Všichni řeší růst důchodů, nerovnost mužů a žen už ale nikoho nezajímá. Desítky tisíc ročně ženám nikdo nevrátí
Průměrný starobní důchod vzrostl o 740 korun měsíčně. Ženy přesto berou o 2 492 korun méně než muži, a reforma, která přijde, na tom dnešním důchodkyním nezmění vůbec nic.
Obsah článku
Každý leden se politici předhánějí v tom, kdo oznámí štědřejší valorizaci. Každý červen pak ČSSZ zveřejní čísla a média spustí kolotoč: důchody rostou, systém funguje, senioři si polepšili. Jenže v těch samých tabulkách je i jiný řádek, rozdíl mezi průměrnou penzí muže a ženy. A ten se rok co rok tiše reprodukuje, aniž by kohokoliv ve vládní budově na Malé Straně trápil natolik, aby s tím něco udělal. Podle čerstvých dat ČSSZ za červen 2026 pobírá průměrný muž sólo starobní důchod 23 081 korun, průměrná žena 20 589 korun. Rozdíl 2 492 korun měsíčně. V ročním součtu 29 904 korun. Tolik peněz systém ženám každý rok tiše dluží, a nikdo nepřichází s účtenkou.
Valorizace jako politická fikce rovnosti
Valorizace je nejpohodlnější disciplína české sociální politiky. Stačí procentuální vzorec, tisková konference a hotovo; všichni dostanou přidáno, všichni jsou spokojení. Jenže právě tady se skrývá průhledný manévr: plošné navýšení zachovává stávající proporce. Muži si mezi červnem 2025 a červnem 2026 polepšili v průměru o 757 korun, ženy o 719 korun. Mezera se nezmenšila. Naopak, absolutně se drží nad hranicí 2 400 korun měsíčně, a pokud se podíváme deset let zpátky, v červnu 2016 činila 2 260 korun. Za dekádu tedy narostla o dalších 232 korun.
Relativně se sice zúžila, z necelých 18 procent mužského důchodu na zhruba 11 procent, ale co je to za útěchu ženě, která si za ten „relativní pokrok“ nekoupí ani chleba? Absolutní koruny na účtu rozhodují o tom, jestli seniorka zaplatí léky, nebo je odloží na příští měsíc.
Skoro jeden a půl milionu žen, které nikoho netrápí
Nejde o marginální skupinu. V červnu 2026 evidovala ČSSZ 1 382 623 žen pobírajících starobní důchod, oproti 951 139 mužům. Ženy tvoří výraznou většinu důchodců, a přesto je systém postaven tak, jako by jejich životní dráha byla kopií té mužské. Není.
Roky strávené na rodičovské, roky v částečných úvazcích, roky péče o nemohoucí rodiče; to všechno se do důchodu propisuje jako nižší osobní vyměřovací základ. Ano, péče se formálně počítá jako vyloučená doba, takže „neškodí průměru“. Ale neškodí neznamená pomáhá. Žena, která pět let pečovala o dítě a dalších pět o nemocnou matku, má v systému deset let bez plnohodnotných odvodů. A systém jí za to řekne: děkujeme, tady máte o dva a půl tisíce méně.
Nejhůř jsou na tom ženy odkázané výhradně na pozůstalostní důchod. Data ČSÚ za prosinec 2025 ukazují průměrný sólo vdovský důchod žen na pouhých 13 281 korunách. To je částka, za kterou se v Praze nedá zaplatit ani nájem garsonky.
Reforma 2027: laciný trik s budoucností
Zastánci důchodové reformy rádi argumentují tím, že od roku 2027 se věci změní. A formálně mají pravdu; reforma zavádí fiktivní vyměřovací základ za péči odvozený od průměrné mzdy a dobrovolný sdílený vyměřovací základ manželů. To zní progresivně. Jenže komu to pomůže?
Budoucím důchodkyním. Těm, které do penze odejdou za deset, patnáct, dvacet let. Dnešním seniorám, těm téměř jeden a půl milionu ženám, reforma nenabízí žádný retroaktivní dorovnávací mechanismus. Jejich důchody se kvůli novým pravidlům zpětně nepřepočítají. Rozdíl 29 904 korun ročně jim zůstane jako trvalý účet za to, že systém po desetiletí ignoroval hodnotu jejich práce v domácnosti.
A je tu ještě jeden detail, který se snadno přehlédne: výchovné, oněch 500 korun za dítě, se od roku 2027 přestává valorizovat. Technicky se při každé valorizaci nejprve odečte, pak se zvýší zbytek a fixní částka se přičte zpět. Výsledek? Reálná hodnota výchovného bude rok od roku klesat. Podle nás je to přesný opak toho, co by systém měl dělat, pokud to s oceněním péče myslí vážně.
Evropské srovnání jako falešná útěcha
Kdo chce problém bagatelizovat, vytáhne evropská čísla. A skutečně, podle Eurostatu mělo Česko v roce 2024 genderovou důchodovou mezeru 9,6 procenta, zatímco průměr EU činil 24,5 procenta. Jsme lepší než Německo, Francie i Rakousko. Hurá?
Ne tak rychle. Eurostatovský ukazatel zahrnuje veškeré penzijní příjmy osob nad 65 let, včetně pozůstalostních důchodů, soukromých penzí a dalších zdrojů. České číslo 2 492 korun měsíčně se týká výhradně sólo starobních důchodů. Srovnávat obojí je jako měřit teplotu ve stupních Celsia a Fahrenheita a tvrdit, že venku je tepleji. Metodicky jiný ukazatel, jiný výsledek, nulová vypovídací hodnota pro českou důchodkyni, která se dívá na svůj výpis.
Co může žena udělat sama, a co by měl udělat stát
Dokud systém nefunguje, zbývá individuální obrana. Každá žena v produktivním věku by si měla v aplikaci IDA zkontrolovat evidované doby pojištění, doplnit chybějící období péče a přes důchodovou kalkulačku modelovat dopad data odchodu do důchodu. Předčasný důchod znamená trvalé krácení, a právě ženy s nižšími příjmy do něj odcházejí častěji, čímž si mezeru ještě prohlubují.
Ale individuální strategie nenahradí systémovou odpovědnost. Stát by měl přestat předstírat, že plošná valorizace je spravedlivá, když konzervuje nerovnost. Pokud dokáže jednorázově přidat důchodcům mimořádnou částku před volbami, dokáže najít i mechanismus, jak dorovnat penze ženám, které celý život pečovaly.
Téměř třicet tisíc korun ročně. Na jednu ženu. Krát jeden a půl milionu. To není statistická kuriozita, to je politické rozhodnutí tvářit se, že problém neexistuje.