Volby, o kterých se nemluví, ale jde v nich o hodně. Opozice má co ztratit, Babiš může jen získat
Říjen 2026 rozhodne o tvrdé moci ve velkých městech a v Senátu. A skoro nikdo se na to nepřipravuje nahlas.
Obsah článku
Česká politika má zvláštní talent přehlížet volby, které nejsou dostatečně fotogenické. Komunál a třetina Senátu nepřinesou jeden celostátní duel, jednu debatu na ČT, jednoho vítěze a jednoho poraženého. Přinesou stovky lokálních soubojů a dvacet sedm senátních obvodů. Právě proto se o nich mluví méně. A právě proto v nich bývá rozhodováno o reálné moci bez velkého hluku. 9. a 10. října se bude rozhodovat o tom, kdo řídí Prahu s rozpočtem přes 119 miliard korun, kdo sedí v čele Brna s bilancí téměř 28 miliard a zda dnešní senátní protiváha vládě ANO přežije aritmeticky nedotčená. To není vedlejší disciplína. To je zkouška, na kterou opozice nemá právo neuspět.
Asymetrie, která se nedá přemluvit
Celý problém stojí na jedné strukturální nespravedlnosti. ODS obhajuje. ANO útočí z nízkého základu. Martin Kupka, předseda ODS teprve od lednového kongresu, musí udržet pražského primátora Bohuslava Svobodu na Mariánském náměstí, podíl na vedení Brna pod primátorkou Vaňkovou a zároveň ubránit největší senátorský klub o třiceti členech. Babiš nemusí vyhrát nic spektakulárního. Stačí, když ANO přidá pár senátorů ke svým patnácti a v některém velkém městě vstoupí do koalice. Výsledek prodá jako průlom. Kupka naopak potřebuje víc než jen „neztratit příliš viditelně“. Pouhá obhajoba bez zisku bude čtena jako stagnace nového vedení, které zatím nepřineslo impulz.
Tohle není spekulace. Červnový volební model NMS poprvé posunul STAN před ODS. Volební jádro občanských demokratů činí pouhých 6,8 procenta, potenciál sice sahá k necelým 22 procentům, ale potenciál není hlas. STAN mezitím sbírá bývalé voliče SPOLU a Pirátů. ODS tak nesoupeří jen s ANO, ale i o vlastní pozici uvnitř opozičního prostoru.
Praha a Brno: nejde o řetěz, jde o miliardy
Mediální zkratka „boj o primátorský řetěz“ zakrývá, co je skutečně ve hře. Pražský primátor řídí radu, svolává zastupitelstvo a může pozastavit usnesení rady. Pod jeho politickým vedením se rozhoduje o výdajích 119,1 miliardy korun, z toho 31 miliard na dopravu a 10,5 miliardy směrem k městským částem na školství. Změna politického vedení neznamená výměnu jmenovky na dveřích. Znamená přepnutí investičních priorit pro dva miliony lidí v metropolitním regionu.
V Brně je situace analogická. Bilance města a městských částí dosahuje 27,9 miliardy, městské části dostávají posílení o 760 milionů, na kapitálové investice město plánuje úvěry za 3,6 miliardy. Doprava, vodohospodářství, bydlení. Kdo sedí v radě, rozhoduje o tom, kam ty peníze tečou. Pokud ODS ztratí obě velká města, nepřijde o symboly. Přijde o exekutivní moc nad čtvrtinou českého HDP.
Senát: tichá brzda, která funguje, dokud funguje
Senát o 81 členech, kde se každé dva roky volí třetina, není ozdoba ústavního systému. Je to institucionální brzda. Dnešní aritmetika vypadá takto: klub ODS a TOP 09 drží 30 křesel, STAN 18, KDU-ČSL a nezávislí 12, SEN 21 a Piráti 5. Proti nim stojí 15 senátorů ANO. Jenže každý z těch mandátů má datum exspirace a říjen 2026 část z nich otevře. Papírová přesila vypadá jinak, když se počítají obvody, ne celkové součty. Široká většina, která dokáže vracet zákony, kontrolovat výbory a držet vládě ANO nepříjemné zrcadlo.
Jenže v cyklu 2026 se otevírají mandáty z voleb 2020, kdy ANO mělo v Senátu nízký základ. Obhajuje málo, může získat hodně. ODS a její spojenci naopak obhajují víc a každá ztráta zužuje komfortní převahu. Nemusí dojít k převratu. Stačí ztráta pěti, šesti křesel a najednou se z pohodlné brzdy stává křehká rovnováha, kde každý nezávislý senátor rozhoduje o tom, zda zákon projde, nebo se vrátí.
Kupkovo nemožné zadání
Komentátoři mluví o „scénáři bez snadného vítězství“. Metafora je přiléhavá. Kupka je v čele strany devět měsíců. Neměl čas přestavět stranický aparát, neměl čas vybudovat vlastní komunikační identitu, a přesto za devět měsíců ponese odpovědnost za výsledek ve stovkách obcí a dvaceti sedmi senátních obvodech. Pokud ODS udrží Prahu, Brno a senátní klub, bude to čteno jako „udržel status quo“. Pokud cokoli z toho ztratí, bude to čteno jako jeho selhání. Prostor pro narativ triumfu prakticky neexistuje.
Babiš je v přesně opačné pozici. ANO nedrží pražského ani brněnského primátora, v Senátu startuje z patnáctky. Jakýkoli posun nahoru je zisk. Jakákoli stagnace je „stabilita vládní strany v terénu“. Tuhle asymetrii nelze vyřešit lepší kampaní. Lze ji vyřešit jen výsledkem, který překoná očekávání. A očekávání opozice jsou dnes nastavena vysoko, zatímco očekávání ANO nízko.
Říjen 2026 nerozhodne o osudu republiky v jednom večeru. Rozhodne ale o tom, zda česká pravice ještě ovládá reálnou infrastrukturu moci, nebo zda jí zbývají jen sněmovní mikrofony a vzpomínky na lepší časy.