Vládní kampaň proti Pavlovi má jasný cíl: Nahradit ho v příštích volbách. Když se to nepovede, bude to Babišova největší prohra
Koalice ANO–SPD–Motoristé vede proti prezidentovi koordinovanou antikampaň, ale po půl roce eskalace stále nemá jediné jméno, které by mu v roce 2028 postavila naproti.
Obsah článku
Politická fikce se v Česku občas tváří jako vládní strategie. Andrej Babiš na lednovém sněmu ANO otevřeně mluvil o společném koaličním kandidátovi na prezidenta, jeho vláda se o půl roku později pokusila vyřadit Petra Pavla ze summitu NATO v Ankaře a koaliční politici mezitím na sociálních sítích chrlili nálepky jako „lhář“, „zrádce“ a „vyžírka“. Výsledek? Pavel na summitu byl, Ústavní soud mu dal za pravdu a koalice dál nemá protikandidáta. Pokud tohle není prohra, pak slovo ztratilo význam.
Útok bez plánu je jen křik
Průhledný manévr pozná i ten, kdo politiku sleduje jedním okem. Vláda 22. června schválila delegaci na summit NATO bez prezidenta, čímž posunula spor z mediální roviny do institucionálního konfliktu. Jenže kdo chce vyhrát šachovou partii, musí mít víc než jeden tah. A právě tady se ukazuje zásadní slabina celé operace: koalice umí útočit, ale neumí nabídnout alternativu. Průzkum STEM/MARK z května 2026 ukazuje, že šest z deseti lidí zatím nemá preferovaného kandidáta pro rok 2028 a jako vážnější Pavlovi soupeři se spontánně objevují hlavně Babiš sám, Havlíček a Schillerová. Žádné z těchto jmen nebylo oficiálně představeno. Žádné neprošlo koaličním sítem. Koalice si tak připravuje bojiště, na které zatím nemá koho poslat.
Podle nás je tohle nejslabší místo celého projektu „Pavel musí pryč“. Můžete měsíce ničit soupeřovu reputaci, ale pokud na konci řeknete voličům „vyberte si někoho, koho vám ještě neukážeme“, zní to jako laciný trik z teleshoppingu. A voliči to poznají.
Proč Ankara odhalila víc, než koalice chtěla
Spor o summit NATO nebyl jen diplomatická šarvátka. Byl to test mocenských hranic a vláda v něm prohrála na celé čáře. Pavel v dubnu napsal Babišovi dopis, v němž výslovně navrhoval společnou účast. Nežádal vytlačení vlády, naopak nabízel premiérovi místo vedle sebe. Vláda přesto zvolila konfrontaci a schválila delegaci bez prezidenta.
Co následovalo, by mělo být poučením pro každého, kdo si myslí, že ústavní zvyklosti jsou jen dekorace. Ústavní soud během dvou dnů nařídil předběžné opatření a výslovně zdůraznil ochranu „dosavadní, ustálené a dlouhodobé praxe„, podle níž prezidenti pravidelně vedli delegace na summitech NATO. Pavel se 7.–8. července summitu v Ankaře zúčastnil včetně obou hlavních částí. Vláda tak dosáhla přesného opaku toho, co zamýšlela: místo aby Pavla oslabila, dala mu příležitost vypadat jako ten, kdo hájí ústavu proti politické zvůli.
Řečnická otázka se nabízí sama: pokud koalice nedokáže vyhrát ani spor, který si sama vyvolala, jak chce vyhrát prezidentskou volbu?
Babišova sázka, která se může obrátit
Tady je jádro celého příběhu. Babiš sám povýšil prezidentské téma na strategickou prioritu. Neudělal to žádný novinář, žádný opoziční politik. On sám na sněmu ANO řekl, že koalice potřebuje společného kandidáta. On sám nechal svou vládu jít do střetu o Ankaru. A on sám teď stojí před situací, kdy Pavel má podle CVVM šedesátiprocentní důvěru veřejnosti, zatímco koalice nemá ani jméno, ani strategii, ani jediný měřitelný úspěch v kampani proti němu.
Babišova pověst stojí na obrazu muže, který umí vyhrávat. Sněmovní volby vyhrál, vládu sestavil, koalici drží pohromadě. Ale prezidentská aréna je jiná disciplína. Tady nestačí ovládat parlament. Tady musíte přesvědčit miliony jednotlivých voličů, že váš člověk je lepší než ten, kdo v úřadu sedí. A zatím jediné, co koalice předvedla, je série osobních útoků, které soud smetl ze stolu.
Ano, Pavel není nedotknutelný. STEM v únoru 2026 zaznamenal zesílený dojem, že prezident příliš zasahuje do vnitropolitického dění. To je reálná slabina, kterou by chytrý protivník mohl využít. Jenže chytrý protivník by ji využíval elegantně, věcnou kritikou a silným kandidátem. Ne videi na Facebooku, kde koaliční poslanci křičí „vy nejste prezident českých občanů“.
Volba 2028 jako Babišův moment pravdy
Řádná prezidentská volba proběhne na začátku roku 2028. Pavelův mandát běží od března 2023, první kolo by mělo spadnout přibližně do ledna nebo února 2028. Do té doby zbývá osmnáct měsíců a koalice zatím nemá nic než záměr a sérii proher.
Pokud Babiš do konce roku 2026 nepředstaví věrohodného kandidáta s vlastním příběhem, vlastní agendou a vlastní voličskou základnou, celý projekt „nahradit Pavla“ se změní v důkaz, že premiér umí bourat, ale ne stavět. A to je v politice smrtelný verdikt. Můžete vyhrát sto bitev v parlamentu, ale pokud prohrajete jedinou válku, kterou jste sám vyhlásil, definuje vás právě ta prohra.
Babiš vsadil na to, že Pavla dokáže oslabit dřív, než bude muset ukázat karty. Zatím se ukazuje, že karty nemá. A hodiny tikají.