Vláda přijala Okamurův přístup k Ukrajincům: ANO se za to stydí, voliči SPD ale mohou být spokojení
Babišova vláda v pondělí schválila novelu, která do zákona přepisuje agendu SPD. Rozdíl mezi oběma stranami už není v obsahu, ale ve slovníku.
Obsah článku
Politická fikce má v Česku krátkou trvanlivost. Ještě před pár měsíci se ANO tvářilo, že koalice s Okamurou neznamená přejímání jeho programu, jen pragmatickou spolupráci dvou odlišných stran. Pak přišlo pondělí 25. května 2026 a vláda odhlasovala bezpečnostní novelu, která čte jako legislativní překlad politického usnesení SPD. Zánik dočasné ochrany při pobytu nad třicet dnů mimo Schengen, navázání humanitární dávky na práci nebo evidenci na úřadu práce, šestnáctidenní pravidlo fyzické přítomnosti v Česku. To nejsou body z vládního brainstormingu. To je Okamurův seznam přání, převedený do paragrafů a opatřený razítkem Strakovy akademie.
Stejný směr, jiná nálepka
Nejpřekvapivější na celé věci není obsah novely. Je to míra shody mezi tím, co SPD roky křičí na sociálních sítích, a tím, co ministerstvo vnitra v tichosti předložilo kabinetu. Vláda mluví o „bezpečnosti“, „kontrole systému“ a „zamezení zneužívání“. SPD totéž překládá bez obalu: konec dávek, konec dočasné ochrany, konec vstřícnosti. Výsledek je identický, liší se jen obal. ANO balí restrikce do technokratického celofánu, SPD je vystavuje v prosklené vitríně. A právě v tom spočívá onen „stud“, který sice žádný funkcionář ANO nahlas nepřizná, ale který je čitelný z každé tiskové zprávy vlády, kde se slovo „Ukrajinec“ schovává za pojmy jako „držitel dočasné ochrany“ a „příjemce humanitární dávky“.
Kdo tu vlastně vládne?
Řečnická otázka, která přestává být řečnickou. SPD si v usnesení z 26. května otevřeně připsala autorství politické linie. Doslova tvrdí, že zpřísnění vzniklo „z iniciativy hnutí SPD“ a že cílem je úplné ukončení dávek i dočasné ochrany pro Ukrajince v Česku. Okamura formálně není členem vlády, sedí ve křesle předsedy Sněmovny. Přesto jeho strana diktuje agendu exekutivy s takovou samozřejmostí, jako by ministerstvo vnitra bylo její pobočkou. A ANO to nechává být. Proč? Protože pro tvrdší kurz existuje voličský trh. Podle STEM z března 2026 považuje 56 % české veřejnosti cizince s pobytem v Česku za příliš velké bezpečnostní riziko. CVVM zjistilo, že 60 % lidí chce Ukrajince přijmout jen dočasně s následným návratem. Babišovi analytici tohle číslo znají. Tato čísla jsou pro ANO přesvědčivějším argumentem než jakákoli debata o hodnotách. A tak se ANO nebrání obsahu, jen se brání tomu, aby obsah vypadal jako Okamurův.
Posun, který nelze přehlédnout
Stačí srovnat. Předchozí Fialova vláda v červnu 2024 v Lex Ukrajina VII zdůrazňovala pokračování dočasné ochrany a otevírala stabilnější dlouhodobý pobyt pro ekonomicky soběstačné. Explicitně říkala: kdo podmínky nesplní, může v dočasné ochraně zůstat dál. Současná vláda přidává tvrdší zánik ochrany, přísnější dávkové podmínky, bezpečnostní prověřování a kontrolu vozidel s ukrajinskou SPZ. Tón se posunul od integračního ke kontrolnímu a restriktivnímu. A to není jen nuance. Je to jiná filozofie státu vůči lidem, kteří sem přišli před válkou. Přitom jde o téměř 380 tisíc lidí. Kolik z nich přijde o dávku kvůli šestnáctidennímu pravidlu, vláda ani nevyčíslila. Buď to neví, nebo to nechce říct nahlas. Obojí vypovídá dost.
Průhledný manévr s dvojím čtením
Celá konstrukce má elegantní cynismus. ANO může voličům středu říkat: děláme pořádek, chráníme systém, jsme rozumní. SPD může voličům na pravém křídle říkat: to je naše práce, my jsme to prosadili, a tohle je teprve začátek. Obě strany prodávají tentýž produkt dvěma různým cílovým skupinám. Programové prohlášení vlády z ledna 2026 slibovalo nulovou toleranci k nelegální migraci a silnější kontroly proti zneužívání podpory. Ministr Metnar zařadil zpřísnění cizinecké agendy mezi priority resortu už v únoru. Takže nelze říct, že ANO jedná výhradně pod koaličním tlakem. Jedná pod tlakem vlastní kalkulace, do které se Okamurova rétorika hodí jako alibi. Když se něco pokazí, vždycky může ukázat prstem doleva: to chtěli oni.
Jenže právě v tom je laciný trik celého aranžmá. Kdo přijímá cizí agendu a pak předstírá, že je jeho vlastní, nepotřebuje koaličního partnera. Potřebuje zrcadlo.