem vylučují.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické drzosti, který už nepracuje s polopravdami ani s vytržením z kontextu, ale s holou simultánní protimluvou. Řeknete jednu věc v pondělí na letišti před odletem do Ankary a přesný opak v úterý na tiskovce v Praze. Spoléháte na to, že obě publika žijí v oddělených informačních bublinách a nikdy si ta dvě prohlášení nepoloží vedle sebe. Přesně tohle předvádí druhá Babišova vláda v otázkách obrany a Ukrajiny. Nejde o jednorázový přeřek, o špatně zvolenou formulaci, o komunikační nehodu. Jde o systém. O vědomě budovanou dvoukolejnost, kde jedna kolej vede do Bruselu a druhá do volebních průzkumů.
Čísla, která si vláda vymýšlí
Andrej Babiš 9. července prohlásil, že Česko bylo v NATO „nejhorší ze všech“ a že obranné výdaje „dopadly na 1,86″. Zní to jako sebekritika, jako přiznání dědictví minulé vlády. Jenže je to politická fikce. Oficiální tabulka NATO pro rok 2025 u Česka uvádí odhad 2,00 % HDP. Číslo 1,86 % se v ní u České republiky vůbec neobjevuje. Odkud ho tedy premiér vzal? Z vlastní potřeby. Potřeboval příběh, ve kterém je minulá vláda viníkem a on zachráncem, a tak si ho prostě vyrobil.
A to je teprve začátek. Rozpočtový podklad ministerstva obrany ukazuje, že kapitola obrany pro rok 2026 byla oproti návrhu předchozí vlády snížena o 21 miliard korun. Z toho 16,4 miliardy se jen odsunulo do roku 2027, zbytek se vzal z provozu. Takže vláda, která mluví o tom, jak „napravuje“ stav armády, ve skutečnosti škrtá a odkládá. Ale to se voličům neříká. Voličům se říká „1,86″ a „nejhorší ze všech“.
Macinkův pondělní a úterní svět
Ministr obrany Petr Macinka 8. července oznámil, že Česko přesměruje peníze z některých projektů do programu PURL. O den později na bilanční tiskovce téhož kabinetu prohlásil, že „žádné zbraně ani žádné peníze Ukrajincům neposíláme“. Dva výroky, dvacet čtyři hodin mezi nimi, jeden člověk.
Co je PURL? NATO ho definuje jako mechanismus, v němž evropští spojenci a Kanada platí americké zbraně a munici určené pro Ukrajinu. Není to charitativní fond. Není to humanitární sbírka. Je to nákup zbraní. Když do něj pošlete peníze, financujete zbraně pro Ukrajinu. Tečka. Žádné „je to jinak“, žádné „je to marginální“. Macinka to ví. Vláda to ví. A přesto domácímu publiku s kamennou tváří tvrdí opak.
Proč? Protože antiukrajinský volič nesmí slyšet pravdu. Protože koaliční partner SPD o kroku předem nevěděl a zuří. Protože Tomio Okamura sám zveřejnil částku 140 milionů korun, kterou vláda tajila. A protože celý manévr byl, jak sám Macinka přiznal ČT24, „taktickým rozhodnutím„, aby Česko nevypadalo jako jediná země mimo PURL a aby se prostředky započítaly do výdajů NATO.
Účetnictví místo strategie
Tady se odhaluje jádro celé operace. Nejde o bezpečnost. Nejde o Ukrajinu. Jde o účetní a reputační manévr. Vláda potřebuje před spojenci vypadat, že plní závazky, a doma potřebuje vypadat, že je neplní. Českých 140 milionů korun je v kontextu celého PURL, kam 24 donorů nalilo přes 90 miliard korun, směšný zlomek. Symbolika čistého ražení. Ale i tu symboliku musíte doma popřít, protože váš volič nechce slyšet slovo „Ukrajina“ vedle slova „peníze“.
Tohle není pragmatismus. Je to laciný trik, který funguje jen do chvíle, než se obě verze potkají na jedné obrazovce. A právě se potkaly.
Mezitím zpráva o stavu obrany mluví o historickém dluhu vůči armádě ve výši zhruba 600 miliard korun, o vážném stavu infrastruktury, o náborovém deficitu, o tom, že i podepsané zbrojní smlouvy se v reálných schopnostech projeví až za roky. Tohle jsou skutečné důsledky. Ne čísla v tabulce, ale prázdné kasárny, zastaralá technika, chybějící lidé. A vláda řeší, jak formulovat větu tak, aby spojenec slyšel „ano“ a volič slyšel „ne“.
Dvoukolejnost má datum spotřeby
Každá dvoukolejná komunikace má svůj tvrdý limit. Pro tuhle ho přinese rozpočet na rok 2027, kam se přesunulo oněch 16,4 miliardy, další alianční vyhodnocení výdajů a prostý fakt, že odložené schopnosti armády nelze donekonečna přebarvovat rétorickými cviky. Spojenci čtou tabulky NATO stejně pozorně jako český premiér čte průzkumy. Rozdíl je v tom, že spojenci si pamatují, co jim bylo řečeno minule.
Vláda si koupila čas. Ale čas se nedá kupovat dvěma měnami najednou, aniž by vám jednou někdo předložil účet v té správné.